Recenze: Na zelené vlně – Věž kněžky Afry

  • Dobrodružství pro Dračí hlídku
  • Pro začínající postavy
  • Ke stažení na webu Dračí hlídky
  • napsala Zuzana „Lady Arxis“ Urbanová

35 - obálkaNa Hrochově Hrádku objevili při opravách sklepení průchod do neznámých podzemních prostor a najali si družinu, aby podzemí prozkoumala. Družina v příběhu objevuje několik spodních pater částečně zasypané prastaré věže. Jaká tajemství asi skrývá? Podaří se družině některá odhalit?

Dlouhé karanténní dny a večery – jak lépe vás strávit, než probíráním se dostupnými dobrodružstvími v naději, že objevím opominutý poklad. Tak pojďme pro změnu zase k Dračí hlídce. Věž kněžky Afry je úvod k sérii Na zelené vlně, což má být řada volně provázaných dobrodružství věnovaná postupnému skládání mocného artefaktu. Na webu Dračí hlídky je kromě tohohle ke stažení ještě druhý díl série z plánovaných desíti.

Pokud jste sem zavítali poprvé nebo už jste zapomněli, dovolím si připomenout svá kritéria hodnocení (+ odkazy na další recenze).

Hned po přečtení úvodního odstavce jsem si říkal: Konečně dobrodružství, které se nesere se zbytečnými okecy a jde přímo k věci. Pravá a nefalšovaná jeskyně, průzkum hradního podzemí. A tenhle nádherný obrázek ten dojem utvrdil:

Celý příspěvek

Recenze: Pobřeží snů

  • Dobrodružství pro DnD 5e
  • Pro postavy na 5. až 7. úrovni
  • Český překlad na d20.cz
  • napsali Florian Emmerich a JVC Parry, přeložila Kateřina „Demonica“ Švehlová

34 - pobrezi snuVyprávějí se příběhy o obrovském pokladu, který piráti pohřbili blízko Mlžného útesu v Chultu, ale nikdy jej nevyzvedli.Mnoho lidí mluví o velikém bohatství, ale jen málo z nich je ochotno pro něj riskovat. Místní mluví o hostinci Pobřeží snů, přívětivém místě a ideálním výchozím bodu pro odvážné dobrodruhy, než se vydají vstříc svému pátrání. I když je přesná poloha pokladu neznámá, říká se, že majitelka hostince Pobřeží snů má nějaké stopy, ale nikdy není nic tak jednoduché, jak se zdá.

17stránkové dobrodružství Pobřeží snů je v zásadě jednorázovka skládající se z jednoho incidentu v hospodě a následné pidijeskyně o asi pěti místnostech. Zavede nás do vesničky Jokotoro na orientálně laděném ostrově, kde u mola kotví korakly, rybáři opravují loďky před bambusovými chýšemi, pestrobarevní cestovatelé z celého světa se tu míchají jako imigranti v USA (pracovně tenhle žánr nazývám kosmopolitní DnD fantasy) a ve zdejším vyhlášeném hostinci zapíjejí ramen kalíšky saké.

Postavy připlouvají do vesnice, buď aby (a) se poptaly po pirátském pokladu, nebo aby (b) našly jinou ztracenou skupinu dobrodruhů, která se nevrátila z pátrání po pirátském pokladu. Rychle se ale ukáže, že o žádný poklad ve skutečnosti nepůjde. Majitelka restaurace, modrá tritonka s nepoužitelným jménem Priska Ahlorsath, šíří falešné zvěsti o pokladu, aby mohla dobrodruhy očarovat a zajmout!

Celý příspěvek

Procedury old schoolu: Prolézání jeskyní

1378711600496V přípravě na blížící se výpravu do (mega?)dungeonu jsem dal dohromady dokument se svými postupy pro prolézání jeskyní.

Procedury jsou vůbec docela zajímavá věc. Ve většině tradičních dobrodružných RPG můžete celkem snadno oddělit vyhodnocovací mechaniky hry – což jsou všechny ty schopnosti postav, soubojový systém, magický systém… – od herních procedur – což jsou různá doprovodná pravidla, která určují, jak hra probíhá, a řeší věci jako cestování, mezičas mezi dobrodružstvími, strukturu kampaně. Anebo třeba, a o tom je tenhle článek, jak vést hru v jeskyních.

Jelikož jsou procedury oddělitelné od vyhodnocovacích mechanik, často se skutečně oddělují. Lidi si je bastlí podle sebe. Můžete je skoro libovolně přidávat a ubírat, vymýšlet si vlastní, měnit a ignorovat ty, které vám nevyhovují. Můžete vzít procedury z jedné hry a narvat je na jinou, můžete si klidně sestavit vlastní mišmaš procedur vykradený z různých her, blogů, článků. Takže když vám tady teď pošlu svoje procedury pro prolézání jeskyní – hraju Dungeon Crawl Classics –, můžete je napasovat klidně na Dračí doupě a budou vám fungovat stejně jako mně.

Takže vám je tady prostě vypíšu. Jak Markus dělá (chce dělat) dungeoncrawl.

Celý příspěvek

Ohlédnutí za kampaní – co fungovalo a jak dál?

30 - burokEhm… ehm… je tu někdo?

Je to asi rok, co jsem pobral pár náhodných kamarádů nehráčů a rozjel jsem s nimi kampaň v oldschoolovém stylu. Po třinácti sezeních a tříměsíční přestávce je vhodná chvíle ohlédnout se za tím, jak to šlo a co si z kampaně odnáším. A začít plánovat její restart. Nebo spíš reset.

Protože – určitě znáte ten pocit, když se po delší pauze vracíte k nějakému složitému projektu, probíráte se svými poznámkami, koukáte na různé zápisky a tabulky a materiály, snažíte si vzpomenout na to, co se vám onehdá honilo hlavou… Jenomže obsah, který jste tehdy měli načtený ve své mentální RAM, se z ní dávno vypařil, na papíře je ho jen část a nedává to smysl a najednou se zdá lákavější všechno to zahodit a začít s čistým stolem. Ale ještě předtím…

Zhodnocení! Celé to začalo tím, že jsem sebral první modul, který jsem měl po ruce, nahnal do něj kamarády a čekal, co se bude dít. Časem jsem kolem toho začal tvořit nějaký ucelenější sandbox a vůbec jsem si osahával bastlení kampaně za běhu. Dobrá zpráva je, že se ukázalo, že bastlení funguje. Horší zpráva je, že výsledek je dost zbastlený. Tak si to pojďme rozebrat.

Celý příspěvek