ASE12: Dýmka míru s šedivými gobliny

Po nedávné procházce po čerstvém vzduchu se tento týden Expedice opět noří hlouběji do útrob hory Rendon, objevovat druhé patro anomálních podpovrchových prostředí.

Mezitím se na hoře Rendon a v jejím okolí stupňuje napětí. V táboře se stále nepodařilo vypátrat vraha, který před dvěma týdny odpravil žoldnéřku Kaťu, tábor je pozorovaný zvenčí a nově někdo otrávil vodu. Ve velké kádi se zásobami vody byl objeven shnilý havran. Velká část služebnictva a žoldáctva lehla se střevními potížemi. Naštěstí tou dobou najatí tesaři zrovna dokončovali přívod vody dřevěným korýtkem, které vede vodu do tábora od pramínku výš ve skále. Tábor je tak z hlediska vody konečně soběstačný.

Celý příspěvek

Já mám vlastně podcast! Dinosaurium obskurních světů

Před pár týdny jsme s Vandalem založili nový herní podcast nazvaný Dinosaurium obskurních světů. Každý díl je věnovaný jednomu zajímavému hernímu produktu – světu, dobrodružství nebo nějakému rozšíření –, nejdřív ho představíme a potom se bavíme o souvisejících tématech.

Je to svým způsobem rozšíření recenzí, které publikuju na tomhle blogu, s jedním podstatným rozdílem. V recenzích se věnuju jenom dobrodružstvím, která jsou dostupná v češtině, což vzhledem k omezené zdejší nabídce znamená, že velká část recenzí představuje produkty průměrné nebo rovnou špatné. Cílem mých recenzí totiž není jen vyzdvihovat zajímavé produkty, ale taky přispět ke kritické debatě o designu a upozorňovat na časté chyby.

Cílem Dinosauria naopak je především vyzdvihovat zajímavé a inspirativní produkty, které pro různé RPG hry vyšly jak v hluboké minulosti, tak teprve čerstvě. Což znamená, že se díváme především na věci, které nejsou dostupné v češtině (i když výjimky se najdou). V prvních čtyřech epizodách jsme se například podívali na:

Dinosaurium najdete například na anchor.fm nebo ve vašich standardních podcastových aplikacích: Podcasty Google, Apple Podcasts, Spotify… Odebírejte nás. A příjemný poslech!

ASE11: „Budiž světlo,“ řekli bohové, způsobili vícečetnou extázi a darovali nám tolik jmen, že si je nikdo nikdy nezapamatuje

V minulém sezení nahodila Expedice hlavní generátor hory Rendon, což vedlo k tomu, že (a) konečně pronikla do hlubšího patra, (b) všude se rozezněly sirény, (c) na několika místech se z hory vysunuly gigantické reflektory a začaly kroužit po obloze, což je vidět až v Denethixu.

Na tomto je záhodno představit bratra Nomena. Tento nenápadný klerik bohyně světla a vysavačů Lux zatím neměl příležitost zazářit (haha!), ale v táboře ve skutečnosti žije už pár týdnů, od té chvíle, co zemřel jeho bratr bratr Omen. Je to totiž bratr Nomen, kdo navrhne vypravit se po úbočí hory za světly a způsobí tak, že Expedice stráví první sezení mimo dungeon! K jeho nadšení se přidá elf Dřist, který je už od prvního dne fascinovaný UFO a jinými létajícími jevy a doufá, že by při procházce mohl potkat bájné perytóny.

Ale ještě než se do toho pustíme, podíváme se, co se dělo v táboře. Po minulém sezení (10. herní týden) se totiž dobrodruzi rozhodli dát si týden odpočinku a jiných aktivit (11. herní týden) a na procházku vyrazit až později (12. herní týden). Stane se tedy spousta věcí…

Celý příspěvek

Recenze: Lektvar z Laumspuru

Družina dostane neodolatelnou nabídku od neznámého cizince. Pro získání odměny je však nutné proniknout do budovy alchymistické gildy a uloupit vzácnou surovinu, kterou je dračí srdce. Aby mohla celá akce uspět, čeká družinu zjišťování informací o zabezpečení budovy, průzkum terénu a příprava potřebného vybavení. V pravý čas pak dojde na samotný průnik do budovy, odstraňování pastí a nakonec zřejmě i střet s elementálem, který celé skladiště hlídá.

Je to už několik měsíců, co jsme se naposledy podívali na některé z dobrodružství pro Dračí hlídku, nedávný retroklon Dračího doupěte. Mezitím stihla Hlídka vyjít tiskem a rozvířit vody českého RPG rybníčku, tak se k ní pojďme vrátit. Tentokrát se začteme do dobrodružství Lektvar z Laumspuru od samotného autora Dračí Hlídky, Pavla „Tiruse“ Ondrusze.

Celý příspěvek

ASE10: Světelná disco párty na hoře Rendon

<spoiler> V desátém sezení po dlouhém trápení konečně pronikneme do hlubšího poschodí! </spoiler>

Píše se 10. týden Expedice. Už dva měsíce táboříme na hoře Rendon a Expedice se rozrostla na nějakých 50 hlav, včetně dobrodruhů, žoldáků i pomocných zaměstnanců. A po celou tu dobu jsme se plácali pořád na stejném nepříliš velikém patře, což – na to, že má jít o megadungeon – začínalo být trochu svazující. Ale nešť! Dneska se to prolomí.

Minule jsme našli schody do spodního podlaží přehrazené protóniovými mřížemi. Strážní roboti, uchlácholení našimi důstojnickými výložkami, nám sdělili, že k jejich otevření je nutné nahodit záložní generátor. Dnešní výprava vyráží s plánem nějak je otevřít, i za cenu toho, že by musela strážné roboty rozbít.

Celý příspěvek

ASE09: Zabydlujeme se v prvním patře megadungeonu a získáváme jednotku robotů!

V minulém sezení naši dobrodruzi, pravda sice za cenu neplánovaných ztrát, zlikvidovali nepřátelské strážné roboty a celá výprava se začala stěhovat dovnitř, do uvolněných kasáren. To jsou sice holé místnosti (byť se světlem a klimatizací!), ale i tak nabízejí vyšší komfort než ležení venku mezi skalami.

Zároveň se tábor začal rozrůstat. Zavedli jsme nová pravidla pro upkeep neboli údržbu tábora, která částečně abstrahují práci se zdroji. Tábor může mít různé „budovy“, které mu dávají nové funkce a je nutné platit zaměstnance (kuchaře, lovce, dělníky, nosiče, štolby…) za fixní částku, která odráží jeho mzdu i další drobné náklady (svícení, vaření, nářadí, hřebíky…). Výměnou za to se předpokládá, že tábor je funkční a dobrodruzi můžou v downtime akcích využívat jeho služby (např. v něm odpočívat a uzdravovat se).

Celý příspěvek

ASE08: Reaktor by odteď měl být no-go zóna

Stalo se dalšího týdne naší expedice do modulu Anomalous Subsurface Environment:

Tábor na úbočí hory Rendon se rozrůstá, momentálně něco kolem 15 postav a henchmanů + 20 žoldáků. Jelikož celá kampaň se odehrává po „tazích“ o délce jednoho týdne a každá výprava dovnitř hory zabere celý týden, přišla řeč na to, jestli se v tom týdnu stihneme i nějak vyléčit. Koneckonců: samotná výprava vždy zabere sotva pár hodin, co dělají postavy ve zbytku týdne? Můžou odpočívat a léčit se?

Bifiho původní představa byla, že postavy se budou kvůli léčení vracet do města, ale zřízením tábora u vchodu do dungeonu jsme mu tuhle představu zbořili. Zavedl tedy nová pravidla pro méně efektivní léčení v táboře (ve městě je to pořád rychlejší). Na něco se hází, ale TLDR verze zní asi takhle:

Celý příspěvek

ASE07: Logistické hraní a s ním spojená radostná administrativa

Naše kampaň Anomalous Subsurface Environment se dostala do fáze, kdy asi deset hráčů ovládá asi 15+ různých postav a jejich nohsledů, z nichž někteří se vždy účastní výpravy, zatímco jiní běhají po světě a věnují se jiným aktivitám. Do toho se musí mezi všechny z nich rozpočítávat zkušenosti, podíly ze získaných pokladů, sledují se náklady za údržbu tábora, nákup potravin, kolik žoldáků je zdravých, kolik mrtvých a zraněných…

No prostě to chce dost administrativy!

Hodně pomohlo založit si na RPG Fóru samostatnou sekci s diskuzemi k jednotlivým tématům. A pak jsou to různé sdílené Google dokumenty, přehledy atakdále. Pojďme se na trochu té administrativní radosti podívat.

Celý příspěvek

ASE05 a 06: Kampaň se profesionalizuje ve fikci i v reálu, aneb postřehy z logistického hraní ve stylu West Marches

Kampaň ve sci-fantastickém megadungeonu ASE pokračuje!

West Marches je označení pro bezmála mýtický styl hraní, kdy se kampaně účastní spousty, třeba deset nebo i víc hráčů, kteří se nemusejí pokaždé potkávat všichni. Místo toho každé sezení představuje uzavřenou expedici – hráči se předem domluví, co chtějí během expedice dělat, vyráží se pokaždé z civilizace nebo jiného bezpečného místa, expedice trvá vždy přesně jedno sezení a musí skončit zpátky v civilizaci. My jsme až dosud hráli víceméně klasickým stylem (pokaždé těch samých 4–5 hráčů), ale teď počet hráčů a především postav narostl natolik, že skutečně přecházíme na styl West Marches a samostatných expedic.

Zároveň hrajeme tím, co označuju za „logistický“ styl RPG, kdy se buduje tábořiště, počítají se zásoby, řeší se prodej a nákup komodit, najímají se žoldáci a pomocníci. Někteří hráči mají víc postav, a zatímco jedna se účastní expedice, jiná se na pozadí věnuje jiným aktivitám (tzv. downtime). Na jednotlivé expedice do megadungeonu chodí třeba kolem 15 hráčských i nehráčských postav, zatímco další hlídají tábor a jiné se toulají krajinou. Hraní se tak vlastně rozrůstá mimo samotný dungeon, víc do světa.

Jelikož je to pro mě poprvé, co hraju něco podobného, dost mě tahle rovina „mezi dobrodružstvími“ zajímá. V dalších zápisech asi budu odbývat samotný obsah sezení (odkážu na záznamy a zápisy jiných), víc se budu věnovat tomu, co se děje kolem.

Celý příspěvek

Recenze: Tichý baobab

  • Systémově neutrální dobrodružství
  • Bez udání úrovně a obtížnosti
  • Volně ke stažení na Fantasyobchodu
  • napsal Julius „kin“ Karajos

V dobách, kdy byl Agol Zar sužován svatými výpravami ve jménu Nebeského ducha, stvořila zloba a nenávist démona Deesi Sang, ztělesnění a patrona vražd, poprav, krve a ticha. Jeden surtský kmen praktikující kanibalismus a nekromancii tehdy postavil Deesi Sang velkou kamennou sochu, ve které by se mohl „zabydlet“ a skrz níž by mohl získávat další sílu z říše Chaosu a přinášet ji na tento svět. Ale Církev Nebeského Ducha na ně přišla a vyslala jejich směrem svatou výpravu.

Jediný, kdo přežil, byl kmenový šaman, který na místo, kde pod zemí skryli sochu Deesi Sang před církevními vojáky, vysadil semenáček baobabu. Země, která byla posetá popelem vypálené vesnice, zalitá krví padlých domorodců a s kořeny pomalu oblézajícími zakopaného démona čekajícího na svou pomstu, byla skvělým hnojivem. Baobab vyrostl jako žádný jiný. Popelavě šedá kůra, temně rudé listy a zvláštní aura tohoto místa přilákala jiný kanibalský kmen, který jej přijal jako svůj domov.

Celý příspěvek