ASE09: Zabydlujeme se v prvním patře megadungeonu a získáváme jednotku robotů!

V minulém sezení naši dobrodruzi, pravda sice za cenu neplánovaných ztrát, zlikvidovali nepřátelské strážné roboty a celá výprava se začala stěhovat dovnitř, do uvolněných kasáren. To jsou sice holé místnosti (byť se světlem a klimatizací!), ale i tak nabízejí vyšší komfort než ležení venku mezi skalami.

Zároveň se tábor začal rozrůstat. Zavedli jsme nová pravidla pro upkeep neboli údržbu tábora, která částečně abstrahují práci se zdroji. Tábor může mít různé „budovy“, které mu dávají nové funkce a je nutné platit zaměstnance (kuchaře, lovce, dělníky, nosiče, štolby…) za fixní částku, která odráží jeho mzdu i další drobné náklady (svícení, vaření, nářadí, hřebíky…). Výměnou za to se předpokládá, že tábor je funkční a dobrodruzi můžou v downtime akcích využívat jeho služby (např. v něm odpočívat a uzdravovat se).

Celý příspěvek

ASE08: Reaktor by odteď měl být no-go zóna

Stalo se dalšího týdne naší expedice do modulu Anomalous Subsurface Environment:

Tábor na úbočí hory Rendon se rozrůstá, momentálně něco kolem 15 postav a henchmanů + 20 žoldáků. Jelikož celá kampaň se odehrává po „tazích“ o délce jednoho týdne a každá výprava dovnitř hory zabere celý týden, přišla řeč na to, jestli se v tom týdnu stihneme i nějak vyléčit. Koneckonců: samotná výprava vždy zabere sotva pár hodin, co dělají postavy ve zbytku týdne? Můžou odpočívat a léčit se?

Bifiho původní představa byla, že postavy se budou kvůli léčení vracet do města, ale zřízením tábora u vchodu do dungeonu jsme mu tuhle představu zbořili. Zavedl tedy nová pravidla pro méně efektivní léčení v táboře (ve městě je to pořád rychlejší). Na něco se hází, ale TLDR verze zní asi takhle:

Celý příspěvek

ASE07: Logistické hraní a s ním spojená radostná administrativa

Naše kampaň Anomalous Subsurface Environment se dostala do fáze, kdy asi deset hráčů ovládá asi 15+ různých postav a jejich nohsledů, z nichž někteří se vždy účastní výpravy, zatímco jiní běhají po světě a věnují se jiným aktivitám. Do toho se musí mezi všechny z nich rozpočítávat zkušenosti, podíly ze získaných pokladů, sledují se náklady za údržbu tábora, nákup potravin, kolik žoldáků je zdravých, kolik mrtvých a zraněných…

No prostě to chce dost administrativy!

Hodně pomohlo založit si na RPG Fóru samostatnou sekci s diskuzemi k jednotlivým tématům. A pak jsou to různé sdílené Google dokumenty, přehledy atakdále. Pojďme se na trochu té administrativní radosti podívat.

Celý příspěvek

ASE05 a 06: Kampaň se profesionalizuje ve fikci i v reálu, aneb postřehy z logistického hraní ve stylu West Marches

Kampaň ve sci-fantastickém megadungeonu ASE pokračuje!

West Marches je označení pro bezmála mýtický styl hraní, kdy se kampaně účastní spousty, třeba deset nebo i víc hráčů, kteří se nemusejí pokaždé potkávat všichni. Místo toho každé sezení představuje uzavřenou expedici – hráči se předem domluví, co chtějí během expedice dělat, vyráží se pokaždé z civilizace nebo jiného bezpečného místa, expedice trvá vždy přesně jedno sezení a musí skončit zpátky v civilizaci. My jsme až dosud hráli víceméně klasickým stylem (pokaždé těch samých 4–5 hráčů), ale teď počet hráčů a především postav narostl natolik, že skutečně přecházíme na styl West Marches a samostatných expedic.

Zároveň hrajeme tím, co označuju za „logistický“ styl RPG, kdy se buduje tábořiště, počítají se zásoby, řeší se prodej a nákup komodit, najímají se žoldáci a pomocníci. Někteří hráči mají víc postav, a zatímco jedna se účastní expedice, jiná se na pozadí věnuje jiným aktivitám (tzv. downtime). Na jednotlivé expedice do megadungeonu chodí třeba kolem 15 hráčských i nehráčských postav, zatímco další hlídají tábor a jiné se toulají krajinou. Hraní se tak vlastně rozrůstá mimo samotný dungeon, víc do světa.

Jelikož je to pro mě poprvé, co hraju něco podobného, dost mě tahle rovina „mezi dobrodružstvími“ zajímá. V dalších zápisech asi budu odbývat samotný obsah sezení (odkážu na záznamy a zápisy jiných), víc se budu věnovat tomu, co se děje kolem.

Celý příspěvek

Recenze: Tichý baobab

  • Systémově neutrální dobrodružství
  • Bez udání úrovně a obtížnosti
  • Volně ke stažení na Fantasyobchodu
  • napsal Julius „kin“ Karajos

V dobách, kdy byl Agol Zar sužován svatými výpravami ve jménu Nebeského ducha, stvořila zloba a nenávist démona Deesi Sang, ztělesnění a patrona vražd, poprav, krve a ticha. Jeden surtský kmen praktikující kanibalismus a nekromancii tehdy postavil Deesi Sang velkou kamennou sochu, ve které by se mohl „zabydlet“ a skrz níž by mohl získávat další sílu z říše Chaosu a přinášet ji na tento svět. Ale Církev Nebeského Ducha na ně přišla a vyslala jejich směrem svatou výpravu.

Jediný, kdo přežil, byl kmenový šaman, který na místo, kde pod zemí skryli sochu Deesi Sang před církevními vojáky, vysadil semenáček baobabu. Země, která byla posetá popelem vypálené vesnice, zalitá krví padlých domorodců a s kořeny pomalu oblézajícími zakopaného démona čekajícího na svou pomstu, byla skvělým hnojivem. Baobab vyrostl jako žádný jiný. Popelavě šedá kůra, temně rudé listy a zvláštní aura tohoto místa přilákala jiný kanibalský kmen, který jej přijal jako svůj domov.

Celý příspěvek