Hackujeme OSR: Tajné chodby + k100 tabulka tajných dveří

Další pokračování mého občasníku Hackujeme OSR. Tenrokrát si nejdřív protrpíte teoretické povídání o tajných chodbách a pak si za odměnu můžete stáhnout tabulku.

Hry staré školy řeší tajné chodby, pasti a vůbec hledání čehokoli skrytého trochu jinak, než jak jste možná zvyklí z novějších her, kde si na to můžete hodit. Ve starém D&D se na hledání neházelo – žádná taková schopnost neexistovala. Když chtěl hráč něco prohledat, řekl, co dělá, čím lomcuje, co ohmatává, do čeho šťouchá… a slovutný Gary Gygax mu řekl, co našel. Bez jediného hodu, čistě popisem, hraním.

Má to tu výhodu, že hra je potom jaksi hmatatelnější, popsanější, víc spjatá s postavou. Navíc hráči skutečně musí přemýšlet a přicházet s nápady, nestačí jenom hodit a říct Sudímu: „Řekni mi, co jsem našel“.

V otřepaných anekdotách hráčů old schoolu se vypráví o postavách, které sypou mouku do vzduchu, aby odhalily slabounký průvan z tajné chodby, nebo lijou na podlahu vodu a potom sledují, jestli v nějaké spáře nemizí dolů a neodhaluje tak skryté propadlo.

Nevýhoda je, že tohle vás bude bavit párkrát, ale až budou hráči postopadesáté popisovat, jak sypou mouku a lijou vodu na podlahu, tak už to bude fakt vopruz. Mně se hledání čistě popisem líbí, ale jak to udělat, aby se to neomrzelo? Nedal by se ten old school trochu hacknout?

Celý příspěvek

Tak vy chcete hrát oldschoolově?

29 - titulkaUž přes půl roku bloguju o svém koketování s oldschoolovým přístupem k RPG, takže by to možná chtělo dokončit povídání o tom, co že to ten old school vlastně je. V prvním ze série článků jsme si řekli, že old school klade důraz na otevřený svět a svobodu volby místo na připravený příběh. V druhém jsem psal o tom, že v oldschoolové hře začínají hráčské postavy i herní svět neprokreslené a vybarvují se až hrou. Ve třetím a závěrečném (?) článku série se konečně dostaneme na praktickou úroveň toho, jak old school vypadá při řešení konkrétních překážek a herních situací. Jak Vypravěč takovou hru vede?

Uvedené postupy vám určitě budou povědomé z klasického hraní Dračího doupěte nebo Dungeons and Dragons. Old school se od klasiky trochu liší v tom, jak je kombinuje a na co dává důraz.

Celý příspěvek

Recenze: Dům smrti

23 - dum smrtiDům smrti je starý řadový dům stojící ve vesnici Barovie. Dům několikrát do základů vyhořel, ale pokaždé vstal z popela. Ať už svou vlastní, nebo Strádovou vůlí. Místní obyvatelé se mu zdaleka vyhýbají, protože se bojí, že si znepřátelí zlé duchy, kteří v něm podle zvěstí straší. Bohatá rodina, která dům postavila, v něm praktikovala temné rituály. Pomocí svodů a manipulace svou sektu rozšířila o malou, leč zlotřilou skupinu přívrženců. Když se tyto zvěsti roznesly, zbytek vesnice si domu a nočního hýření v něm přestal všímat…

Než se pustíte do recenze, pusťte se do mých kritérií hodnocení.

Krátké dobrodružství popisující strašidelný dům. Na 11 stranách najdete dům zhruba o 40 místnostech, rozdělený do tří obytných poschodí, půdy a dvou sklepních pater. Pěkné a přehledné mapky.

Neurazí ani nenadchne.

Celý příspěvek

4. DotSK: Příchod do Hirotu aneb asi potřebuju zavést hod na reakci?

12 - obálkaHirot je městečko stojící před místy, kde se řeka Set rozlévá do nížiny a vytváří rozlehlé močály. Z dálky je vidět kotviště kupeckých lodí, které tu zastavují před náročnou cestou (nebo po ní). Mezi řekou a městem obehnaným palisádou se táhne pás podmáčených polí se lnem a pšenicí. A zrovna teď z města vyráží dav rolníků třímajících hole a vidle. Mají s sebou svázanou mladou dívku v bílé říze. Je svalnatá a vzpurná. Vedou ji ke kruhu starodávných menhirů za městem. Někteří se s ní perou, jiní ji uklidňují, několik žen v davu pláče. Za davem je podle hrotů kopí vyčnívajících nad hlavami možno tušit několik válečníků. A nad tím vším se na nosítkách držených čtyřmi otroky tyčí důstojná postava zjizveného muže v honosné paruce a se zdobeným límcem. Co chvíli se sklání k zemi, aby si něco špital s mladíkem s vraními pery ve vlasech, který kráčí vedle nosítek. Nad hlavou krouží supi, jako by čekali, co přijde.

Tohle je úvod dobrodružství Doom of the Savage Kings, které jsem popsal v minulém článku. Do situace přicházejí naše postavy a začínáme rovnou in medias res. Pro mé hráče je to vůbec poprvé ve hře, kdy mluví s nehráčskými postavami. Celé tohle krátké, tříhodinové sezení bude kromě jednoho boje spíš povídací. A já velmi rychle zjistím, že mi ve hře vzniká spousta situací, kdy se hráči snaží někoho přemluvit nebo obelhat a já nevím, jak to vyhodnocovat…

Celý příspěvek

1. Nepolíbení hrajou Dungeon Crawl Classics – Jak hráčům otevírat možnosti

101050Série (?) článků o tom, jak se učíme hrát klasické dobrodružné fantasy.

Evidentně jsem se někde musel zmínit, že jsem hrával RPGčka, a někdo z mých kamarádů musel bláhově naznačit zájem, protože jsem se najednou přistihl, jak oprašuju staré moduly a sonduju mezi svými nepolíbenými kamarády, jestli si nechtějí zahrát. A navrch i moje žena, kterou jsem poznal už po svých časech na RPG Fóru a která tenhle můj koníček nezná. A najednou píšu na Facebook, kdo by měl zájem, a ozve se asi osm lidí a někdo chce přivést kolegu z práce…

Tak jo. Budu hrát pár her/kampaň (?) s lidmi, co neví, do čeho jdou. A řekl jsem si, že si je vezmu za pokusné králíky, nebudu jim vysvětlovat nic o tom, jak RPG hry „mají“ vypadat, a prostě budu pozorovat, jaké postupy a návyky si sami osvojí.

Celý příspěvek