Recenze: Na zelené vlně – Věž kněžky Afry

  • Dobrodružství pro Dračí hlídku
  • Pro začínající postavy
  • Ke stažení na webu Dračí hlídky
  • napsala Zuzana „Lady Arxis“ Urbanová

35 - obálkaNa Hrochově Hrádku objevili při opravách sklepení průchod do neznámých podzemních prostor a najali si družinu, aby podzemí prozkoumala. Družina v příběhu objevuje několik spodních pater částečně zasypané prastaré věže. Jaká tajemství asi skrývá? Podaří se družině některá odhalit?

Dlouhé karanténní dny a večery – jak lépe vás strávit, než probíráním se dostupnými dobrodružstvími v naději, že objevím opominutý poklad. Tak pojďme pro změnu zase k Dračí hlídce. Věž kněžky Afry je úvod k sérii Na zelené vlně, což má být řada volně provázaných dobrodružství věnovaná postupnému skládání mocného artefaktu. Na webu Dračí hlídky je kromě tohohle ke stažení ještě druhý díl série z plánovaných desíti.

Pokud jste sem zavítali poprvé nebo už jste zapomněli, dovolím si připomenout svá kritéria hodnocení (+ odkazy na další recenze).

Hned po přečtení úvodního odstavce jsem si říkal: Konečně dobrodružství, které se nesere se zbytečnými okecy a jde přímo k věci. Pravá a nefalšovaná jeskyně, průzkum hradního podzemí. A tenhle nádherný obrázek ten dojem utvrdil:

Celý příspěvek

Recenze: Pobřeží snů

  • Dobrodružství pro DnD 5e
  • Pro postavy na 5. až 7. úrovni
  • Český překlad na d20.cz
  • napsali Florian Emmerich a JVC Parry, přeložila Kateřina „Demonica“ Švehlová

34 - pobrezi snuVyprávějí se příběhy o obrovském pokladu, který piráti pohřbili blízko Mlžného útesu v Chultu, ale nikdy jej nevyzvedli.Mnoho lidí mluví o velikém bohatství, ale jen málo z nich je ochotno pro něj riskovat. Místní mluví o hostinci Pobřeží snů, přívětivém místě a ideálním výchozím bodu pro odvážné dobrodruhy, než se vydají vstříc svému pátrání. I když je přesná poloha pokladu neznámá, říká se, že majitelka hostince Pobřeží snů má nějaké stopy, ale nikdy není nic tak jednoduché, jak se zdá.

17stránkové dobrodružství Pobřeží snů je v zásadě jednorázovka skládající se z jednoho incidentu v hospodě a následné pidijeskyně o asi pěti místnostech. Zavede nás do vesničky Jokotoro na orientálně laděném ostrově, kde u mola kotví korakly, rybáři opravují loďky před bambusovými chýšemi, pestrobarevní cestovatelé z celého světa se tu míchají jako imigranti v USA (pracovně tenhle žánr nazývám kosmopolitní DnD fantasy) a ve zdejším vyhlášeném hostinci zapíjejí ramen kalíšky saké.

Postavy připlouvají do vesnice, buď aby (a) se poptaly po pirátském pokladu, nebo aby (b) našly jinou ztracenou skupinu dobrodruhů, která se nevrátila z pátrání po pirátském pokladu. Rychle se ale ukáže, že o žádný poklad ve skutečnosti nepůjde. Majitelka restaurace, modrá tritonka s nepoužitelným jménem Priska Ahlorsath, šíří falešné zvěsti o pokladu, aby mohla dobrodruhy očarovat a zajmout!

Celý příspěvek

Procedury old schoolu: Prolézání jeskyní

1378711600496V přípravě na blížící se výpravu do (mega?)dungeonu jsem dal dohromady dokument se svými postupy pro prolézání jeskyní.

Procedury jsou vůbec docela zajímavá věc. Ve většině tradičních dobrodružných RPG můžete celkem snadno oddělit vyhodnocovací mechaniky hry – což jsou všechny ty schopnosti postav, soubojový systém, magický systém… – od herních procedur – což jsou různá doprovodná pravidla, která určují, jak hra probíhá, a řeší věci jako cestování, mezičas mezi dobrodružstvími, strukturu kampaně. Anebo třeba, a o tom je tenhle článek, jak vést hru v jeskyních.

Jelikož jsou procedury oddělitelné od vyhodnocovacích mechanik, často se skutečně oddělují. Lidi si je bastlí podle sebe. Můžete je skoro libovolně přidávat a ubírat, vymýšlet si vlastní, měnit a ignorovat ty, které vám nevyhovují. Můžete vzít procedury z jedné hry a narvat je na jinou, můžete si klidně sestavit vlastní mišmaš procedur vykradený z různých her, blogů, článků. Takže když vám tady teď pošlu svoje procedury pro prolézání jeskyní – hraju Dungeon Crawl Classics –, můžete je napasovat klidně na Dračí doupě a budou vám fungovat stejně jako mně.

Takže vám je tady prostě vypíšu. Jak Markus dělá (chce dělat) dungeoncrawl.

Celý příspěvek

Ohlédnutí za kampaní – co fungovalo a jak dál?

30 - burokEhm… ehm… je tu někdo?

Je to asi rok, co jsem pobral pár náhodných kamarádů nehráčů a rozjel jsem s nimi kampaň v oldschoolovém stylu. Po třinácti sezeních a tříměsíční přestávce je vhodná chvíle ohlédnout se za tím, jak to šlo a co si z kampaně odnáším. A začít plánovat její restart. Nebo spíš reset.

Protože – určitě znáte ten pocit, když se po delší pauze vracíte k nějakému složitému projektu, probíráte se svými poznámkami, koukáte na různé zápisky a tabulky a materiály, snažíte si vzpomenout na to, co se vám onehdá honilo hlavou… Jenomže obsah, který jste tehdy měli načtený ve své mentální RAM, se z ní dávno vypařil, na papíře je ho jen část a nedává to smysl a najednou se zdá lákavější všechno to zahodit a začít s čistým stolem. Ale ještě předtím…

Zhodnocení! Celé to začalo tím, že jsem sebral první modul, který jsem měl po ruce, nahnal do něj kamarády a čekal, co se bude dít. Časem jsem kolem toho začal tvořit nějaký ucelenější sandbox a vůbec jsem si osahával bastlení kampaně za běhu. Dobrá zpráva je, že se ukázalo, že bastlení funguje. Horší zpráva je, že výsledek je dost zbastlený. Tak si to pojďme rozebrat.

Celý příspěvek

Nejsem mrtvej, ale…

…jsem trochu zavalený prací (dokončil jsem překlad Zapovězených zemí!) a divadlem (jsem amatérský divadelník a blíží se nám premiéra hry v mojí režii). Kombinace obojího způsobuje, že si nemůžu dovolit věnovat kreativní úsilí RPGčkům a blogu. Kampaň i blog mají na dva měsíce pauzu. Na viděnou v březnu!

Překlad: Zkáza divošských králů

  • Dobrodružství pro Dungeon Crawl Classics
  • Postavy na 1. úrovni
  • napsal Harley Stroh, přeložil Jiří „Markus“ Petrů

32 - titulkaPár lidí se mě v reakci na moje (vesměs kritické) recenze ptalo, kdy že sám napíšu nějaké dobrodružství. Odpověď je: nikdy, neumím to. Ale jsem překladatel, takže bych vám mohl nějaké dobré přeložit. Tohle. Veselé Vánoce!

Vysoko nad větrem bičovanými vřesovišti a potemnělými lesy se osada Hirot nachází v obležení. Každou noc, sotva že slunce poklesne za západní hory a svíčky začnou dohořívat, vykročí do ulic démonická stvůra kosící vše živé. Pán ani chuďas, stařena ani dítě, nikdo před ní není v bezpečí. K přemožení nesmrtelného vlka nepostačí jen čepele, a dokonce ani kouzla. Aby postavy dokázaly démona zabít, musí se pohroužit do záhad zdejších krajů a jejich divošských králů. Teprve potom, vyzbrojeni relikviemi ukovanými v dávné minulosti, se můžou ti nejlstivější a nejodvážnější dobrodruzi postavit hirotskému vlkovi.

Vikingsky laděný vesnický sandbox určený pro DCC, což znamená, že byste to měli být bez problémů schopní odehrát v jakékoli verzi DnD. S trochou snahy i v jiných fantasy systémech. Severským laděním a bojem s démonickou stvůrou to tématicky sedí jako prdel na hrnec například do připravovaných Zapovězených zemí.

Celý příspěvek

Recenze: Válka neskončila

  • Systémově neutrální dobrodružství s aplikací pro DrD II
  • Pro začínající úrovně (?)
  • Volně ke stažení na Fantasyobchodu
  • napsali Sparkle a kin

31 - titulkaV panství Braddock v odlehlé části Thurenského království neznámá síla během několika dnů téměř vyhubila místní obyvatele. Družina je tam vyslána, aby zjistila, o co jde, a zabránila opakování tragédie. Na místě bude moci zjistit, že šlo o důmyslnou otravu vody magicky vylepšeným jedem, který vyrobil mstivý šlechtic Tibalt Malster, a je to součástí šíleného plánu na destabilizaci království. Dokáže to družina zastavit, nebo se stane vědomě či nechtěně nástrojem pomsty? V průběhu dobrodružství bude družina pravděpodobně postavena před několik silných dilemat.

V roce 2017 vyšel nový český herní svět Neviditelná kniha, známý podle názvu první vydané příručky taky jako Tauril. Autoři ho dál podporují vydáváním volně dostupných dobrodružství a jedním z nich je i Válka neskončila. Ačkoli je nominálně určené pro Tauril, reálně je dost generické a použitelné víceméně kdekoli. Sparkle o Taurilu napsala, že „se silně soustředí na nehráčské postavy a práci s nimi“ a na Válce neskončile (jak se to skloňuje?) je to vidět. Je to dobrodružství z žánru vesnického fantasy, kdy si hráči povídají s cizími postavami a postupně zjišťují, jaká to záhada se tady odehrála. Je tu i náznak něčeho dobrodružnějšího, třeba pár pastí a možná i boj, ale reálně je Válka neskončila primárně sociální, roleplayingový „příběh“.

Než se pustíme do recenze, doporučuju přečíst si moje kritéria hodnocení.

Celý příspěvek

12. Murderhobos v mágově domě

Murderhobo = hráčská postava, která se potuluje herním světem, nezakotvená v žádné komunitě, a nevybíravě vraždí a loupí.

30 - magicianV minulém sezení se družina vypravila do města Fathy, kde má žít mág Mordank Nevyzpytatelný. Ten se údajně zabývá výzkumem animačních procesů a měl by znát runu stvoření, která by mohla pomoct „oživit“ padlého člena družiny. Jediná potíž je v tom, že mága už tři měsíce nikdo neviděl. Po dni stráveném sbíráním informací dobrodruzi vtrhli do mágova domu a v přijímací místnosti se setkali s dvojicí skřítčích služebníků. „Setkali“ je eufemismus, protože ve skutečnosti je vzali pod krkem, spoutali je a okamžitě je začali vyslýchat.

Začínáme nový modul. A, ehm… trochu se to zvrhne.

V návaznosti na článek o oldschoolovém stylu hry budu tenhle zápis prokládat podrobným vysvětlováním toho, jak jsem vyhodnocoval jednotlivé herní situace. Ať vidíte, jak to vypadá v praxi konkrétně u mě.

Celý příspěvek

Tak vy chcete hrát oldschoolově?

29 - titulkaUž přes půl roku bloguju o svém koketování s oldschoolovým přístupem k RPG, takže by to možná chtělo dokončit povídání o tom, co že to ten old school vlastně je. V prvním ze série článků jsme si řekli, že old school klade důraz na otevřený svět a svobodu volby místo na připravený příběh. V druhém jsem psal o tom, že v oldschoolové hře začínají hráčské postavy i herní svět neprokreslené a vybarvují se až hrou. Ve třetím a závěrečném (?) článku série se konečně dostaneme na praktickou úroveň toho, jak old school vypadá při řešení konkrétních překážek a herních situací. Jak Vypravěč takovou hru vede?

Uvedené postupy vám určitě budou povědomé z klasického hraní Dračího doupěte nebo Dungeons and Dragons. Old school se od klasiky trochu liší v tom, jak je kombinuje a na co dává důraz.

Celý příspěvek

Recenze: Kaple na útesech

28 - obálkaVesnice Kennmouth byla jedním z prosperujících rybářských osídlení v oblasti. Naneštěstí, asi před padesáti lety vylovil rybář jménem Mark Elson ve svých sítích podivně vypadající předmět, starou kamennou modlu vytesanou do podoby kvílející tváře. V naději, že by mohla mít nějakou cenu, se rozhodl ukázat ji nejvzdělanějšímu muži ve vsi, místnímu knězi, bratru Thomasi Mortonovi, který spravoval vesnickou kapli na útesu. Morton bohužel uspěl jen v jednom. Přivolal strašlivou kletbu, která ho změnila ve Strážnou bestii a těla pochovaná na hřbitově v okolí kaple proměnila na nemrtvé děsy, kteří zabijí kohokoliv, kdo se přiblíží k modle moc blízko. Podle jejich chápání “moc blízko“ zahrnuje i vesnici Kennmouth, a tak když malá armáda chodících mrtvol napadla vesničany, ti opustili své domovy a prchli, aby si zachránili holý život. Od té doby je vesnice opuštěná.

Kaple na útesech je velmi povedené dobrodružství. Točí se kolem průzkumu dávno opuštěné vesnice, dnes zamořené nemrtvými. Máte rádi nemrtvé? Tady je jich hodně. Včetně honiček s armádou kostlivců a stavění improvizovaných barikád, aby vás horda nesežrala.

Celý příspěvek