3. Svatyně Pomalého boha aneb kritický fail na zahájení kampaně

11-3„Hrajeme už potřetí a první, kdo s námi mluví, je meč.“

Ve třetím sezení naší nováčkovské kampaně navštívíme navzdory očekáváním minidungeon důkladně prorostlý šlahounovitými rostlinami. Účinkuje spousta logistických cvičení s lany a pochodněmi. Meč posedlý svůdným démonem. A prazvláštní ovoce, po jehož pozření mají postavy sny o návštěvě mimozemského boha. A já se zamýšlím nad smysluplností volby a nad kočírováním chaosu u stolu.

Třetí sezení. Dva starší hráči s postavami na 1. úrovni. Tři noví hráči, každý tři postavy na 0. úrovni. Celkem 11 postav.

Celý příspěvek

2. O úvodním sítu a tvorbě postav z ničeho

Úvodní síto, kdy každý hráč dostane 3–4 postavy, které nic neumí, prožene je první hrou a potom hraje za tu, která přežije (nebo si vyberte, když jich nedejbože přežije víc), je dost svérázný způsob tvorby postavy. Postava začíná hru nijaká a teprve na základě naházených vlastností, předmětů a toho, co ve hře prožije, si o ní sám její hráč začíná dělat nějakou představu. Po našem úvodním sítě mám pro vás vyprávění o postavě, u které se to podařilo moc pěkně.

Celý příspěvek

1. Nepolíbení hrajou Dungeon Crawl Classics – Jak hráčům otevírat možnosti

101050Série (?) článků o tom, jak se učíme hrát klasické dobrodružné fantasy.

Evidentně jsem se někde musel zmínit, že jsem hrával RPGčka, a někdo z mých kamarádů musel bláhově naznačit zájem, protože jsem se najednou přistihl, jak oprašuju staré moduly a sonduju mezi svými nepolíbenými kamarády, jestli si nechtějí zahrát. A navrch i moje žena, kterou jsem poznal už po svých časech na RPG Fóru a která tenhle můj koníček nezná. A najednou píšu na Facebook, kdo by měl zájem, a ozve se asi osm lidí a někdo chce přivést kolegu z práce…

Tak jo. Budu hrát pár her/kampaň (?) s lidmi, co neví, do čeho jdou. A řekl jsem si, že si je vezmu za pokusné králíky, nebudu jim vysvětlovat nic o tom, jak RPG hry „mají“ vypadat, a prostě budu pozorovat, jaké postupy a návyky si sami osvojí.

Celý příspěvek

Sailors on the Sunless Sea 4: Too Much Cool

0101Proč jsem vybral jako první zrovna tohle dobrodružství: Jednak se mi líbil nápad úvodního „síta“ s nulaúrovňovými postavami. A jednak mě oslovil přístup, kdy zatímco jiné hry by vás na úvodní dobrodružství poslaly řešit karavanu přepadenou loupežníky, tenhle modul se nebojí „dovolit“ hráčům už od první hry zažívat cool věci. Spoustu z nich už jsme viděli – mutační studna, žhnoucí zlovolné lebky, záhadná megarostlina prorůstající dungeon, (neotevřená) načtyřikrát prokletá hrobka –, a to nás ještě čeká plavba po podzemním moři, kde postavy přepadne kraken (66 životů) a závěrečná megabitva proti asi 30 nepřátelům uprostřed kultistického rituálu na podzemním zikkuratu. Dungeon Crawl Classics je dost heavy metal.

Jak tak v tuhle chvíli, na začátku třetího sezení, stojí postavy na hranici podzemního jezera a chystají se vyplout do finále, říkám si: Páni, oni to celé zvládli vlastně dobře. Krakena určitě vyřeší bez jediné ztráty a na finální boj jsou taky dobře připravení, takže to zvládnou snadno a většina z nich přežije. Na první úroveň postoupí dejme tomu tak 7 postav, každý si vybere jednu a zbylé se můžou tahat s družinou jako nosiči, podpora a zásobník postav pro případ smrti. Bude z toho taková krásná žoldácká kumpanie.

Ach, jak šeredně jsem se mýlil. Za dvě hodiny to bude vypadat na Total Party Kill.

Celý příspěvek

Sailors on the Sunless Sea 3: Prozkoumávat, nebo ne?

0101Na konci minulé části jsem řešil problém (nebo „problém“?), kdy hrozilo (nebo „hrozilo?), že hráči si to nasměrují přímo k závěru dobrodružství, aniž by prozkoumali většinu zbylého obsahu, který se jim po vyvraždění zvěrolidí zpřístupnil. Chtěl ještě na chvíli vrátit nahoru, ale nenásilně. Použité techniky: (1) Když začali scházet ze schodů k „finálnímu“ obsahu, popsal jsem to jako dlouhý a pomalý sestup do hloubky země, který bude nějakou dobu trvat – aby bylo jasné, že nejde jen o další místnost, ale rovnou o přechod do další fáze dobrodružství. (2) Celá ta scéna se zbývajícími dvěma zvěrolidmi, kteří táhli dva nezachráněné zajatce hlouběji do podzemí, měla sice více motivací (třeba poodhalit, co se tu děje), ale hlavně jsem chtěl postavám dát záminku se tam vrátit. Ostatně, stejně tak dobře jsem mohl zbylé dva zajatce i zvěrolidi nechat nahoře na hradbách a šetřit si je na chvíli, kdy se hráči budou vracet z podzemí. Třeba. Jsou to vlastně jen nástroje pro účely mých plánů.

Celý příspěvek

Sailors on the Sunless Sea 2: Akce a reakce

0101Pro hráče má zábava spočívat v tom, že v rámci dobrodružství objevují zajímavá místa, nástrahy a jiné prvky, můžou s nima všelijak manipulovat a zkoušet, co to dělá a jak to do sebe všechno zapadá. Pro mě jako GM je zábava trochu jiná – vím, kde co a proč je, a v reakci na hráče s tím můžu manipulovat, abych vytvořil dojem živého a reaktivního prostředí. Tak třeba v tuhle chvíli – kdy vesničani vnikli do podzemí a vyvraždili pelech pokroucených mutantů – vím, že nahoře v hradě zbývají ještě dva zvěrolidi, kteří budou pravděpodobně panikařit. Co přesně udělají, to vyplyne z kombinace akcí hráčů, pár situací promyšlených před hrou („Co udělám, když nepůjdou horem, ale spodem…“), náhody (hody na náhodné setkání) a taky toho, jestli si na ty dva ubožáky zrovna vzpomenu (zrovna ne).

Situace: Je po velkém a krvavém boji, všude leží mrtví. Hráči křísí padlé postavy a taky zjišťují, že některé z padlých příšer furt dýchají. Léčitel zkouší probrat hobitku přeměněnou v polosupa, jestli náhodou nepozná svoje dva syny. Ale ta jen kroutí očima, kráká a mele sebou jak vyplašené zvíře. „Léčitel“ jí podřízne hrdlo. Totéž se opakuje s minotaurem, který sice nepanikaří a tváří se, že by mohl chápat, ale na položené dotazy jen funí. Někdo ho probodne kopím.

Celý příspěvek

Sailors on the Sunless Sea 1: o smrtelnosti boje

0101Je zajímavé, jak dokáže být boj v old-schoolu na prvních úrovních smrtící. Máme za sebou první sezení, jsme zhruba v třetině dobrodružství a z původních 16 postav jich přežívá už jenom 9. Což znamená, že jsem během jednoho sezení zabil 7 postav, pravděpodobně víc než za mou dosavadní herní kariéru. Dungeon Crawl Classics se mi líbí.

Sailors on the Sunless Sea je první oficiální modul k DCC, je určen pro postavy na nulté úrovni a, slovy klasika, nesere se s tím. Dobrodružství pro DCC se mi líbí – zavrhují tradiční mentalitu toho, že postavy musejí na začátku hry nalevelovat na medvědech a goblinech, aby si „zasloužily“ epické zápletky, a naopak hned od nulté nebo první úrovně zavádějí do hry cestování mezi sférami, pletichy na dvoře chaotických bohů, chapadlové bestie a další srandy. I tohle dobrodružství má své roztodivnosti (obálka je celkem výstižná), ale protože jsou mí hráči teprve na začátku a já nechci spoilovat, podíváme se jen na pár úvodních situací… a boj.

Celý příspěvek