Trocha perspektivy

Myslel jsem, že moje RPG léta jsou za mnou. RPGčko jsem nehrál několik let, naposledy jsem nějaké vedl tak před čtyřmi lety. A RPGčko, které by připomínalo DnD, jsem nevedl asi… no jestli vůbec někdy. Na občasné nabídky hraní jsem odpovídal s úšklebkem: „Tohle už není pro mě.“ Takže je trochu s podivem, že dneska ve volném čase zkoumám DnDčkovské hry, vybírám moduly na příští sezení, uvažuju o kampani na hexové mapě a vůbec jsem se duchem vrátil zpátky do dungeonu. Může za to takzvaná „old-school renesance“.

Na polemiku nad tím, co to vlastně je nebo není „old-school“, proč je to pro mě nutně Dungeons and Dragons a nikoli Dračí doupě, nebo který systém je supr a který k ničemu, bude čas jindy.  Zatím mrkněte na tuhle diskuzi a přiložené články. Na začátek blogu chci ale zařadit krátké ohlédnutí za mým životem s RPG hrami. Kvůli perspektivě.

Celý příspěvek

Reklamy