XY13: Konečně objeven POKLAD!!!

Předchozí, 12. výprava do hradu Xyntillan zahájila průzkum zchátralé severozápadní budovy, o kterou se uchází příroda, mechy, houby a divná zvířena. Jelikož dobrodruzi posílení kouzelným lektvarem a nebývalou odvahou jen prolétli místnosti, čistili nepřátele a nezabývali se podrobnějším průzkumem, rozhodli se hned vrátit do stejné části hradu, dočistit ji a konečně vynést všechny tamní poklady.

Uspějí nečekaně… a částečně zároveň. Čtěte dál!

Tohle je zároveň asi poslední zápis z Xyntillanu, který na blogu uvidíte. Budu přecházet na nízkoúdržbový, bezzápisový režim – viz závěr článku.

Složení 13. expedice

SLOVUTNÝ ERCOLE BERNANDI (JEZUS)

Ital, akrobat (civilní profesí rolník), 3. úroveň. (Údajně) vyhlášený provazochodec a vykradač nedostupných míst po celé Lombardii. Nosí červenobíle pruhované kopí s praporkem, které může dloužit jako skokanská hůl. Hlava důmyslných plánů s železnými vzpěrami, telaty nebo soudky vína. Ověšený pistolemi a magickými lektvary. Zažil: 1. exp., 3. exp., 4. exp., 6. exp., 8. exp, 11. exp, 12. exp

GWENDOLYNE SUPÍ SPÁR (KOLUMBUS)

Paladinka, 3. úroveň. „Opálená“ indiánka ze země zvané Emerika, která zahájila kariéru na Krystalickém pohraničí. Nese ji jizvy po boji na život a na smrt s pouštním supem, kterého zabila, přijala jeho přízvisko a teď nosí náhrdelník z jeho spárů. A taky tlapy medvýra. Na pouti v Tours-en-Savoy se k ní přichomýtla cvičená opička Žofka. Zažila: 10. exp, 12. exp

• Doprovází ji elfský princ Oguswyn, elf hraničář na 3. úrovni ze světa Dračího doupěte

TORHAM (TYNIAN)

Drow rytíř, 5. úroveň. Temný elf ze světa Faerûn, který byl jako dítě nalezen na povrchu a vychován poustevníkem v horách, tudíž nesdílí manýry svých drowských spolubratrů. Nerad o tom mluví. Černou pleť a bílé vlasy schovává pod těžkou přilbici, jezdí zakutý v pancíři na válečném koni. Zažil: 10. exp, 11. exp

ULFRED MALOMOCNÝ (MAHAMAJ)

Válečník, 5. úroveň. Páchnoucí rytíř posetý mokvajícími ranami, které přikrývá obvazy, maskou, honosnou plátovou zbrojí, drahými látkami a parfémy. Pochází ze světa Faerûn (Forgotten Realms). Jeho cílem je především najít lék na svoje malomocenství. Na zádech nosí mohutný svícen vrhající magické světlo a v rukou třímá meč proti lykantropům. Zažil: 9. exp

Samantha (MarkyParky)

Nekromantka (civilní profesí kovářka), 3. úroveň. Jedna z prvních otrokyň dovezených Francouzi na Haity. Než ji odvlekli, měla se stát kněžkou vodun. Kvůli její postavě (je to slušná matrona) jí zařadili na práci do kovárny. Po pár měsících života v otroctví se jí podařilo uprchnout, dostala se do Evropy, kočovala s cirkusem a vydělávala si jako vědma.

• Doprovází ji Kacper Suchecki (civilista, 1. úroveň), polský sběratel bezcenných předmětů a zbytečností

Aktivity ve městě

Někteří hráči využili volitelnou možnost hrát mezi sezeními „akci ve městě“.

GWENDOLYNE SUPÍ SPÁR (KOLUMBUS)

Gwendolyne navštívila židovského vetešníka Bena Mordechaie a za 150 zlatých od něj zakoupila sadu na detekci duchů (s pravděpodobností 5 z 6 pozná, jestli je duch skutečně duch). Vůbec nemá pocit, že ji Žid podvedl, je to určitě vysoce užitečný předmět. Dál už bylo v krámku jenom harampádí a starý nábytek. Zdá se, že Mordecheiovi v poslední době kšefty nějak nejedou. „Od té doby, co jsou tady ti celníci, jde to od devíti k pěti. Zpřetrhali mi dodavatelský řetězec, chápete.“ Žid taky připomněl, že poptává knihy mystického významu a okultní diagramy.

Samantha (MarkyParky)

Samantha je jedna z prvních otrokyň dovezených Francouzi na Haity. Než ji odvlekli, měla se stát kněžkou vodun. Kvůli její postavě (je to slušná matrona) jí zařadili na práci do kovárny. Tam sice nebyla se svou silou moc platná, ale pochopila alespoň základy řemesla. Mezery vzniklé nedokončením svého kněžského výcviku si doplnila katolickou věroukou a stala se tak jednou z prvních mamb nově vznikajícího náboženství voodoo.

Po pár měsících života v otroctví se jí podařilo uprchnout a nějaký čas strávila v komunitě cimarrónů – bývalých otroků, kteří se už nedokázali vrátit do zemí, ze kterých byly vytrženi a usadili se na méně exponovaných karibských ostrovech. Mezi nimi získala nějaké zkušenosti a dokonce místo na lodi do Evropy. Tam chvíli kočovala s cirkusem, kde jako vědma při seancích trochu využívala svých čarovných schopností, ale když zjistila, že lidé nechtějí slyšet, co mrtví opravdu chtějí, ale přichází si k ní pro útěchu či schválení svých činů, nakonec cirkus opustila a rozhodla se pro kariéru dobrodruha – a náhoda tomu chtěla, že zrovna ve chvíli, kdy se zdržoval v Tours-en-Savoy v rámci oslav, které zde probíhaly na počest návštěvy Babatundeho Fofany.

Pár týdnů se rozkoukávala, vytipovala si, kdo se vlastně vydává na dobrodruštví a kam, a teď se rozhodla přidat k takové skupiné a nabídnout jí své čarovné schopnosti.

Čas před dobrodružstvím tráví U Černého komedianta. Lákala pozornost vskutku nemalou, ale žádný host se ji oslovit neodvážil a sama nikoho podnětného nezahlédla. Zato když jednou v noci náhodou procházela temným lokálem, ze stěny se vynořil duch Černého komedianta a mluvil, jako by byl živý: „Ty mi rozumíš!“ Neúpěl, nestrašil, jen v poklidném rozhovoru vylíčil svou zákeřnou smrt rukou zrádného Patrice Desjardin-Malévola zvaného Barbar a jeho dvanácti Vikingů. Pak zaříkáváčce pohlédl přímo do očí: „Přísahej mi, že budeš nástrojem mé pomsty, a smíš si vzít můj čarovný prsten, jenž ti pomůže!“ Samantha prsten přijala a přísahala.

SLOVUTNÝ ERCOLE BERNANDI (JEZUS)

Ercole vyhledal holohlavou ranařku, o které se posledně doslechl, že možná špehuje pro Malévoly. Ukázalo se, že je to jistá Ornella „Medvědice“ Milici, původem z janovských přístavů. Dala se s ním ochotně do řeči – že prý má s Malévoly nevyřízené účty, a dokonce už v hradě jednou byla, s Babatundeho expedicí (9. výprava).

Ercole se s ní dal do hry v karty, záměrně prohrával, objednával drahé pití a dělal cokoli, aby jí rozvázal jazyk. Co ví Ornella o Malévolech a co o nich soudí – je s nimi spolčená a „nevyřízené účty“ jsou jen krytí, nebo je to pravá Italka, byla zrazena její čest a prahne po pomstě? Neví třeba signora Milici něco o Patrici Desjardin-Malévol přezdívaném Barbar a jeho družině? Vážně má tucet vikingů? A chodívají s ním, dlí v nějaké hodovní síni s medovinou a valkýrami, nebo je snad povolává z čarovných dračích zubů vysypaných na zem…

S přibývajícím množstvím dotazů, pozorností i alkoholu se Medvědici trochu rozvázal jazyk. Nezdá se, že by o hradu věděla víc, než co viděla během Babatundeho výpravy. „A to jsme jenom lezli do plesnivýho sklepa, nic zajímavýho, žádný lejstra a tak,“ zamumlala. Nepůsobí, že by k Malévolům chovala kdovíjakou lásku. „Hrabě Malévol je šejdíř, jenom mu to ještě nikdo nedokázal.“ V pokročilé hodině mumlala cosi o tom, jak hrabě pašuje kontraband, ale nikdo neví kudy. Pak cosi o budce a závoře a že se zatím nic nenašlo. V jejím opileckém povídání zaznívají slova jako „clo“ nebo „účetnictví“, báchorky o nestvůrách ji kdovíjak nevzrušují, naopak viditelně ožila, když Ercole zmínil honosně oděného Léopolda Malévola a jeho pytel plný zlata… u následného povídání o tom, jak Léopold nalákal Ercola do pasti na kozí zahrádku, ale usnula a dál s ní nebyla řeč.

Jo a v jednu chvíli zamumlala cosi jako „Chudák Gerrieke, byla to dobrá baba.“

13. expedice

Druhý srpnový týden

Výprava bez incidentu prošla zřícenou branou, zpustlou zahrádkou, oběma nádvořími ve stínu donžonu, zahlédla ohlodané kosti mrtvého trolla a vstoupila do severozápadní budovy, kde zahájila čištění.

V pokoji komorníka, zničené vodou, plísněmi a houbami objevili dobrodruzi kolonii neškodných fialových hub na těle komorníka. Když šťouchli do zpráchnivělé skříně, ta se rozpadla a odhalila zachovalou rakev, která odhalila sametové polstrování a na něm hromadu ukradených stříbrných příborů a nádobí. První poklad!

Následoval průzkum samotných lázní. Ve velké lázni se nad pářící vodou a pod mléčně průsvitnou kopulí proháněly ve vzduchu smaragdově zelené hadovité tvary, které nejevily známky agresivity. Zkoušení vody odhalilo, že na ponořených předmětech se rychle dělá minerální krusta. Teplá voda přitékala z mramorové vázy, okolo níž byla obmotaná socha mloka s pestrobarevnými šupinami. Na plaketě pod ní stála veršovaná hádanka… či snad nápověda? Dobrodruzi rychle vyvodili, že se týká slepé sochy pod donžonem (viz např. 1. výprava), ale dál s touto informací nepracovali.

Netvor z hvozdu Beda
tajemství své nedá.
Netvor, jenž postrádá zrak,
poví všechno jenom tak.

Za velkou lázní se nacházely dvě menší: teplá a studená.

• V teplé lázni na jedovatě fialové podušce melancholicky seděla obří žába, pod nohama hromadu lidských kostí v rosolu. Zdálo se, že hlídá stoleček se čtyřmi lahvičkami drahých parfémů, ale dobrodruzi ji radši neprovokovali.
• Ve studené lázni plavala v zatuchlé vodě mezi hnědým listím vodou nacucaná rakev a v ní ještě nacucanější mrtvola, která se nafoukla, až dokonale kopírovala vnitřní rozměry rakve. Méně otrlé povahy se s nevolností vypotácely, ti zbylí pod vedením nekromantky Samanthy vyklopili lidské tělo ve tvaru rakve z rave, ovšem kromě pár cetek nic neobjevili.

V tu chvíli výpravu vyrušil příchod nemrtvé šlechtičny v šeříkových šatech, doprovázené dvěma bezhlavými sudy, kteří jí nesli pytel s kostmi a osušku. Po pár nervózních slovech a sípání dotyčné vyšlo najevo, že se přišla vykoupat. A tak dobrodruzi bez konfliktu vyklidili prostor. Jen Ercole zůstal v sadu, aby nenápadně pozoroval koupací rituál… a spatřil, co nikdy spatřit nechtěl, když se zesnulá za asistence sluhů vysvlékla, ponořila do lázně a začala se na ní tvořit zelená krusta.

Ustupující výprava potkala v chodbách výpravu 12 bezhlavých sluhů, kteří nesli osušky a jiné koupací propriety. Skupiny se jedna druhé vyhnuli, načež sluhové začali rozkládat osušky kolem velké lázně: jako kdyby se k šlechtičně brzy měli připojit další. Vidina dalších koupáčů hnala dobrodruhy hlouběji do útrob hradu.

V postranní chodbě našli mechovou ložnici – nábytek i bednění byly plně porostlé různými mechy a spadlé trámy shodily z podstavce sochu jakéhosi muže v rouchu. Pod obrazem malebné podzimní krajiny se nakupila hromada spadaného listí.

Dobrodruzi postavili sochu mnicha zpátky na podstavec a ta se jim za to odvděčila předáním kovové hůlky vyvedené do podoby dvou propletených větviček. Dokonce prozradila i aktivační slova: ginko biloba. Nekromantka Samantha ji ochotně převzala do opatrování.

Původ napadaného listí se osvětlil, když se rytíř Torham začal šťourat v obraze a zjistil, že je průchozí – zjevně je jím možné prolézt dovnitř do vyobrazeného parku. Bohužel když obraz sundal ze zdi, ten se rozmazal a přestal fungovat. Jeho šťourání ovšem vzbudilo pozornost hromady mokvavého listí, která povstala jako děsivý obrovitánský čvachtavý netvor, který se agresivně vrhnul proti hrdinům.

A v tu chvíli Samantha namířila hůlkou a křikla ginko biloba! Netvor se rozprskl zpátky na hromadu listí… a ta se znovu poskládala do téhož netvora, tentokrát ovšem pod kontrolou Samanthy!

Jelikož nikdo nevěděl, jak dlouho kouzlo vydrží, bylo potřeba využít výhody co nejrychleji! Samantha hnala netvora do velkého sálu, odkud se předtím ozýval štěkot psů…

Strhla se obrovská bitva. Menažerie byla totiž obývána spoustou zvířat. Sál sloužící jako výstava vycpaných úlovků, byl plný exponátů. Většina z nich ležela rozkousaná a roztrhaná na zemi, sláma všude, ovšem několik vycpaných zvířat se nehlučně (a tupě) vrhlo na listového netvora a jeho doprovod rytířů v plátových zbrojích. Byli to: vycpaná obří sova, vycpaný divočák, vycpaný kentaur, vycpaný lev a čtyři vycpaní vražední srnečcci plivající toxické sliny.

A to nebylo všechno! Ze tmy se ozvaly pokyny neviděného lovce, který proti útočníků poštval smečku psů a podporoval je střelbou z luku!

Bitva byla krutá, sláma lítala všude, hrdinové ovšem měli štěstí, když živé psi rychle vyplašili a zahnali na útěk (selhala jim morálka), zatímco vycpaná zvířata byla tupá a stále útočila na listového kolose, i když mu jejich tlapička tropily jen malé škody.

Neviděný lovec ještě stihl sestřelit Samanthu, která se bláhově ukázala na schodech (naštěstí přežila), ale pak s klením a nadáváním na neposlušné psy zatroubil k ústupu. Vycpaná zvěř už pro družinu nebyla žádnou výzvou. A i když se posléze listový netvor vymknul kontrole a začal útočit na všechno kolem sebe, byl už silně načatý a dobrodruzi ho snadno dorazili.

(Epický souboj. Ve výchozím stavu by ho asi hráči neměli šanci vyhrát, ale přítomnost listového kolosa s 36 životy a rezistencemi proti běžným útokům hodně pomohla. A to jen díky nalezené hůlce a bystrému uvažování Samanthy! Jak se záhy ukáže, epický souboj skrýval epickou odměnu.)

Konečně se mohli hrdinové rozhlédnout po Menažerii. Sál plný roztrhaných vycpaných zvířat podpíraly čtyři sloupy v podobě šklebících se lidoopů. Každý z nich předal kouzelnými slovy jeden pokyn: „Neviď zlo,“ „Neslyš zlo,“„Nemluv zlo“ a „Neciť zlo“. Dobrodruzi si s tím lámali hlavu a zkusili podle pokynů sochám ovázat oči, uši, ústa a čenich. Nic se však nestalo. V tu chvíli ale jejich pozornost rozptýlil ohromný nález ve vedlejší místnosti!

V kosodélném výstavním pokoji totiž ve světle dvou zeleně planoucích měděných mís stál piedestal s křišťálovým poklopem, pod kterým se třpytilo cosi drahocenného. Napřed ale bylo potřeba vypořádat se s plameny, které hypnoticky vábily každého, kdo do nich pohlédl – rytíř Ulfred dokonce zkusil léčit své malomocenství žehem, než byl zachráněn. Překvapivě odolným a užitečným se ukázal být polský vetešník Kacper, který se – jištěn lanem – připlazil k Piedestalu, pohlédl pod kopuli a výskl nadšením!

Pod poklopem se blýskal relikviář z ryzího zlata, skříňka tvarovaná do podoby dávno zesnulého krále a zdobená gotickými motivy. Kacper odhadl cenu tak na patnáct tisíc zlatých!

Započaly osvobozující práce.

Hypnotické plameny šly uhasit běžnou vodou, a i když přirozeně po nějaké době znovu vzplály, připravení hrdinové se s nimi dokázali vypořádat. Zato křišťálový poklop se ukázal být nedobytný – nedal se nadzvednout, odšroubovat ani rozbít. Nezbylo než pokusit se vlámat se pod něj zespodu, tedy skrze sokl. I ten byl překvapivě pevný, ale asi po půl hodině práce s krumpáčem a páčidlem se podařilo ulomit dostatečný kus soklu, aby se pod poklop dalo zasunout pár prstů…

… načež z poklopu unikl ven bezbarvý jedovatý plyn. Jen štěstí (a dobré záchranné hody) způsobilo, že pracanti na místě nevypustili duši.

Zvuky zednických prací přilákaly bezhlavou Filoménu Malévolovou, slepě tápající šlechtičnu, kterou už potkala 4. výprava. Zatímco část skupiny už ustupovala, dva rytíři se s ní dali do křížku, jen aby zjistili, že dokáže zasazovat bleskurychlé rány (ale prorazit třídu zbroje 25 má i Filoména potíž). Nakonec ji udolali a nemrtvá se rozplynula v černou mlhu.

Jelikož hodina se nachýlila a dobrodruzi odhadli, že takováhle práce by trvala ještě tak hodinu, přičemž by randál nutně přilákal i další obyvatele, padlo rozhodnutí odejít z hradu Xyntillan a vrátit se příští týden připravenější. Relikviář musí být ukraden!

Při zpáteční cestě…

… potkali dobrodruzi konkurenční výpravu mířící do Xyntillanu. Vedl ji kdo jiný než inkvizitor magnificence Tomás Matias de Herrera, který minulý týden přicestoval do Tours-en-Savoy. Mezitím stihl po hospodách naverbovat několik ozbrojenců, včetně pár, kteří už v Xyntillanu byli, a teď v čele početného zástupu mířil na obhlídku hradu, kde se to prý hemží nadpřirozenými jevy.

KONEC SEZENÍ

Hra byla ukončena střihem přesně v okamžiku shledání s inkvizitorem, což nám dává různé možnosti do příštího sezení: je možné odehrát inkvizitorovu vlastní výpravu, případně s ním vyjednávat, jít proti němu, ale taky ho ignorovat a pak si jen poslechnout, jak to s ním dopadlo.

Vzpomínková síň padlých

CLEMENTE DE LONDOLFO (MIZY)

Ital, assassin (civilní profesí svíčkař), 2. úroveň. Nenápadný „muž z davu“. Clemente nosil magický meč, jemuž říkal „Elisabeth“. Trknutím kozatrice byl však proměněn v kamennou sochu – která meč stále třímá. (11. expedice)

PIERRE GABRON (MIZY)

Francouz, zloděj, 1. úroveň. Nenápadný muž, černých krátkých vlasů a vousů v kožené zbroji. Byl posedlý představou, že musí přestěhovat sochu krále. Místo toho vlezl, kam neměl, byl zabit popelovým přízrakem. (7. expedice)

CARSTEN SCHULHOF (MIZY)

Němec, kouzelník (civilní profesí holič a mnich), 1. úroveň. Bývalý mnich, ještě bývalejší holič (Carsten toho za svůj 60letý život stihl hodně), který tak dlouho nenacházel v klášteře cestu k bohu, až se ji rozhodl hledat v Kabale a jiných naukách o podstatě všehomíra. Zemřel v kapli při potyčce s nemrtvými mnichy. (5. expedice)

TURNIL MLČENLIVÝ (TYNIAN)

Přivandrovalec z jiných světů, klerik, 2. úroveň (!). Pomstil svého bratra, který padl v Kobkách šíleného mága, a sám vyrazil prozkoumávat mnohovesmír. Jako první vylezl z Čertovy řiti do Švajcu a zjistil, že i tady se mluví obecnou řečí, akorát jí tady říkají „němčina“. Zemřel v kapli při potyčce s nemrtvými mnichy. (5. expedice)

ANNAMÁRIA MOLNÁR (BART)

Maďarka, zlodějka (civilní profesí rolnice), 1. úroveň. Rozverná maďarská loupežnice se od svých společníků oddělila na závěr první výpravy, když je pronásledovali kostliví halapartníci. Neunikla z hradu, nějaký čas pobyla ve zdejších kobkách, stanula před soudem, nebyla zachráněna a už ji nikdo nikdy neviděl. (1. expedice)

DUMITRU VULPE, ZVANÝ PRAŠIVÁ LIŠKA (BIFI)

Rumun, kouzelník (civilní profesí kovář), 1. úroveň. Šlachovitý snědý chlapík průměrné výšky s nepřirozenýma očima (jedno nepřirozeně velké, druhé stále přivřené), opakovaně bitý, špatně srostlé končetiny, stopy po věznění a mučení. Sežrala ho socha princezny na vnitřním nádvoří, když se nečekaně proměnila v trolla. (1. expedice)

ČESTNÉ ZMÍNKY: PŘEHLED PADLÝCH OZBROJENCŮ

• Jaromír Pohořelský zvaný Plamínek, český vynálezce a experimentátor s prachem a ohněm. Rozdrcen valícím se balvanem. (12. expedice)
• Gerrieke Pasterkamp, holandská lancknechtka, která U Černého komedianta pořádala chlastačky. Hlava proklovnuta a v kámen proměněna proradnou kozatricí. (11. expedice)
• Flavinia Antius, statečná dívka původem z Mystary, která chtěla být hrdinkou jako z příběhů. Zemřela potrhána válečným psem, který se pomátl po útoku kulového blesku. (9. expedice)
• Perseo Scalone, italský kušiník zadlužený až po uši. Těžce pokousám krysami, zemřel na zanícenou ránu poté, co mu do ní Taurel Tichý záměrně zanesl krysí trus. (8. expedice)
• Évrard Garnier, městský vejtaha a lhář. Probodnut kopím kostlivého vojáka při boji o sklepní strážnici. (8. expedice)
• Emmanuel Stenström, švédský rybář ve Švajcu, který doprovázel Švéda Karla protože vyvrhelové musejí držet při sobě. Zemřel v kapli při potyčce s nemrtvými mnichy. (5. expedice)
• Silvia Vocken, lehká pěšačka. Plíživá, měla tendenci držet se stranou někde ve stínu. Během ohnivé bitvy proti kostlivým žalářníkům se odplížila do stínu a už ji nikdo nikdy neviděl (2. expedice).
• Victor Jégou, lehký pěšák. Roztěkaný, neklidný, pořád se drbal. Padl v ohnivé bitvě proti kostlivým žalářníkům (2. expedice).
• Joachim Hasen, lehký pěšák. Pečlivý, má tendenci nacházet věci, které ostatní minou, než ho našla smrt v podobě ostře nabroušeného pláště (2. expedice).
• Georg Nol, lehký pěšák. Zásadový chlapík, který nikdy nenechal šéfa ve štychu. Byl tak poslušný, že poslechl i příkaz spustit hořící plamen do páchnoucího vodojemu. Následnou explozi metanu nepřežil (1. expedice).

---

A tím, přátelé, končí první sezóna Xyntillanu…

… nikoli však samotný Xyntillan. Dostal jsem se ale do fáze, kdy mě vedení téhle kampaně stojí spoustu času, který nemám. Organizace hry, psaní zápisů, udržování přehledů atd. mě stojí víc času než samotné hraní. Stalo se to neúnosným a potřebuju to nějak osekat.

Xyntillan jsme začali hrát loni v květnu jedním osobním sezením na Slezině RPG Fóra. V létě jsem hru přenesl online a na podzim jsem ji zapojil do sdíleného multiverza OSEnautů, čímž se stála součástí otevřeného hraní, kdy může hrát každý, kdo přijde.

Postupem času se hraní v megadungeonu rozrostlo i o další aktitity. Nejdřív se po pár sezeních přidala rovina hraní ve městě Tours-en-Savoy, protože každý megadungeon potřebuje kontext, aby byl zábavnější. Po počátečním pokusu zahajovat každé sezení pár scénkami z města se ale ukázalo, že není dobré ukrajovat scénkami hraními 1:1 drahocenný čas, který chtěli ostatní věnovat průzkumu hradu. Proto jsem přidal celou rovinu „downtimu“, kdy hráči můžou mezi sezeními za své postavy odehrávat akce ve městě a já jim formou příspěvků na fóru odpovídám. Tím opět narostla náročnost na přípravu.

Později se připojil i pokus s organizací hlasování, vyhlašováním cílů výprav a vůbec složitější koordinací, což mi dál ukrajovalo čas.

Od začátku jsem chtěl psát podrobné zápisy a přehledy ze dvou důvodů. Jednak jsem chtěl mít nějaký veřejný výstup, aby se i lidé nehrající mohli podívat, jak může takové hraní OSE a novodobých megadungeonů vypadat. Xyntillan tak měl sloužit i jako příklad toho, co je možné – jak vzniká kampaň soustředěná okolo megadungeonu, jak se do hry postupně zapojují frakce, jak se hra rozbíhá mimo počáteční mantinely do širšího okolí.

Druhým důvodem pro podrobnou dokumentaci byl formát otevřeného hraní. Jelikož na hry chodí pokaždé jiní hráči, rychle se vytrácí „kolektivní paměť“ – noví hráči nemusejí vědět, co minulá skupina způsobila nebo s kým uzavřela dohodu. Hráči, co vynechali pár sezení, zase ocení možnost podívat se, co se dělo v jejich nepřítomnosti.

Jak se dění komplikuje a hráči prozkoumávají stále větší součást hradu, kumulují se i nedořešené dějové linky, nevyzvednuté poklady, neprozkoumané zvěsti a indicie. Měl jsem nutkání vést jejich podrobnou evidenci (viz poslední pod 12. výpravou).

Nakonec je toho ale moc.

Nechci s Xyntillanem skončit, ale potřebuju ho přepnout do nějakého režimu, kdy mě bude stát minimum času mimo samotné hraní. Už v zásadě vím, jak to udělat, potřebuju si jen ujasnit pár drobností a nachystat se. Změní se formát i způsob organizace, každopádně taky skončí tyhle zápisy. Bylo mi potěšením je psát a věřím, že svému účelu – ilustrovat, jak může vypadat pozvolně rozvíjená kampaň okolo megadungeonu – posloužily. Xyntillan je jeden z nejlepších herních produktů, které můžete najít, vřele doporučuju ke koupi.

Na viděnou v druhé sezóně!

Diskuze a verbování hráčů na RPG Fóru