Gábor „Melan“ Lux: Rozvržení dungeonu, plynutí mapy a oldschoolový herní design

V poslední době i u nás zažívá comeback žánr jeskyně – „dungeonu“. Není divu, protože je svojí uchopitelností a hratelností nadčasově vděčný. Dungeon je neoddělitelně spjatý především s Dungeons & Dragons (vždyť ta hra to má i v názvu!). Bohužel mnohé zásady dobrého designu dungeonů, etablované v raných letech hry, byly dalším vývojem a pozdějšími edicemi z velké části zapomenuty, a to až do takové míry, že dungeony z novějších edic bývají jen taková šidítka, která s původní tradicí „exploratory dungeon“ – dungeonu stojícího za průzkum – nemají moc společného.

V uplynulých cca 15 letech odvedla komunita okolo old-school renesance (OSR) spoustu skvělé v práce ve znovuobjevování a dalším zdokonalování tohohle tradičního žánru, a vyprodukovala nejen spoustu skvělých dungeonů, ale i zajímavé články. Abych ponoukl domácí diskuzi a design, rozhodl jsem se vybrané z nich bez dalšího komentáře přeložit. Tady je první z nich.

Celý příspěvek

Recenze: Alcrosský řezník

Před více než sto lety se rodina Williamsových usadila na vřesovištích a postavila si tu svůj dům. Williamsovi byli pastevci a jejich ovce se na loukách kolem nového domu mohly v klidu pást. Rodině se dařilo až do dne, kdy…

Máte rádi atmosférické hororové jednorázovky a chtěli byste si nějakou zahrát? Výborně, tak běžte hrát Night of Blood (nebo jeho českou adaptaci Noc krve) a Alcrosskému řezníkovi se obloukem vyhněte. Ne že by snad nebyl atmosférická hororová jednorázovka – je. Respektive snaží se. Jenom mu to prostě moc nejde. Je to prostě špatné dobrodružství, ale o to zajímavější může být tahle recenze!

Alcrosský řezník je krátké dobrodružstvíčko tak na dvě hodiny hraní (když si odmyslím souboje, které to v páté edici asi dokážou natáhnout aspoň na celé sezení). Má 8 áčtyřek textu + mapu, což na dvě hodiny hry sice není žádná hitparáda, ale taky to není nic pekelného, takže štítek syndrom zneuznalého romanopisce si pro dnešek nechám stranou. Přestože je tu dost balastovitého textu, číst se to dá a neumřete u toho. Dostává první malé, bezvýznamné plus. Taky poslední.

Celý příspěvek

Emergentní svět: Ekologie v náhodných tabulkách

Moderním bestiářům chybí tabulky náhodných setkání.

Wait, what?

Pokud jste někdy listovali bestiáři pro staré edice Dungeons & Dragons, víte, že obsahovaly spoustu „ekologických“ údajů – nejen popis toho, jak se tvorové chovají a čím se živí (to zůstává zachované i v moderních bestiářích), ale taky údaje o typickém terénu výskytu, o tom, v jak početných skupinách se pohybují (a kolik jich žije doma v doupěti), o složení skupin („za každých dvacet orků je ve skupině jeden šaman na 2. úrovni“) a především… tabulky náhodných setkání.

V tabulkách náhodných setkání byli obsaženi všichni tvorové z bestiáře, takže dobrodruzi mohli kteréhokoli tvora potkat ve hře čistě chozením po mapě světa a dodržováním předepsaných postupů. Tabulky tak vlastně zprostředkovávaly implicitní, nevyřčenou ekologii světa. Fungovaly jako „ekologický simulátor“ – bestiář vám dal popisy fantastických tvorů, tabulky vám je pomyslně rozmístily do světa a při hře zaručovaly, že je budete potkávat na žádoucích místech a v žádoucí frekvenci.

Celý příspěvek

Recenze: Včelí prameny

Malé údolíčko v horách, neustále zahalené v mlze. Vzduch je horký, lepivý a zápach síry se mísí s vůní květin. Z mlžného oparu vystupují pokroucené stromy s narudlými listy. Některé jsou obtěžkané obřími fialovými plody se sladkou dužinou, jiné jsou osypány růžovými květy – z těch se line těžká, intenzivní kořeněná vůně. Na mnoha místech tryskají z trhlin v zemi horké prameny, minerály zbarvují jejich vodu do zářivých odstínů modré. Některé hřejí jako slunce v létě, z jiných vychází vedro jak z kovářské výhně. Bublání vody a šumění listů co chvíli narušuje bzukot a zvuk křídel.

Ve světě RPG není zrovna přehršel pozitivity. My hráči jsme smějící se bestie, potrpíme si na konflikt, zradu, morální šeď, dýky vražené do zad a tryskání krve. Ale někdy má člověk náladu spíš na příběh, kde jsou všichni hodní a milí, kde i to zlé je vlastně dobré, kde i konflikty se nakonec ukážou být spíš nedorozuměním, které se dá snadno zažehnat – ideálně bez násilí. Japonci pro to dokonce mají slovo (typičtí Japonci!): „honobono“, což by mělo znamenat něco jako „zahřát u srdíčka“. Nuže, pokud i vy potřebujete po týdnech strávených v kobkách trochu zahřát u srdíčka, možná mám dobrodružství přesně pro vás.

Celý příspěvek

Recenze: Quetzelina jehla

  • Sborník čtyř dobrodružství pro Zapovězené země
  • V prodeji na Imagu
  • napsali Patrick Stuart, Chris McDowall, Ben Milton a Karl Stjernberg, přeložil Jiří „Markus“ Petrů (aka já)

To město popel vzal a zavál čas.
Kde vlk a duch dnes žijí, dříve zněl
královny démonů zlý, lstivý hlas;
té, jež tu vládla, vládnouc však padla,
padajíc spala; leč – jak mrtvý minstrel pěl –
co zemře, sní; co sní, může se probudit,
ve spánku žít, ač mrtvý být. Tak spí Quetzel,
a žízeň má, již v smrti nelze uhasit:
dýchat a žít, po dlouhém půstu přestat snít.“

Do prodeje právě vstupuje Quetzelina jehla, první tištěné dobrodružství v češtině přesně po sto letech, určené pro nedávno vydané Zapovězené země. Pojďme se na něj podívat! Rovnou vás varuju, že jsem ho překládal, takže mám střet zájmů – ale to v téhle republice nikdy nikoho nezastavilo. A já mám aspoň určité standardy.

Quetzelina jehla je sborník čtyř dobrodružství – pardon, přesněji řečeno „dobrodružných míst“, což je problém, ke kterému se ještě dostaneme – pro Zapovězené země, nikoli ale od autorů Zapovězených zemí. Je důsledkem podařené kampaně na Kickstarteru, jeden z jejích stretch goals. Autoři oslovili pár výrazných aktérů OSR scény a požádali je o sepsání toho, jak by si dobrodružství pro Zapovězené země představovali oni.

Celý příspěvek

Recenze: Skrytá svatyně tamoachanská

  • Dobrodružství pro AD&D 1e a D&D 5e
  • Pro postavy na 5. až 7. úrovni (AD&D 1e) nebo na 5. úrovni (D&D 5e)
  • Český překlad na d20.cz, v rámci sborníku Příběhy ze Zejícího portálu
  • napsali Harold Johnson a Jeff Leason, přeložil chrochta

Prastaré zničené město Tamoachan zná jen několik učenců a hledačů pokladů, kteří navíc vědí jen to, že existuje, ale nikoli už, kde se nachází. Ještě odlehlejší je skrytá svatyně, prý zasvěcená Zotzilahovi, upířímu bohu podsvětí. Dobrodruzi, kteří se o místě dozvědí, pravděpodobně zjistí, že jeho vábení nedokáží odolat. Většina města je rozbořená a prakticky skrytá podrostem. Vetřelci, kteří do trosek vstoupí, zjistí, že pradávné ulice slouží jako zarostlá „údolí“ mezi sutinami rozpadlých staveb. Největší z „údolí“ vedou k centrální mýtině, kde stojí velká pyramida. Na jižní straně mýtiny došlo nedávno k propadu a je tu zubatá jáma se suťovým kuželem vedoucí dolů do temnot.

Není úplně běžné, že by český čtenář dostal příležitost nahlédnout ve svém rodném jazyce na díla z nejranější historie našeho koníčku. To se teď mění díky českému překladu sborníku Příběhy ze Zejícího portálu, který přináší sedm „z nejvražednějších dungeonů v historii D&D“ – všechny tyto jeskyně jsou učesané, mají přehlednější sazbu a jsou pochopitelně zkonvertované do pravidel D&D 5e, ale jinak jde o věrnou reedici originálu. V podcastu Dinosaurium obskurních světů jsme s Vandalem nedávno mluvili o jiném dobrodružství ze stejného sborníku, Hoře bílého chocholu (1979). Dnes se podívám na Skrytou svatyni tamoachanskou, která poprvé spatřila světlo světa taky v roce 1979, na turnaji Origins.

Celý příspěvek

WFRP Night of Blood: Představení modulu, rozbor, videozáznamy

Je temná, rozbouřená noc a les praská pod kroky zlovolných tvorů, kteří kvičí kdesi v houští. Ze zataženého nebe padá hustý namrzlý déšť, útok hrozí ze všech stran a zoufalí dobrodruhové hledají, kam by se mohli uchýlit do bezpečí. Zdá se však, že noc jim nechce dát pokoj, a na každém kroku na ně číhá nebezpečí. Přežijí noc zalitou krví?

Není tomu dlouho, co jsem tu básnil o Warhammer Fantasy Roleplay první edice (!!!), o jeho představě temného renesančního světa coby fantasy obdoby Call of Cthulhu, kde se do vzkvétající předindustriální společnosti nenápadně vtírají přisluhovači Chaosu a hrozí ji rozvrátit zevnitř. Tohle povedené kratičké dobrodružství vám to dá zažít.

Dobrodružství Night of Blood vyšlo v 87. čísle časopisu White Dwarf v březnu 1987, jen pár měsíců po uvedení první edice WFRP před Vánoci 1986. V těchhle dřevních časech nebyl ještě herní svět podrobně vykreslený, takže při pohledu na raná dobrodružství vidíme v přímém přenosu, jak ustanovují prvky, které se později staly pro Warhammer typickými. Reedice z roku 2018 přinesla novou grafiku, přehlednější text a mechanickou konverzi do pravidel čtvrté edice WFRP, jinak je to ale nachlup věrná kopie. Skvělá příležitost si tuhle vyhlášenou klasiku vyzkoušet.

Celý příspěvek

Já mám vlastně podcast! Dinosaurium obskurních světů

Před pár týdny jsme s Vandalem založili nový herní podcast nazvaný Dinosaurium obskurních světů. Každý díl je věnovaný jednomu zajímavému hernímu produktu – světu, dobrodružství nebo nějakému rozšíření –, nejdřív ho představíme a potom se bavíme o souvisejících tématech.

Je to svým způsobem rozšíření recenzí, které publikuju na tomhle blogu, s jedním podstatným rozdílem. V recenzích se věnuju jenom dobrodružstvím, která jsou dostupná v češtině, což vzhledem k omezené zdejší nabídce znamená, že velká část recenzí představuje produkty průměrné nebo rovnou špatné. Cílem mých recenzí totiž není jen vyzdvihovat zajímavé produkty, ale taky přispět ke kritické debatě o designu a upozorňovat na časté chyby.

Cílem Dinosauria naopak je především vyzdvihovat zajímavé a inspirativní produkty, které pro různé RPG hry vyšly jak v hluboké minulosti, tak teprve čerstvě. Což znamená, že se díváme především na věci, které nejsou dostupné v češtině (i když výjimky se najdou). V prvních čtyřech epizodách jsme se například podívali na:

Dinosaurium najdete například na anchor.fm nebo ve vašich standardních podcastových aplikacích: Podcasty Google, Apple Podcasts, Spotify… Odebírejte nás. A příjemný poslech!

Recenze: Lektvar z Laumspuru

Družina dostane neodolatelnou nabídku od neznámého cizince. Pro získání odměny je však nutné proniknout do budovy alchymistické gildy a uloupit vzácnou surovinu, kterou je dračí srdce. Aby mohla celá akce uspět, čeká družinu zjišťování informací o zabezpečení budovy, průzkum terénu a příprava potřebného vybavení. V pravý čas pak dojde na samotný průnik do budovy, odstraňování pastí a nakonec zřejmě i střet s elementálem, který celé skladiště hlídá.

Je to už několik měsíců, co jsme se naposledy podívali na některé z dobrodružství pro Dračí hlídku, nedávný retroklon Dračího doupěte. Mezitím stihla Hlídka vyjít tiskem a rozvířit vody českého RPG rybníčku, tak se k ní pojďme vrátit. Tentokrát se začteme do dobrodružství Lektvar z Laumspuru od samotného autora Dračí Hlídky, Pavla „Tiruse“ Ondrusze.

Celý příspěvek

Recenze: Tichý baobab

  • Systémově neutrální dobrodružství
  • Bez udání úrovně a obtížnosti
  • Volně ke stažení na Fantasyobchodu
  • napsal Julius „kin“ Karajos

V dobách, kdy byl Agol Zar sužován svatými výpravami ve jménu Nebeského ducha, stvořila zloba a nenávist démona Deesi Sang, ztělesnění a patrona vražd, poprav, krve a ticha. Jeden surtský kmen praktikující kanibalismus a nekromancii tehdy postavil Deesi Sang velkou kamennou sochu, ve které by se mohl „zabydlet“ a skrz níž by mohl získávat další sílu z říše Chaosu a přinášet ji na tento svět. Ale Církev Nebeského Ducha na ně přišla a vyslala jejich směrem svatou výpravu.

Jediný, kdo přežil, byl kmenový šaman, který na místo, kde pod zemí skryli sochu Deesi Sang před církevními vojáky, vysadil semenáček baobabu. Země, která byla posetá popelem vypálené vesnice, zalitá krví padlých domorodců a s kořeny pomalu oblézajícími zakopaného démona čekajícího na svou pomstu, byla skvělým hnojivem. Baobab vyrostl jako žádný jiný. Popelavě šedá kůra, temně rudé listy a zvláštní aura tohoto místa přilákala jiný kanibalský kmen, který jej přijal jako svůj domov.

Celý příspěvek