Uff, pojďme to dokončit.
Je to už nějaký čas, co jsme šestnáctým sezením uzavřeli naši kampaň v OSE na ostrově Erillion. Nějak jsem se nemohl dostat k zápisu, a navíc jsem ztratil audiozáznam, takže si ani nemůžu připomenout, co se stalo. Ale toho bohdá nebude, abych ze všeho měl zápisy, jen z posledního sezení ne!
Následující článek je zkratkovitý a čistě pro úplnost. Neobsahuje moc postřehů k vedení hry. Ze svých dojmů a poznatků ze šestnácti sezeních strávených v OSE se vypovídám v nadcházejícím článku.
Stručná rekapitulace
Hráči (pořád ještě) čistí katakomby Želeného boha Yolantha Kara. Jedna z hráčských postav, barbar Cvach, slíbil bohovi, že z nich vyžene všechny neřády, které do nich nepatří. Zároveň s tím se v kobkách pohybují jacísi kultisti boha vražd koketujícího s nekromancií, ale to je long story, a navíc hráči tak nějak shledali, že budou dělat, že se jich to netýká. Jejich aktuálním cílem je dočistit to tady, odnést si poklady a pak to všechno prohýřit.
Dočištění katakomb
4. února
V místnosti se zabitým obřím klíštětem (28) je nad severním východem nápis:
Kdo vážíš si života, neopovažuj se vstoupit, neboť zde prodlívá Požírač mrtvých, navěky uvězněn a navěky aby tu zůstal.
Proběhne debata, jestli se potřeba vyčištění dungeonu od všeho cizího vztahuje i na Požírače, ale pak kdosi moudře usoudí, že pokud ho tu Železný bůh uvěznil, pak sem Požírač patří a bude lepší si ho nevšímat. Asi poprvé v historii RPG her tak hrdinové uposlechli varování, ať někam nechodí. Což bylo moudré rozhodnutí, protože jinak by tuhle mocnou nestvůru vypustili a pěkně by si zavařili.
V místnosti s magickou tmou (27) pohmatáváním zjistili že tvor, který se tu pohybuje a předtím je kovovým hlasem varoval, je železný tříhlavý pes. Ve skutečnosti tady hlídá, aby Požírač neodcházel, a kdyby postavy Požírače vypustily, strhla by se bitka, Požírač by psa zničil, ale byl by trochu oslaben a stal by se zabitelným (byť těžko) i pro hráčské postavy. Kdyby, kdyby…
Zbytek katakomb je celkem přímočarý. Až v posledním sále (33) najdou dobrodruzi obrovskou sochu Železného boha, kterou barbar Cvach viděl ve snech a slíbil jí pomoc. Jakousi mystickou konzultací si ujasní, co přesně mu do splnění questu ještě zbývá. Jsou tu schody dolů, ale nemá dojem, že by tam musel chodit. (Dungeon má ještě druhé, stejně velké patro plné nemrtvých a pokladů, ale fakt bych tohle dobrodružství rád jednou chtěl skončit a nehodlám hráčům přikazovat, ať se to tam snaží vyčistit – to by by hrozný grind.) A cítí, že už je velmi, velmi blízko splnění cíle.
Co tedy zbývá?
Goblini!
Zbývá už jenom pár – asi dvacet – goblinů v komplexu místností 4 až 8. Velice netypicky pro naši skupinu na ně dobrodruzi nevlítnou a nezačnou je vraždit! Trpaslík Řehoř úspěšně poslouchá za dveřmi, a navíc rozumí goblinštině (hmm… o čem by si tak asi goblini mohli povídat?), takže odposlechne rozhovor, ve kterém se skříťata hádají o to, kdo je jejich novým králem potom, co dobrodruzi zabili „krále“ předchozího – sedmirukou démonickou sochu. (Tohle je pravděpodobně první užitečné využití cizího jazyka v celé kampani.)
Dobrodruzi formují nenásilný plán. (To je taky asi poprvé.) Byl to najatý pašerák/feťák Craccus, kdo soše zasadil smrtící ránu. A tak všichni vstoupí do místnosti a začnou gobliny přesvědčovat, že Craccus je právem nejsilnějšího jejich novým králem a musejí ho poslouchat.
Gobliní šaman držkuje, že to teda v žádném případě, načež je mu nabídnuto, že jestli se mu to nelíbí, může se Cracussovi postavit ve „férovém“ souboji (dobrodruzi říkají „férovém“, ale celá skupina velmi okatě omakává jílce svých mečů).
Goblini – kteří za sebou touhle dobou mají už asi tři masakry – celkem rozumně shledají, že pro životní vyhlídky bude nejlepší uznat Craccuse za krále. Ale pod jednou podmínkou: jen do té doby, než seženou skutečného, gobliního krále. Jednoho znají, jmenuje se Mugglub a žije ve sklepeních pod Baklinem (zmínka o něm ve 12. sezení). Dohoda je tedy takováhle: goblini budou družinu poslouchat, ale jen po tu dobu, než je doprovodí do Baklinu, kde se přidají k Mugglubovi.
Blahopřejeme, dobrodruzi získali kolem 20 nových gobliních nohsledů!
Ihned je zaměstnají vynášením drahocenných koberců, gobelínů i jiných pokladů.
Pojízdné obludárium
stále 4. února
Připomeňme ni, že výpravu do kláštera doprovázeli dva rytíři Železného boha a parta dělníků, kteří všichni čekají na povrchu. Rytíři se na zelenokožce netvářili vřele, ale nechali si všechno vysvětlit a zavládl mezirasový mír.
Kapitán Hašim Podezíravý jen zalituje, že se dobrodruhům nepodařilo dopadnout výpravu černého klerika. To znamená, že vyznavači Kurlakuma Sedmero neštěstí museli najít tajný průchod do údolí Barzag Bragoth a tamní nekropole – nepěkná to představa, protože Kurkalumovci si zahrávají s nekromancií a teď se dostanou ke zdroji mrtvol i jiných sil.
(V údolí Barzag Bragoth mám umístěný megadungeon Barrowmaze, vůbec jsme se k němu nedostali. Kdyby dobrodruzi našli zdejší cestu, získali by nehlídaný průchod do zajímavé části mapy. Takhle ho získali příslušníci nepřátelské frakce. Zatímco jsme tenhle dungeon hráli, velmi zjednodušeně jsem měl naplánováno, jak bude klerikova výprava postupovat a kdy zhruba tajný průchod najde. Rozhodlo se ve chvíli, kdy dobrodruzi z dungeonu vyšli, aby dvě noci odpočívali – tím bylo jasné, že klerika už vůbec dostihnout nemůžou. Kdybychom ten Barrowmaze někdy hráli – což se nejspíš nestane –, přítomnost Kurlakumovců a jejich znalost tajného průchodu bych nějak promítl do situace v megadungeonu.)
Rytíři nicméně poděkují za vyhnání goblinů, chválí Cvacha jako bohem vyvoleného a vysvětlí, že tady zůstanou hlídat, než jim přijedou posily. („Než přijedou posily už je taky mem naší kampaně.)
A tak se dolů ze zasněžených hor vrací expedice hráčských postav, jejich najatých ozbrojenců, dělníků ze vsi a dvaceti goblinů, vozky s kárkou naloženou lupem a dvaceti goblinů. Jak výprava prochází údolím, goblini vzbuzují mezi bači ze salaší pozdvižení. Ale konec dobrý, všechno dobré!
Epilogy
A hýřilo se a veselilo. Krátká oslava v Corrocu, potom přesun do hlavního města Baklin a velká party tam. Dobrodruzi to rozfofrovali, ubytovali se v nejlepších hostincích, pili nejlepší alkohol, navštěvovali (někteří) nejlepší nevěstince. (A díky tomu – konečně – postupovali po úrovních. Zatímco většinu kampaně jsme hráli na 2., vzácně 3. úrovni. Teď se družina nachází většinou na 4. nebo těsně pod ní a mám dojem, že válečnice Jianna je možná už na páté? Výrazný skok v síle postav, což je fajn, protože pokud budeme kampaň někdy obnovovat, bude pocitově jiná.)
Druid Taragan ve spolupráci s aspirující druidkou Pomalou Taragan začal v okolí Corrocu obnovovat staré svatyně (a konat lidské oběti, ale o tom se moc nemluví).
Barbar Cvach si konečně pořídil vysněné stádo krav. Pravda, zatím je to jen stádečko – pouhých 30 –, ale je to dobrý základ. Usadil se s nimi na pozemcích, které skupina získala od Corrockého rychtáře (4. sezení) a hodlá je množit jak přirozenou cestou, tak ziskem lupu z dalších dobrodružných výprav. Barbar je tak místní legendou nejen díky pořádání sportovních klání, ale taky díky tomu, že Corroc až doposud neviděl víc než tři kusy dobytka pohromadě.
A co goblini? Jakmile výprava vešla do Baklinu, rozprchli se do uliček a skutečně ve sklepeních vyhledali své bratry pod vedením krále Muggluba a přidali se k nim.
Bohužel je nikdo předem nevaroval, že Mugglub své poddané používá jako otrockou pracovní sílu, kterou pronajímá baklinským undergroudnovým podnikům.
Ale to naši dobrodruzi zatím neví. Zjistí to někdy? Kdo ví. Prozatím se s ostrovem Erillion loučíme.
Bonus: Náhodné postřehy barbara Cvacha z kmene Rudobýků
Ota průběžně psal na RPG Fórum stručné zápisy z pohledu svojí postavy, barbara Cvacha. Dovolím si přiložit jeho závěrečný. Ale za přečtení stojí i ty předchozí – odkazoval jsem na ně vždy na konci zápisu.
Finální očista
Úkol je jasný, dokončit průkum a případně očistu kapituly boha Železňáka. Potkáváme při tom zajímavé věci. Mluvící kamenný stůl, syčící hady v puklinách, kterým jsme hbitým manévrem nedovolili nás obklíčit a několik dalších rouch místních mnichů, takže už jsme skoro všichni chránění proti případným halucinacím. Xara a Jestřáb cosi brblají o planém bloumání, když by raději sbalili koberce a gobelíny a zmizeli, ale zatím nedochází k otevřené vzpouře. Nakonec nacházíme sochu samotného boha. Všem se nám v její přítomnosti ježí chloupky po těle. Opírám se o ni a snažím se vzpomenout si, jak přesně zněl úkol ohledně čištění. Zastřené vzpomínky se vybarvují a něco mě táhne do míst, kde jsme před pár dny ztratili Gilberta Rovného. Že by se právě tam nacházel poslední vřed? Jdeme se podívat.
Před dveřmi do gobliního pelechu nasloucháme a nejde neslyšet gobliní hádku, trpaslík Řehoř simultánně překládá. Několik hlasů se hádá o to, kdo je králem. Vstoupíme do místnosti, abychom jim pomohli tuhle hádku vyřešit. Pár ustrašených goblinů a hádavý šaman, naštěstí žádný vrrk. Šaman se zpočátku nezalekne naší vyzbrojené skupiny, ale ostatní goblini, kteří na vlastní oči viděli naše vítězství nad sedmirukou obludou, nemají chuť s námi zkřížit zbraně. Polehoučku zvedám svůj boží oštěp, neboť jedna mířená rána na srdce kdákajícího šamana by podle mě celou záležitost vyřešila. Nicméně zbytek družiny rozehrává jakousi hru se slovy, které moc nerozumím a podle všeho ji nerozumí ani chudák Crassus, který je během ní zničehonic označován za krále goblinů a Jianna ho nutí, aby soškou kynul goblinům na pozdrav. Nakonec goblini souhlasí, že opustí kapitulu, když jim pomůžeme dostat se do Baklinu a připojit se k tlupě tamního vládce stok. Pro mě za mě, hlavně, když vypadnou.
Úkol splněn
Když goblini nakonec opustí kapitulu, cítím, že očista kapituly je u konce. Socha boha před kapitulou mi dokonce gestem děkuje a oba rytíři, kteří místo toho, aby nám pomáhali, vařili venku polívku nebo tak něco, se předhánějí v pochvalách. Bohužel, černí zlořádi nám uprchli do nižších pater pevnosti, ale tenhle moučník momentálně jíst nehodláme. I s pomocí goblinů nakládáme gobelíny, koberce a ostatní cennosti a vyrážíme zpět do Corrocu. Zvládli jsme to, jsme prostě banda borců a borkyň.
Epilog (zatím)
Uběhlo pár týdnů. V Corrocu proběhla menší oslava, pak jsme se přesunuli do Baklinu a tam hýření vypuklo naplno. Zejména Jianna prý nastavila zcela nové standardy, co se týče utracených peněz za alkoholické nápoje, přítulné společníky a společnice a baklinské hudební soubory pochybné úrovně.
Já mám ovšem jiné poslání. Běhal jsem po Baklinu, sháněl krávy a nakonec mi je přátelé pomohli odvést do Corrocu. Tam se mi o ně místní sedláci rádi starají, protože jim nechávám nadojené mléko a jedno tele ročně. Když se procházím po pastvinách mezi stádem, ocejchovaným býčí hlavou, cítím, že Rabira je zase o něco blíž. Ještě 70 krav a pak se triumfálně přeplavím zpět. Život je krásný.
KONEC!
> Diskuze k Erillionu na RPG Fóru
Vzpomínková síň padlých
GILBERT ROVNÝ (HOUT)
Paladin, 2. úroveň. Následník Haldora, boha hrdinství. Stejně jako jeho bůh měl rád rovné meče, seděl u stolu vždy rovně a říkal věci narovinu. Proslavil se přepráním medvěda a vyšplháním po namaštěné tyči (bodejť by ne, když byla rovná). Padl v boji s gobliny a především s jejich vrrkem. (13. sezení)
ČUMÁČEK
Věrný to vrrk druida Taragana, který byl s dobrodruhy už od 1. sezení. A věrný byl jenom díky tomu, že ho Taragan očaroval. Po mnohých eskapádách zahynul v boji s očními bulvami, které ho vysály svými paprsky. (9. sezení)
OSWALD OCTAVIANUS PORTENDORFER (HOUT)
Kouzelník, 2. úroveň. Původně šlechtický levoboček z Kassadie. Bledý jako smrt. V boji s vrrkem Čumáčkem získal šrámy přes tvář a ztratil několik zubů. V boji s gobliny krále Fraghaca ztratil život, když se s kuší v ruce postavil do první řady. (6. sezení)
CIARA (WINNIE)
Elfka klerička/assasinka, 1. úroveň (protože multiclass). Vyznavačka zákonné bohyně smrti Roxany. Padla v boji s kamennou sochou před Truglagovou hospodou. (2. sezení)
Čestné zmínky: přehled padlých ozbrojenců
- Hillcox. Gambler z Kablinu, vyzbrojený jen kyjem. Bílý prášek od pašeráka Craccuse mu dodal odvahu, a tak se postavil sedmirukému avatarovi Kurlakuma Sedmero neštěstí. Zaplatit životem, ale koupil společníkům drahocenný čas. (15. sezení)
- Gildrik. Bača, který sešel z kopců, když ho „ohyzdi“ připravili o stádo. Jianna se s ním vyspala, on se do ní zamiloval a pak jí „robil, čo ti na očiach uvidím“. Ke konci začal být vlezlý a lezl Jianně na nervy, ale když ho rozcupovala ghúlka sešlé stařenky, i Jianna nad ním uronila slzičku. (13. sezení)
- Kapitán Flavius Virilis a 9/10 jeho legionářů. Rozprášeni Rothaldovou loupežnickou bandou. Ve skutečnosti někteří můžou být stále naživu, jen zajatí! (11. sezení)
- Garfirth. Marnivý kopiník doprovázející Gilberta Rovného v naději, že jednou bude taky takový pašák jako on. Propíchl jednoho lupiče a obrazem byl proklán třemi šípy. (10. sezení)
- Beyya. Vyhozená akolytka Irlan Svítící lampy, bohyně ukazování cest. Velmi krátce doprovázela Gilbera Rovného, než ji pod Baklinem upálily létající svíčky. (8. sezení)
- Golmat. Pofidérní umaštěný kušiník, který neustále mluvil o lupu a o svých kontaktech mezi pašeráky v Gontu. Proboden gobliny v Kapitule beraní hlavy. (6. sezení)
- Erastor. Nesmělý zelenáč kopiník, o němž si nikdo nepamatuje víc, než že byl (a někdo ani to ne). Rozdrcen kamennou sochou u Truglagovy hospody. (2. sezení)
Zpátky do dungeonu 