Těžké teoretično: Markusův manifest dobrodružného oldschoolového sword & sorcery, aneb vyjádření zcela subjektivních, ale samozřejmě totálně objektivně nejlepších preferencí

Chtěl jsem napsat jenom „Markusův manifest dobrodružného hraní“, ale pak jsem si představil ten shitstorm, co by se na moji hlavu snesl za tak nepřesnou terminologii.

Každopádně…

V poslední době přemýšlím nad tím, jaký „styl hraní“ mě baví, jak ho pojmenovat a jak ho popsat. Z části je to čistě akademické potěšení, nepraktické teoretizování jen tak pro radost z hloubání. Ale mám pro to i praktické důvody: chtěl bych uspořádat online hraní s lidmi, se kterými jsem ještě nehrál, a hodilo by se moct je odkázat na nějaký přehled toho, co ode mě můžou očekávat.

A možná by to mohlo i někoho zajímat, jen tak pro inspiraci. Takže… co má Markus rád?

Celý příspěvek

Tak vy chcete hrát oldschoolově?

29 - titulkaUž přes půl roku bloguju o svém koketování s oldschoolovým přístupem k RPG, takže by to možná chtělo dokončit povídání o tom, co že to ten old school vlastně je. V prvním ze série článků jsme si řekli, že old school klade důraz na otevřený svět a svobodu volby místo na připravený příběh. V druhém jsem psal o tom, že v oldschoolové hře začínají hráčské postavy i herní svět neprokreslené a vybarvují se až hrou. Ve třetím a závěrečném (?) článku série se konečně dostaneme na praktickou úroveň toho, jak old school vypadá při řešení konkrétních překážek a herních situací. Jak Vypravěč takovou hru vede?

Uvedené postupy vám určitě budou povědomé z klasického hraní Dračího doupěte nebo Dungeons and Dragons. Old school se od klasiky trochu liší v tom, jak je kombinuje a na co dává důraz.

Celý příspěvek

Hra jako stavebnice – o bastlení, jednoduchosti a znovuobjevené radosti z hraní

21 - úvodNa RPG Fóru se rozběhla diskuze o vyhoření v RPG a vzpomínky mě přiměly vrátit se k tomu, proč mě vlastně old school oslovil a přitáhl zpátky k RPG. Pokračuju tedy v našem povídání o estetice her staré školy. Díl druhý: jednoduchost a bastlení.

Čím víc jsem toho o RPG věděl, tím víc rostly i moje představy a očekávání. Svět už neměl být jenom hospoda a jeskyně, ale propracované komplexní prostředí, ideálně s nějakým motivem nebo myšlenkou. Postavy už nebyly obyčejní dobrodruhové, ale každý měl nějakou pohnutou minulost a osobní vztahy a jedinečné cíle, které chtěl rozvíjet. A šíleným úkolem Vypravěče bylo tohle všechno spřádat dohromady, ideálně tomu dodat smysl a vytvořit z toho uspokojivý, až „umělecký“ výstup. Termíny jako premisy, bengy… Jenomže čím vyšší očekávání, tím vyšší zklamání, když se nenaplní. V určitou chvíli prostě RPGčka začaly být víc práce než zábava.

A pak přišel old school, který mi řekl: Na tohle na všechno se vykašli.

Začni z ničeho a s ničím. Vezmi nějaký jednoduchý systém. Kup si pár připravených dobrodružství, flákni je na mapu spolu s úvodní vesnicí nebo dvěma, vymysli trochu omáčky okolo. A hraj. Ono se to nějak vyvine. Nemusíš všechno strašně promýšlet, prostě to nějak zbastli. A světe div se, ono to nejenže funguje, ale po letech vysokých ambicí je to vyloženě osvěžující. Old school je návrat k základům, zavrhnutí vysokého uměleckého balastu, radost z dobrodružství. Radost z jednoduchosti.

Celý příspěvek