XY06: Pobyt (v žaláři) aneb cesta tam a zase zpátky

Předchozí expedice do hradu Xyntillan dopadla neslavně, dvě postavy zemřely a dvě upadly do zajetí. Jediný přeživší, druid Étienne, utíkal do města Tours-en-Savoy, aby nabral nové společníky a uspořádal záchrannou výpravu.

O pár dní později se k hradu skutečně vypravují noví odvážlivci s cílem zachránit nebožáky, kteří hnijí v žaláři. A nás jako hráče čeká sezení s jasným cílem – speciální akce, průnik do hradu a záchrana zajatců. Podaří se hráčům udržet cíl, nebo se opět nechají rozptýlit nejbližším pozlátkem a sejdou z cesty?

Složení 6. expedice

ÉTIENNE LÉGER (VAARSUVIS)

Francouzský Švýcar, druid (civilní profesí cvičitel zvířat), 3. úroveň. Jeden z posledních druidů z odloučené horalské komunity na západě Švýcarska, kde pohanské zvyky zcela nevymizely. Zvažuje, že by druidství obnovil i u Xyntillanu, zatím kontaktoval pár věrných a našel opuštěné menhiry. Zažil: 1. exp., 2. exp., 4. exp., 5. exp.

• Doprovází ho lehký ozbrojenec Phillipe Micheaux (2. úroveň), zarostlý přihrbený mlčoun s kyjem a láskou k přírodě. Jeden z pohanských horalů, které Étienne kontaktoval.

SLOVUTNÝ ERCOLE BERNANDI (JEZUS)

Ital, akrobat (civilní profesí rolník), 2. úroveň. (Údajně) vyhlášený provazochodec a vykradač nedostupných míst po celé Lombardii. Nosí červenobíle pruhované kopí s praporkem, které může dloužit jako skokanská hůl. Hlava důmyslných plánů s železnými vzpěrami, telaty nebo soudky vína. Zažil: 1. exp., 3. exp., 4. exp.,

• Doprovází ho Ezechiel Dreyfuss, lehký pěšák (1. úroveň). Jednooký pobožný Žid, která se rád dotýká ostatních. Zažil: 2. exp.

Taurel Still zvaný Tichý (tynian)

Němec, hraničář (civilní profesí hrobník a koželuh), 2. úroveň. Syn koželuha, ale vždycky ho to ale táhlo do lesa, kde střílel prakem po veverkách a pytlačil vysokou. Ojakživa byl málomluvný, a když zemřel starý vesnický hrobník, vykopal pro něj sám hrob a pak už pravidelně zastával i toto nevděčné povolání. Kolem šestadvacátých narozenin vyrazil do světa za dobrodružstvím, prolezl Čertovou řití, navštívil cizí světy a zase se vrátil. Zažil: 5. exp.

• Doprovází ho Évrard Garnier, lehký pěšák (1. úroveň), městský vejtaha a lhář. Taurelovi zaimponoval svými historkami o tom, co všechno zažil.

Ubertin Grottaferrata (Stařec)

Ital, mnich (civilní profesí pekař), 1. úroveň. Stařičký, sloužíval jako kněz a zpovědník. Věří, že péče o mrtvé a hřbitovní kultura jsou základem civilizace a kulturní kontinuity. Poté, co na křtinách novorozených potomků několika důležitých šlechticů několikrát kázal o smrti, mu bylo důrazně doporučeno, aby se vydal na cesty jako mendikant.

• Doprovází ho Gerrieke Pasterkamp, holandská lancknechtka (těžký pěšák, 1. úroveň), která U Černého komedianta pořádá chlastačky. Najata jako ochranka a učitelka sebeobrany.

Pierre Gabron (Mizy)

Francouz, zloděj, 1. úroveň. Velice tajnůstkářský, a tak o něm nic nevíme.

• Doprovází ho najatý lehký pěšák Adeldi Lonardo, jehož ostatní už jednou viděli zemřít a který zázračně přežil explozi při 1. expedici

Aktivity ve městě

Někteří hráči využili volitelnou možnost hrát mezi sezeními „akci ve městě“.

Taurel Tichý (tynian)

Taurel Tichý v těch pár dnech od minulé výpravy nelenil. Ještě cestou z hradu Xyntillan se nechal zlákat příslibem tajemna a vlezl do Čertovy řiti, kde zažil jiná dobrodružství. Když se vrátil zpátky do svého domovského světa, zjistil, že ve Švajcu mezitím uplynulo jen pár hodin. Ach, jak je ten čas nevyzpytatelný!

Hned se zapojil do příprav záchranné akce. Ve městě navštívil vetešnictví židovského obchodníka Bena Mordechaie, kde zakoupil dlouhou páku na zvedání mříží – ti Židi mají všechno! Prodavač zcela profesionálně nekladl žádné zvídavé dotazy a ještě Taurelovi doporučil zdejšího truhláře, který by mu mohl pomoct s výrobou trámů, kterými se taková zvednutá mříž dá udržet zvednutá.

„A poslyšte, kdybyste tam – ať už jdete kamkoli, nevyzvídám, nevyzvídám – zahlédl nějakou knihu mystického významu, stavte se pak za mnou, ju?“

Étienne Léger (Vaarsuvis)

Další součástí plánu na záchranu zajatců bylo obstarat svěcené vody. Druid Étienne se rozhodl vydávat za „františkána“ a vetřít se do přízně otci Brenardovi od svatého Bonifáce tří přikázání. Mladý kněz se na vousatého horala díval se značnou nedůvěrou, kor když se zdálo, že vousáč tak docela nerozumí katolickým zvykům a používá slovo „amen“ jako pozdrav. Kněz trochu pookřál, když Étienne zmínil uvězněnou Clothildu, a zapojil druida do úklidových prací na kostele – leštění lavic, vymetání pavučin, loupání starého vosku z dlažby atd.

Přesto měl kněz kdovíproč potřebu každou chvílí se u Étienna zastavit, vyprávět mu hrůzné historky o temných horských hvozdech, „kde dodnes číhají pohanská zjevení a prapodivní lidé“ a sledovat jeho reakci. Nakonec se přece jen uvolil pomoct a dokonce byl ochotný prodat svěcenou vodu za zvýhodněnou cenu 25 zlatých za lahvičku… ale s jednou podmínkou! Étienne má přijít v neděli na zpověď, mši a svaté přijímání.

Druid se kousl do jazyka, mši absolvoval a v očích otce Brenarda je teď spořádaným (byť poněkud laxním katolíkem).

Jako postih za přijetí katolického požehnání se mu do příští expedice zhoršuje schopnost kouzlit, jako by byl o úroveň níž.

SLOVUTNÝ ERCOLE BERNANDI (JEZUS)

Ercole se příprav neúčastnil, měl jinou práci – na předminulé výpravě přišel k velkému jmění, a tak strávil týden v přepychu a pohodlí, většinu času v místním „kočičinci“ madame Polidori, což je zdejší „diskuzní klub“ pro pánskou společnost. Madame Polidori je bývalá operní pěvkyně a dodnes chodí nastrojená, jako by byla na jevišti – kyprý šat, dva masivní blonďaté copy, odvážná růž… Při několika rozhovorech s ní Ercole odtušil, že madame se zajímá o umělecká díla. V hradě Xyntillan prý žil slavný malíř Bartoloměj Goncourt-Malévol zvaný Sukničkář a v hradu by snad dodnes mohly být jeho obrazy, možná v jeho ateliéru? „Nadšený sběratel by za ně byl ochotný vyplatit štědrou sumu, rozumíte, že?“

Ercole využil situace k tomu, aby jí nabídl mluvící obraz sprostého kata, ukradený během 3. expedice. Jak by se dalo očekávat, kat po rozrolování plátna začal všechny přihlížející častovat nevybíravými urážkami a výhrůžkami. Jednu věc však nikdo nečekal – jedna z dívek vykvikla překvapením, že prý ho po hlase poznává! Je to prý její nápadník! Když není „v práci“, musí Hermína chodit pást husy k potoku u božích muk. Každé pondělí ji tam navštěvuje chlapík, který se s ní nesměle snaží zapříst konverzaci. Velký, svalnatý, chlupatý a mluví přesně tímhle hlasem! „Jen teda nemá tu kuklu. A není vůbec sprostý! Je to taková něžná, stydlivá duše.“ Představil se prý jako Mortagu a Hermína zatím neví, kde bydlí.

6. expedice

Třetí červnový týden

Záchranná výprava tvořená pěti dobrodruhy, pěti najatými ozbrojenci, teletem a slepicí už na cestě k hradu Xyntillan narazila na stopy početnější skupiny, která šla před ní. Průzkum ukázal, že do pobořené brány se toho dne vrátili lapkové – zhruba dvacet. Dobrodruzi se je rozhodli neprovokovat a opatrně vstoupili do hradu hlavním, jižním vchodem.

Před ním objevili těla padlých z předchozí expedice: švédského rybáře Emmanuela a světoběžníka Turnila. Někdo je evidentně vytáhl ven před hrad.

Touhle dobou už dobrodruzi dobře vědí, že jedna ze dvou soch bájných nestvůr, které střeží vchod do hradu, má moc oživovat mrtvé. Aby to nemohla provést, odtáhli jejich těla do křoví. Nastala krátká hádka na téma, jestli je pohřbít teď a nebo jindy (poněkud nečekaně jsou součástí výpravy hned dva hrobníci), kterou rozsekl vůdce výpravy, druid Étienne: „Jelikož nectím křesťanské zvyky, jdeme do hradu!“

První kroky vedly do stájí a na vnější nádvoří, kde nebyl troll. Přesunul se totiž na vnitřní nádvoří, tam si drbal záda o sochu a nevěnoval pozornost. To dobrodruhům umožnilo si vnější nádvoří pořádně prohlédnout – někteří z nich tu byli poprvé.

Vnější nádvoří

Nad nádvořím ční silueta vysokého donžonu. Kdo zvedne zrak, zjistí, že mezi druhým a třetím patrem stoupá po vnějším obdobu série zapuštěných železných tyčí, které by se daly použít jako improvizované (nebezpečné) schody. Nádvoří je zaplněné rozmlácenými sochami. Jen tři unikly řádění neznámého vzteklouna – každá na masivním, 6 metrů vysokém podstavci u vnější stěny donžonu: socha krále, socha opico-krokodýla a socha hrbáče. A taky je tu velký kráter v zemi, který odhalil vstup do vodní nádrže v hraních sklepeních – vzpomínka na 1. výpravu.

Slovutný Erole nachystal na nádvoří tele a soudek vína pro napojení trolla (pokud počítáte se mnou, dělá to už potřetí).

Druid Étienne se ujistil, že „jeho“ koule moci je pořád na svém místě. (Kouzelný předmět z 1. expedice: extrémně těžká kamenná koule, která dává +1 úroveň tomu, kdo se jí dotýká.) To zaujalo zloděje Pierra který se kouli pokusil sám zvednout – neodolal přitom jejímu kouzlu a podlehl přesvědčení, že socha krále je jeho milovaným vladařem.

V tu chvíli se socha krále dala po pohybu a přikázala Pierrovi:

„Služebníku, je mi tu smutno. Odnes mě tam, kde je zpěv a veselí.“

A ukázala na první patro gotického (jižního) křídla.

Následovalo dělnické intermezzo, kdy Pierre koordinoval snahu spustit sochu krále ze šest metrů vysokého soklu. Za pomoci lana s kotvičkou a železných tyčí příhodně zapuštěných do stěny donžonu se podařilo vymyslet improvizovanou kladku a krále skutečně spustit na zem. Společníci pomohli Pierrovi přesunout sochu ke vchodu do jižní budovy (do stájí), ale tam ji zanechali s tím, že na další stěhování soch teď není čas – snad o nějaké jiné výpravě. Pierre přijal tuhle smutnou skutečnost, ale jen výměnou za slib, že se sem s ním někdo vrátí a sochu jeho krále mu pomůže odstěhovat.

Pierre je pod vlivem kouzla, kdy musí chtít dostat sochu krále do 1. patra gotického křídla, „kde je zpěv a veselí“. Považuje krále za svého pána. Přemýšlel jsem, jak to udělat, abychom tím hned nevykolejili výpravu, a nakonec jsem to navrhl tak, že hráč není v jednání postavy nijak svázán (jen „roleplayingově“) a může tuhle výpravu plnit i jiné cíle (protože se na nich hráči dohodli), ale vždy mezi sezeními se musí pokusit zorganizovat expedici na stěhování krále.

Dál se dobrodruzi pokusili vstoupit z nádvoří do přízemí donžonu a z něj do žaláře, což by jim umožnilo vyhnout se kostlivým strážným. V tu chvíli o ně ale začal jevit zájem troll z vedlejšího nádvoří, takže výprava ustoupila zpátky do jižní budovy a k žaláři přišla zevnitř. Dobrodruzi potichu prošli kolem strážnice zpívajících kostlivců a do cel pronikli nestřeženým postranním vchodem.

Záchranná akce

Pomocí trámů, které hraničář Taurel přinesl z města, zajistili padající (v tuhle chvíli vytaženou) mříž a rychle našli cely, ve kterých byli zamčení Karl i Clothilde.

FLASHBACK: Výjevy, kterak muž v katovské kápi mučí Karla, sprostě mu nadává a chce vědět, co se stalo s jeho portrétem, který Karl na 3. expedici vyřízl z rámu a odnesl do města. Karl to ustál a nic mu neřekl. Kat nadával, ale řekl cosi ve stylu: „Máš štěstí, že tě nemůžu umučit, protože máte jít k soudu do jezerní věže.“

FLASHBACK: Clothilde se obešla bez mučení, Kat se jí spíš bál dotknout. Jen jí sebral její dřevěný křížek a hodil ho dolů do hluboké jámy, která zeje uprostřed mučírny. Plátová zbroj jí zůstala – kat na ni nechtěl sahat.

Jinou výbavu ale Karl ani Clothilde nemají a nevědí, kam se poděla.

Zloděj Piérre při snaze tiše odemknout zámek Karlovi cely zalomil paklíč a stalo se očekávané: ve východech ze žaláře spadly mříže (resp. to zkusily, ale připravené trámy je udržely) a devět zbývajících kostlivých stráží vyrazilo za zpěvu „hoja hoj“ hledat vetřelce.

Dobrodruzi na ně ale byli připravení: na podlahu předem nasypali kuličky od českých sklářů. Kostlivci po nich klouzali a padali na zem. Do toho se na ně snesla taková baráž svěcených vod, že se na podlaze žaláře utvořily kaluže. A ti, kteří se přece jen dohrabali k přednímu šiku, byli umláceni hrdinným Židem Ezechielem a nedoslýchavým Italem Adeldim. Dobrodruzi kostlivce přemohli bez jediného šrámu!

Zatímco probíhal boj, část skupiny ustřelila a ulámala zámky a dovedla Clothildu i Karla do bezpečí.

V závěru boje vykoukl z mučírny kat, a když viděl tu spoušť, začal volat o pomoc a sám se stáhl zpátky do mučírny. Pomoc přiběhla o chvíli později: sedm vysokých, ale pomalých kostlivců s mohutnými pařáty. Dobrodruzi zvolili ústup a bezpečně unikli ven z hradu.

Cestou z hradu odtáhli těla dobrodruhů z předchozí expedice, která schovali do křoví, a italský mnich Ubertin jim uspořádal improvizovaný pohřeb, protože „kdo si neváží mrtvých, neváží si živých“. Výprava se utábořila v lesích v opuštěné kapličce.

Hráči umlátili devět kostlivců bez jediného zranění a úspěšně zachránili své společníky. Úspěch si zasloužili chytrým a pečlivě vykonaným plánem. Ale když už se o tom bavíme… svěcené vody a skleněné kuličky se ukazují být hrozně přesílené nástroje. Zatím byly řešeny improvizovaně, budu se muset zamyslet nad nějakým přesnějším pravidlovým pojetím, které je trochu oslabí a zároveň ponechá zajímavými – ne však ultimátními.

Pohádka o Katovi

Slovutný Ercole připomněl svým společníkům historku, kterou zaslechl v kočičinci. Kat se jmenuje Mortagu Malévol. Když je ve službě a má na hlavě kutnu, je sprostý jako dlaždič a krutý jako ďas. Ale každé pondělí v Tours-en-Savoy navštěvuje pasačku hus Hermínu a dvoří se jí, plachý jako laňka.

Výprava pokračuje!

Druhý den se dobrodruzi vrátili, protože cítili potřebu odnést si aspoň nějaký poklad. Piérre neúspěšně přemlouval kamarády, aby mu pomohli přestěhovat sochu krále.

Při vchodu do hradu tentokrát došlo k tomu, že řvoucí socha u vchodu přilákala nežádoucí pozornost. Dobrodruzi začínají uvažovat, že by příště přivedli zedníky, kteří jí ulomí zobák, nebo tak něco.

Nežádoucí pozornost měla podobu 16 nemrtvých gentlemanů s meči u pasu, v práchnivějících šatech a parukách, kteří se nahrnuli do hlavní síně jen chvíli po dobrodruzích. K velkému štěstí hrdinů nebyli agresivní, jen zvědaví. Nemluvně očumovali a zkoumali, co budou dobrodruzi dělat. Ani je nepronásledovali.

Dobrodruzi tedy zapadli doprava do dříve prozkoumané pracovny majordoma. V nedalekém hráčském doupěti s meči na podlaze (1) vybrakovali skříňku s alkoholem (našli několik kouzelných lektvarů = alkoholických nápojů). Našli schody do sklepa (2), ve kterém stojí opuštěné vinařské lisy. V místnosti plné okultních serepetiček (3) nacpali do pytlů a batohů všechno, co šlo (sušené žáby, mumifikované ruce…).

Na stole v okultní místnosti stál vycpaný havran. Když druid Étienne hlasitě zadumal „Čím připomíná havran kalamář?“, havran promluvil, pochválil ho za jeho informovanost a řekl, že mu odpoví na jednu otázku. Jednu jedinou a pak NIKDY VÍC! NIKDY VÍC!

„Jaké je tajemství hradu Xyntillan?“ zeptal se druid. Havran ho nejdřív zprdnul, že dává moc obecné otázky, ale pak si ho prohlédl a našel mu odpověď na míru:

„Z hradu Xyntillan lze projít do temných hvozdů, kde dodnes působí pohanští druidi. Průchodů je celkem čtvero. Jeden v nejvyšším patře gotického křídla, jeden v okultním labyrintu a dva ve sklepeních.“

V tu chvíli kolem procházel ghúl v kostýmu šaška a hlasitě si stěžoval na hloupost okolního světa. Dobrodruzi se s ním dali do řeči. Představil se jako sir Rien a záhy začal kritizovat jejich intelektuální nedostatky:

• Akrobat Ercole mu ukázal, jak umí skákat o tyči. Sir Rien se mu vysmál: takhle že vypadá skok o tyči? On tedy sám sice nikdy neskákal, ale četl nejedno pojednání o správné estetice skoku a dokáže posoudit, že Ercole je naprostý žabař.
• Mnich Ubertin na to šel lstí: vykládal ghúlovi o tom, co četl o Xyntillanu a umístění jeho knihoven. Sir Rien se mu vysmál, že má mylné informace. Knihovny jsou v hradu dvě: malá knihovna je v 1. patře gotického křídla, velká knihovna je v okultním labyrintu.
• Zloděj Pierre se mu pokusil vykrást mošnu s penězi, ale byl přistižen. Sir Rien se mu vysmál, že takhle se kapsy fakt nevybírají, a ať se Pierre otočí, že mu ukáže, jak se to dělá pořádně. Ukázal mu to, ale byl úplně marný.

Následně sir Rien shledal, že už přítomné dostatečně oblažil svou moudrostí, a žel si po svých.

V závěru expedice ještě dobrodruzi objevili dveře zajištěné záhadným mechanickým zámkem ve tvaru netopýra a vykradli náhodnou ložnici jakési dámy, ve které objevili spoustu zlatých knoflíků na starých šatech a potom – v úplném závěru výpravy – zlatou šperkovnici obsahující 16 nalakovaných a pocukrovaných lidských prstů.

KONEC VÝPRAVY

> Diskuze na RPG Fóru

Částečná rekapitulace

Děje v Tours-en-Savoy

• Za pasačkou hus Hermínou chodí každé pondělí nesmělý kat Mortagu Malévol, aby se jí dvořil.
• U Černého komedianta sedává černá ovce rodu Malévolů, Claude Malévol, skládá teskné básně, kreslí mrtvé ženy a varuje před hrůzami hradu
• Otec Brenard chce zaimponovat nadřízeným z arcibiskupství v Chamrousse, aby mu dali k dispozici větší zdroje nebo třeba poslali řádové rytíře
• Duch černého komedianta se chce pomstít Patricovi Desjardin-Malévolovi zvanému „Barbar“ který ho prý zradil a přivedl do záhuby.
• Vynálezce Hans Zauberblatt zaplatí za vybavení alchymistické laboratoře („vyšší stovky, ne-li tisíce zlatých“) Mangragora Malévola. Ta se nachází ve vyšších patrech gotického křídla (jižní budova).
• Majitelka kočičince madame Polidori zaplatí za umělecká díla, především obrazy z ateliéru malíře Bartoloměje Goncourt-Malévola zvaného Sukničkář.
• Židovský obchodník Ben Mordechai se zajímá o knihy mystického významu.

Cíle se známou lokací

• Vykrást alchymistickou laboratoř v gotickém křídle (viz předchozí sekce)
• Duch bezhlavé dívky shání zlatý prsten. Měl by se nacházet v díře pod mučírnou. Bylo tam i „nějaké tajemství“. (3. sezení)
• Socha krále chce vynést do tanečního sálu v 1. patře gotického křídla.

Cíle bez jasné lokace – vyžadují víc průzkum

• Socha opico-krokodýla na vnějším nádvoří chce přinést oči.

Zajímavé informace o hradu

• V hradě se nacházejí dvě knihovny. Malá knihovna je v 1. patře gotického křídla (jižní budova), velká knihovna je v okultním labyrintu (2. patro severozápadní budovy).
• Ve sklepeních by se měly nacházet kobky, kde jsou drženi důležitější vězni, např. „rytíř“ nebo „kráska, co nechtěla Zvířete“.
• Z hradu se prý dá projít do temných hvozdů, kde žijí poslední druidi. Jeden východ se nachází v nejvyšším patře gotického křídla, jeden v okultním labyrintu a dva ve sklepeních.
• Do hradu prý vede i tajný přístup od jezera.
• V jezerní věži se konají soudy se zajatci.
• Předchozí kněz, otec Chlodowing, vyrazil do hradu pátrat do Grálu dobrého a zlého osudu, ale už se nevrátil.

Nevyzvednuté „poklady“

• Na vnějším nádvoří stále leží koule moci (ohromně těžká, ale kdo ji drží, má o úroveň víc). (1. sezení)
• Na vnitřním nádvoří byla nalezena ruka náležící soše rytíře (stojí opodál), ale zatím mu ji nikdo nezkoušel vrátit.

Vzpomínková síň padlých

CARSTEN SCHULHOF (MIZY)

Němec, kouzelník (civilní profesí holič a mnich), 1. úroveň. Bývalý mnich, ještě bývalejší holič (Carsten toho za svůj 60letý život stihl hodně), který tak dlouho nenacházel v klášteře cestu k bohu, až se ji rozhodl hledat v Kabale a jiných naukách o podstatě všehomíra. Zemřel v kapli při potyčce s nemrtvými mnichy. (5. expedice)

TURNIL MLČENLIVÝ (TYNIAN)

Přivandrovalec z jiných světů, klerik, 2. úroveň (!). Pomstil svého bratra, který padl v Kobkách šíleného mága, a sám vyrazil prozkoumávat mnohovesmír. Jako první vylezl z Čertovy řiti do Švajcu a zjistil, že i tady se mluví obecnou řečí, akorát jí tady říkají „němčina“. Zemřel v kapli při potyčce s nemrtvými mnichy. (5. expedice)

DUMITRU VULPE, ZVANÝ PRAŠIVÁ LIŠKA (BIFI)

Rumun, kouzelník (civilní profesí kovář), 1. úroveň. Šlachovitý snědý chlapík průměrné výšky s nepřirozenýma očima (jedno nepřirozeně velké, druhé stále přivřené), opakovaně bitý, špatně srostlé končetiny, stopy po věznění a mučení. Sežrala ho socha princezny na vnitřním nádvoří, když se nečekaně proměnila v trolla (1. expedice).

ČESTNÉ ZMÍNKY: PŘEHLED PADLÝCH OZBROJENCŮ

• Emmanuel Stenström, švédský rybář ve Švajcu, který doprovázel Švéda Karla protože vyvrhelové musejí držet při sobě. Zemřel v kapli při potyčce s nemrtvými mnichy. (5. expedice)
• Silvia Vocken, lehká pěšačka. Plíživá, měla tendenci držet se stranou někde ve stínu. Během ohnivé bitvy proti kostlivým žalářníkům se odplížila do stínu a už ji nikdo nikdy neviděl (2. expedice).
• Victor Jégou, lehký pěšák. Roztěkaný, neklidný, pořád se drbal. Padl v ohnivé bitvě proti kostlivým žalářníkům (2. expedice).
• Joachim Hasen, lehký pěšák. Pečlivý, má tendenci nacházet věci, které ostatní minou, než ho našla smrt v podobě ostře nabroušeného pláště (2. expedice).
• Georg Nol, lehký pěšák. Zásadový chlapík, který nikdy nenechal šéfa ve štychu. Byl tak poslušný, že poslechl i příkaz spustit hořící plamen do páchnoucího vodojemu. Následnou explozi metanu nepřežil (1. expedice).