EiS07: Kritický zásah česnekem

Kampaň Enemy Within se překlopila do té části, kdy začíná být jasné, že naši dobrodruzi se zapletli do jakési konspirace. Jen ještě není tak docela jasné, kdo konspiruje, proti komu a za jakým účelem.

V minulém sezení skupina hledala uprchlého třínohého goblina a místo něj nalezla jakýsi temný chrám ve stokách (včetně démona!). Dnes se na místo plánuje vrátit a zjistit, co bylo zdrojem onoho záhadného výkřiku, který se nesl z postranního tunelu.

A jak je to vůbec s těmi dvěma třínohými gobliny, co zaručeně nejsou mutanti (protože mutanti už přece neexistují)? Kolik jich je? Proč tady něco nehraje?

A kolik bude zapotřebí slepic?

Celý příspěvek

Gábor „Melan“ Lux: Rozvržení dungeonu, plynutí mapy a oldschoolový herní design

V poslední době i u nás zažívá comeback žánr jeskyně – „dungeonu“. Není divu, protože je svojí uchopitelností a hratelností nadčasově vděčný. Dungeon je neoddělitelně spjatý především s Dungeons & Dragons (vždyť ta hra to má i v názvu!). Bohužel mnohé zásady dobrého designu dungeonů, etablované v raných letech hry, byly dalším vývojem a pozdějšími edicemi z velké části zapomenuty, a to až do takové míry, že dungeony z novějších edic bývají jen taková šidítka, která s původní tradicí „exploratory dungeon“ – dungeonu stojícího za průzkum – nemají moc společného.

V uplynulých cca 15 letech odvedla komunita okolo old-school renesance (OSR) spoustu skvělé v práce ve znovuobjevování a dalším zdokonalování tohohle tradičního žánru, a vyprodukovala nejen spoustu skvělých dungeonů, ale i zajímavé články. Abych ponoukl domácí diskuzi a design, rozhodl jsem se vybrané z nich bez dalšího komentáře přeložit. Tady je první z nich.

Celý příspěvek

EiS06: Za svitu Morrsliebu vzhůru do stok

Kampaň Enemy Within pokračuje!

Naposledy jsme se s našimi dobrodruhy viděli, když se zapletli do trablí na Schaffenfestu. Kavalerista Otto se pokusil blýsknout se na rytířském turnaji, ovšem záhy zjistil, že to není liga pro něj, a kvůli lsti skončil zbičovaný na hromadě hnoje – obrán o všechny své majetky včetně nově pořízeného, zeleně žíhaného kyrysu! Při snaze zachránit jeho věci byla loďařka Lorelay přistižena při krádeži a dopadena šlechtickými pohůnky! Ajajaj! Věci se pro naše dobrodruhy nevyvíjejí zrovna dobře.

Bude to chtít nějaký prostředek, jak si vydělat peníze na živobytí a nahrazení ztrát. Naštěstí se jedna prácička zrovna nabízí: z obludária doktora Malthusia uprchl třínohý goblin („Rozhodně ne mutant, zcela legální!“) a doktor nabízí velice štědrých pět zlatých za jeho přivedení zpět.

Zní to jako lehká prácička, ne?

Celý příspěvek

Recenze: Alcrosský řezník

Před více než sto lety se rodina Williamsových usadila na vřesovištích a postavila si tu svůj dům. Williamsovi byli pastevci a jejich ovce se na loukách kolem nového domu mohly v klidu pást. Rodině se dařilo až do dne, kdy…

Máte rádi atmosférické hororové jednorázovky a chtěli byste si nějakou zahrát? Výborně, tak běžte hrát Night of Blood (nebo jeho českou adaptaci Noc krve) a Alcrosskému řezníkovi se obloukem vyhněte. Ne že by snad nebyl atmosférická hororová jednorázovka – je. Respektive snaží se. Jenom mu to prostě moc nejde. Je to prostě špatné dobrodružství, ale o to zajímavější může být tahle recenze!

Alcrosský řezník je krátké dobrodružstvíčko tak na dvě hodiny hraní (když si odmyslím souboje, které to v páté edici asi dokážou natáhnout aspoň na celé sezení). Má 8 áčtyřek textu + mapu, což na dvě hodiny hry sice není žádná hitparáda, ale taky to není nic pekelného, takže štítek syndrom zneuznalého romanopisce si pro dnešek nechám stranou. Přestože je tu dost balastovitého textu, číst se to dá a neumřete u toho. Dostává první malé, bezvýznamné plus. Taky poslední.

Celý příspěvek

EiS05: Trable na Schaffenfestu

V kampani Enemy Within naši hrdinové, potom co unikli lovci odměn a zároveň nechali uniknout jeho, právě připluli do pomyslného druhého dobrodružství, Shadows over Bögenhafen. A hned zkraje nabere děj poněkud nečekaný vývoj. Než sezení skončí, bude většina družiny bez jediného floka, bez vědomí nebo bez svobody. Čtěte dál!

Bögehafen je největší město Vorberglandu, úrodného pruhu země mezi Reikwaldským hvozdem a Šedými horami, za nimiž leží Bretonie. Má kolem 10 000 obyvatel a leží v posledním místě, kde je řeka Bögen ještě splavná velkými loděmi. Město tak funguje jako významné obchodní centrum. Po řece a kanálech sem putuje zboží z Altdorfu, Nulnu i Marienburgu a je obchodováno za místní vlnu a víno nebo za olovo a stříbro z hor. V rušném kosmopolitním městě se mísí kupci z Bretonie, Marienburgu, Wissenlandu, Middelandu a samozřejmě i odevšad z Reiklandu. V davech jsou kromě lidí k vidění i trpaslíci, hobiti a příležitostně dokonce i nějaký ten elf nebo zlobr.

Město je z větší části nezávislé na dohledu šlechty. Vládne mu městská rada, ovládaná především kupci, v menší míře i zástupci jiných cechů. Město se těší vysokému příjmu z daní, obzvlášť během Schaffenfestu, který je sice zakončený jedním dnem, kdy je možné prodávat dobytek bez daně, ale celý ten humbuk okolo přivádí zeširoka tolik cestujících, že se to víc než kompenzuje.

Celý příspěvek

Emergentní svět: Ekologie v náhodných tabulkách

Moderním bestiářům chybí tabulky náhodných setkání.

Wait, what?

Pokud jste někdy listovali bestiáři pro staré edice Dungeons & Dragons, víte, že obsahovaly spoustu „ekologických“ údajů – nejen popis toho, jak se tvorové chovají a čím se živí (to zůstává zachované i v moderních bestiářích), ale taky údaje o typickém terénu výskytu, o tom, v jak početných skupinách se pohybují (a kolik jich žije doma v doupěti), o složení skupin („za každých dvacet orků je ve skupině jeden šaman na 2. úrovni“) a především… tabulky náhodných setkání.

V tabulkách náhodných setkání byli obsaženi všichni tvorové z bestiáře, takže dobrodruzi mohli kteréhokoli tvora potkat ve hře čistě chozením po mapě světa a dodržováním předepsaných postupů. Tabulky tak vlastně zprostředkovávaly implicitní, nevyřčenou ekologii světa. Fungovaly jako „ekologický simulátor“ – bestiář vám dal popisy fantastických tvorů, tabulky vám je pomyslně rozmístily do světa a při hře zaručovaly, že je budete potkávat na žádoucích místech a v žádoucí frekvenci.

Celý příspěvek

EiS04: Umřeme jindy

Kampaň Enemy Within pokračuje. Minule jsme po kratičkém (a nedokončeném) intermezzu v Zimovišti opeřené prasnice dopluli do Weißbrucku a opustili jsme postavy zrovna ve chvíli, kdy na jejich loď Berebelli zaútočil lovec odměn Adolfus Kuftos s najatými pohůnky. Tohle sezení bylo kratší (asi 3 hodiny) a větší část zabral právě souboj na lodi – v zásadě bossfight.

Situace: Krátce nad ránem, šero v přístavu prozařují světýlka lodních lamp. Berebelli je klidná, všichni spí. Najednou se z mlhy vynoří čtyři postavy a běží na loď. Jedna nese kuši, další dvě hrnce s hořícím olejem a ta poslední vyleze na střechu kajuty a přikryje komín od kamen, aby vykouřila osazenstvo ven…

Trochu potíž je v tom, že Otto Cloos, jediný skutečný válečník z družiny, je po „zbytečném“ boji v intermezzu opeřené prasnice dost domlácený (a nezbývá mu moc hitpointů). Budiž to předzvěstí toho, že v tomhle sezení se budou pálit body osudu!

Celý příspěvek

Recenze: Včelí prameny

Malé údolíčko v horách, neustále zahalené v mlze. Vzduch je horký, lepivý a zápach síry se mísí s vůní květin. Z mlžného oparu vystupují pokroucené stromy s narudlými listy. Některé jsou obtěžkané obřími fialovými plody se sladkou dužinou, jiné jsou osypány růžovými květy – z těch se line těžká, intenzivní kořeněná vůně. Na mnoha místech tryskají z trhlin v zemi horké prameny, minerály zbarvují jejich vodu do zářivých odstínů modré. Některé hřejí jako slunce v létě, z jiných vychází vedro jak z kovářské výhně. Bublání vody a šumění listů co chvíli narušuje bzukot a zvuk křídel.

Ve světě RPG není zrovna přehršel pozitivity. My hráči jsme smějící se bestie, potrpíme si na konflikt, zradu, morální šeď, dýky vražené do zad a tryskání krve. Ale někdy má člověk náladu spíš na příběh, kde jsou všichni hodní a milí, kde i to zlé je vlastně dobré, kde i konflikty se nakonec ukážou být spíš nedorozuměním, které se dá snadno zažehnat – ideálně bez násilí. Japonci pro to dokonce mají slovo (typičtí Japonci!): „honobono“, což by mělo znamenat něco jako „zahřát u srdíčka“. Nuže, pokud i vy potřebujete po týdnech strávených v kobkách trochu zahřát u srdíčka, možná mám dobrodružství přesně pro vás.

Celý příspěvek

EiS03: Zimoviště opeřené prasnice a překvapení ve Weißbrucku

Minule jsme se našimi hrdiny rozloučili ve chvíli, kdy spěšně opouštěli Altdorf, hlavní město Říše. Čeká je dlouhá cesta do města Bögenhafen, kde se zamýšlejí přidat k výpravě prince Tassenicka do Šedých hor a možná si i vyzvednout dědictví náležící jistému Kastoru Lieberungovi, který je sice mrtvý, ale jedna z hráčských postav se mu náramně podobá.

Cesta na lodi Berebeli nicméně bude dlouhá – celý týden – a ještě se na ní leccos přihodí.

Já čelím trochu problému, že na třetí sezení nemůže přijít hráč Manfreda, což je zrovna ona postava podobající se zesnulému Kastoru Lieberungovi. A jelikož další děj nutně vyžaduje jeho přítomnost, uděláme si drobnou odbočku. Při té příležitosti sáhnu po jednom dobrodružství, které se mi tu už dlouho válí: Zimoviště opeřené prasnice (překlad a recenze tady). Muhehehehehe….

Celý příspěvek

EiS02: Altdorf, korunní šperk Říše

Minule jsme naše dobrodruhy zanechali na půl cesty do Altdorfu, kam se jedou nechat naverbovat do expedice prince Tassenicka, mířící do Šedivých hor. Po peripetiích s opilými kočími a otravnými spolucestujícími přežili hrdinové lesní střetnutí s mutanty a našli mrtvolu Mannfredova dvojníka spolu s lejstrem, které mu odkazuje pohádkové jmění po jakémsi baronetu von Lieberungovi, k vyzvednutí ve městě Bögenhafen.

Dnes přijedou do Altdorfu, hlavního města Říše. Jde asi o nejlineárnější, nejvíc railroadovou pasáž celé kampaně. Na hráče se hrne spousta expozice, a to jednak z hlediska herního světa (jak vypadá a funguje Říše a její hlavní město), tak z hlediska děje (vrství se další a další postavy, zamotávají se dějové linky). A dobrodružství se především snaž hodně rychle dostat hráče pryč z Altdorfu, aby se kampaň nezasekala – což se ve velkoměstě stává.

Tak se pohodlně usaďte a připravte na dlouhou expozici. Dobrá zpráva je, že tímhle sezením už víceméně končí úvodní expozice a „tutorial“.

Celý příspěvek