DotR17: Ven z hradu – a kudy zpátky?

Tohle je sezení, po kterém dospěju k názoru (míněnému jen napůl vážně), že kdybych přistoupil na to, že mám hrát railroad, a prostě si okolnosti ohýbal podle svojí libovůle „tak, aby to vyšlo“, měl bych mnohem jednodušší život. Ale né, Markusi, ty musíš dávat hráčům volné pole působnosti, ty musíš zohledňovat jejich nápady (nebo se o to aspoň pokoušet), ty musíš všemu dát aspoň nějakou šanci (ne)uspět… a to se potom nemůžeš divit, že se ti ve hře dějou věci, co by se dít neměly, a ty pak musíš horko těžko přemýšlet, co s tím.

Jo aha, pardon… Sedmnácté sezení kampaně v Death on the Reik. Minule se hráči nechali zajmout, čímž se nezamýšleně dostali do hradu, ale naštěstí utekli ze žaláře a přemohli pár strážných. Co dál? Vydají se na průzkum hradu, nebo vymyslí něco jiného?

Dramatis Personae

LORELAY BAER (PRÁVNIČKA – PRÁVNIČKA)

Přidrzlá a lehce nekonformní Lorelay bývala řekoplavkyní a nepřítelkyní šlechty, zavedených pořádků a honosných klobouků. Nedávno se ale díky bohatému patronovi v Bögenhafenu mohla zapsal na studium práva a pořídila si kloubouk – prý aby „systém rozvrátila zevnitř“ (to říká každý). V Kemperbadu složila právnickou složku u velekněžky bohyně spravedlnosti a teď přemýšlí, jak se k právnickému řemeslu postavit. 

OTTO CLOOS (KAVALERISTA – KAVALERISTA)

Mladík vyznačující se hustým obočím, dlouhými prsty, vlastním koněm a nově i kyrysem (kolikátým už?). Ověšen pistolemi a bombami. Je totiž žoldák a kavalerista, toho času mezi zaměstnáními. Ačkoli s šavlí v ruce v koňském sedle budí celkem respekt, poslední dobou si oblíbil sílu palných zbraní a bomb.

MANFRED MUNRAU (LOVEC ODMĚN – CHYTAČ ZLODĚJŮ)

Vystudoval dělostřeleckou školu v Altdorfu, jednu dobu chtěl být vynálezcem, ale nějak se sblížil s palnými zbraněmi a v Bögenhafenu se mu zalíbilo, jak nosil štempl oficiálního městského lovce goblinů. Rozhodl se tedy stát se lovcem odměn, byť zatím jen chytá drobné zlodějíčky. Chodí shrbený pod vahou pistolí, bomb a svého mušketónu, jemuž láskyplně přezdívá „houfnice“. Kultem Fialové ruky byl mylně považován za „magistera impedimentae“ Kastora Lieberunga, ale pak „nafingoval“ svou smrt a zatím od nich má pokoj.

NEPŘÍTOMEN: METRIOUS PELLENSTEIN (KOUZELNÍK – PYROMANT)

Hubený mladík se zrzavými licousy, ověšený ornamenty a cetkami magie rudého větru Aqshy. K družině se přidal na popud svého mistra Heironyma Blitzena, který ho vyslal s ostatními dobrodruhy zjistit, co má za lubem Etelka Herzen. Dosavadní kariéru využil Metrious k tomu, že ukořistil několik čarodějných knih, naučil se číst a potom ve zkorumpovaných zkouškách získal k provozování magie výměnou za slib, že najde křivokam pod hradem Wittgenstein.

NEPŘÍTOMNA: „PERDITA“; COLETTE PETRONELLA YSABEAU DE SAINTYON NÉE D’ESTOUVILLE (KNĚŽKA – KNĚŽKA)

Prostřední dcera bezvýznamného bretoňského rytíře. Unikla před domluvenou svatbou přes hory do Říše, kde se potulovala s komedianty, až se nějak přichomýtla ke kultu Ranalda, boha štěstí, hazardu a žebráků. Ovládá Ranaldovy zázraky, má kontakty mezi Ranaldovci a ve volném čase jim pomáhá.

Zápis vypracoval hout – odstavce začínající na (h), prokládáno mými postřehy.

Únik z hradu

8. Brauzeitu nad ránem

Nacházíme se v hlubokém podzemí hradu Wittgestein, až úplně dole na úrovni řeky, za takzvanou „říční branou“ – což je padací mříž oddělující řeku od velké přírodní jeskyně, ve které kotví zabavená loď Perdita. Dobrodruzi sem právě sestoupili po točitých schodech z hradu a přemohli tři strážné.

(h) Stahujeme z mrtvol kožené zbroje a kyrysy, bereme 3 meče a 2 kuše. Kožené zbroje a helmy nám naštěstí padnou, ale nenacházíme ani jeden kyrys ve velikosti vhodné pro Manfreda.

(h) Přeživší strážný je spoutaný a pokřikuje nechutnosti na Lorelay. Snažíme se ho vyslýchat, ale je zjevně dobře vycvičený a dál jen oplzle provokuje. Otto s Manfredem ho nakonec násilím přinutí, aby kápnul božskou.

(h) Dozvídáme se, že v hradu je zhruba 25 strážných, a jména jejich velitelů: seržant Klinger, seržant Anderer, seržant Kratz a poručík Doppler. Zjišťujeme taky, že stráže se v jeskyni střídají každých šest hodin, naše výzbroj je uložená v žaláři, a věci z lodě jsou ve východních kasárnách. Strážný se snaží být statečný, a nic dalšího nám říct nechce. Prý byl by raději umřel, než aby ho potrestal seržant Kratz. Přání mu rádi plníme.

Hráči jsou docela kruťáci – týrají vězně, potom ho odpraví. Ale jasně, byl to nechutný mutant. Řeším to tak, že je vždy nechám házet na odolání korupci, a při neúspěchu dávám bodík korupce. Reprezentuje to, jak sami podléhají zkaženosti. Tématicky mi to sedí… ale hráči si zároveň všimli jedné podivnosti. WFRP má totiž mechaniku „temného našeptávání“, která mi jako Vypravěči umožňuje nabídnout hráči, aby udělal něco špatného, výměnou za smazání jedno bodíku korupce. Výsledek je takový, že když hráči dělají něco špatného ze své vlastní vůle, dostávají body korupce – a když dělají něco špatného na můj popud, mažou si body vůle. Mechanicky to asi funguje, ale tématicky je to hrozně rozhárané.

(h) Přestrojení za stráže jdeme nahoru ke zlobrovi pro naše věci a pro vězně. V žalářníkově pokoji nacházíme napůl sežrané lidské tělo a spícího žalářníka, zlobra Slagdarga. Vzbudíme ho a podaří se nám ho přesvědčit, že jsme dostali za úkol naši výbavu odnést do kasáren. Vězně nám ale nevydá, a navíc nás chce do kasáren doprovodit. To odmítáme, a než se rozhoupe k něčemu dalšímu, vracíme se i s naší výbavou zpátky dolů k lodi, kde máme v plánu řádně ozbrojení počkat na příští střídání stráží.

Tohle bylo docela zábavné, roleplayování tupého zlobra a snahy ho přemluvit. Hráče trápí výsledky „ano, ale“ – v tomhle sezení jich napadlo docela hodně. Tady například uspěli v přesvědčování, že jsou strážní a byli posláni pro výbavu zajatců – respektive spíš zlobra přiměli k názoru, že se do toho nechce šťourat, protože nestojí o problémy –, ale žalářníkovi to přesto bylo podezřelé a chtěl se dívat, co přesně dělají a kam to odnášejí. Tím jim vyblokoval další možnost jednání. Hráči se vrátili dolů k lodi hlavně proto, aby na ně nekoukal.

(h) Po pár hodinách přijdou tři strážní vystřídat své kolegy. Jsou trochu podezřívaví kvůli Manfredovu chybějícímu kyrysu, ale my se chováme, jako bychom chtěli být co nejdřív pryč, a děláme, že odcházíme. Jakmile ale stráže vejdou do strážnice, zabouchneme za nimi dveře a Otto dovnitř hodí bombu. Pak už je stačí jen dorazit. Strážnice je ale uvnitř úplně v troskách.

Bomby jsou MVP naší kampaně. Člověk by neřekl, kolik problémů se dá vyřešit bombou.

(h) Manfred na jednom z mrtvých strážných konečně najde alespoň trochu padnoucí kyrys a my se vracíme zpátky nahoru, abychom zkusili zachránit alespoň uvězněného zbojníka. Otto s Lorelay jdou přes mučírnu a Manfred se tajnou chodbou vrací do cely, aby žalářníka případně zkusil přesvědčit, že jsme všichni stále v cele.

Dobrodruzi totiž včera v cele mluvili s mužem z vedlejší cely, který se představil jako Frederik, a naznačil, že patří ke zbojníkům. Mají v úmyslu ho vysvobodit, dostat se jeho prostřednictvím mezi zbojníky a s jejich pomocí… to se ještě neví. Potíž je v tom, jak ho dostat ven – klíče od cel u sebe má Slagdarg.

Mimochodem, Frederik vznikl improvizací, když jsem potřeboval dát nějaký charakter vězňům. A dost ovlivnil hru.

(h) V mučírně nacházíme zlobra, jak s asistencí stařičkého doktora v kleci mučí zbojníka.

„Kdo jsou tvoji kumpáni?!“

a „Kam jsi schoval ty peníze?!“

(h) Ottovi se zlobra podaří přesvědčit, že si zbojníka žádá mladá hradní pani, lady Margritte. Zlobr nám ještě říká, že mu utekli vězni (tj. hráči), a jde nám ukázat domnělou prázdnou celu. V té je ale Manfred a přes dveře se zlobra chabě snaží přesvědčit, že byl v cele celou dobu jen on sám. To mu zlobr samozřejmě nevěří, začne odemykat dveře, aby se podíval, načež ho Manfred střelí pistolí do hlavy, bohužel bez valného výsledku.

Moment, ubereme…

„načež ho Manfred střelí pistolí do hlavy“

Ještě jednou sem dám mapu:

Takže: Manfred si sundal si zbroj strážného a proplížil do cely, aby předstíral, že tam byl celou dobu – potom, co zlobr viděl prázdnou celu, a navzdory tomu, že i tak pořád chybějí dva zajatci. Zlobr je blbej, ale ne tak blbej! Když mu Manfred začal tvrdit, že tam celou dobu byl přece jenom on sám, o jakých dvou dalších to mluví?, Slagdarg se akorát rozzuřil a začal odemykat, aby ho zrovnal. Načež mí hráči začali střílet – jeden okýnkem z cely, další z chodby. Nejen bomby, ale i pistole jsou MVP naší kampaně. I když ne tak docela…

(h) Otto mezitím rozváže zbojníka, což uvězněný doktor slabým hláskem hned žaluje zlobrovi, který se otáčí a běží zpátky do mučírny. Manfred ho přes okénko stíhá znovu střelit.

(h) Lorelay z mučírny ustupuje zpátky do chodby a Otto se prosmýkává do vězení a pouští Manfreda z cely. Ten se svou poslední nabitou pistolí jde ke dveřím do mučírny, aby zlobra dorazil, ale potkává ho ve dveřích. Střeli po něm, ale zlobr ho svou sekerou stihne seknout do hlavy a pak ranou do boku srazit k zemi.

Tady mám škodolibou radost, že se to střílení z pistole pojednou vymstilo. Střelba na těsnou vzdálenost totiž není tak dobrá – obránce může pistol odrážet. Tady Slagdark navíc hodil kritický úspěch, což mu umožnilo zranit Manfreda ošklivou ranou do obličeje a poslat ho v bezvědomí k zemi. Další ránou se ho pokusil zabít. Tohle je hodně nebezpečná situace – Manfred už jako jediná postava nemá žádné body osudu, takže jestli ho zabiju, je mrtvý doopravdy.

(h) Otto po zlobrovi vystřelí taky a jeho rána zlobra konečně posílá k zemi.

Tak nic.

(h) Manfred vyváznul „jen“ se zlomenou čelistí a kyčlí, a Lorelay mu pomáhá vstát. Umučený zbojník ale chodit nemůže – má vykloubené všechny končetiny. Pouštíme z cel zbytek vězňů, kterých je celkem pět. Jeden z nich je říšský výběrčí daní, zbytek jsou obyvatelé vesnice. Lorelay ještě před odchodem dává ránu z milosti stařičkému doktorovi. Bereme vězně i zbojníka a přesouváme se na loď. Naštěstí nikoho nepotkáváme. Zvedáme kotvu a plujeme loď schovat kus za vesnici, blízko hřbitova.

Plánování selského povstání

8. Brauzeitu přes den

(h) Od zbojníka se dozvídáme, jak se spojit se zbytkem vzbouřenců: vede je Sigrid, mají v lesích skrýš a mlynářova dcera Hilda nám pomůže se do ní dostat. Zakotvíme na kraji lesa s divně pokroucenými stromy, zbojníka Frederika necháváme na lodi a spolu s vesničany šplháme do svahu směrem k vesnici.

(h) Naší první zastávkou je mlýn. Otevře nám mlynářova dcera Hilda, a když jí řekneme o Frederikovi, pustí nás dovnitř. Sedáme si do světnice k ní a jejímu dědovi a vysvětlujeme, co se stalo. Hilda nás dokonce hostí kaší a pálenkou.

(h) Ukáže se, že Hilda patří ke zbojníkům a dělá pro ně ve vesnici pozorovatele. Řekne nám, že po nás hradní stráž bude určitě pátrat a že musíme hned vyrazit do lesní skrýše.

(h) Hilda nás vede pokrouceným lesem. V noci tu prý není bezpečno, ale přes den se nemáme čeho bát. Po zhruba půl hodině chůze se les pomalu změní a místo pokroucených stromů nás teď obklopují zdravé kmeny. Za chvíli vcházíme na mýtinu, kde se nachází zbojnická skrýš – městečko skládající se z šikovně zamaskovaných stanů a provizorních chýší.

(h) Dáváme se do řeči se Sigrid, vůdkyní lapků, a popisujeme, co se stalo a co jsme viděli na hradě. Sigrid posílá pár lapků na loď, aby vyzvedli Frederika, a dělí se o tři možnosti, jak proniknout do hradu: jeskyní, kde byla naše ukradená loď, přes slabé místo hradní zdi, nebo tajnou cestou jeskyněmi, ve které ale žije něco hrozivého.

Tady nastalo celkem dlouhé plánování – a nejen dlouhé, ale i bolestivé, protože hráči mají dojem, že jsou v bezvýchodné situaci. Ozývaly se další hlasy, že největší smysl by prostě dávalo odjet pryč, a můj protihlas, že můžou, ale jen pokud chtějí tady a teď ukončit kampaň. 🙂

Problém: Dobrodruzi udělali v hradu dost paseku. V žaláři nechali mrtvého zlobra a spoustu krve, dole u říční brány šest (!) mrtvých strážných. Je jenom otázka času kdy je někdo najde. Jako zajímavá možnost se jevila sednout i se zbojníky na loď a proniknout do hradu říční branou – ale jelikož už uplynulo asi půl dne, a navíc se zraněný Mannfred nutně potřebuje aspoň vyspat, je skoro jisté, že na hradě už mrtvoly objevili a vyvolali poplach. A dostat se dovnitř říční branou, když bude padací mříž spuštěná a za ní budou čekat ozbrojenci, je dost nepravděpodobné.

Chvíli se uvažovalo o možnosti tajného průniku proplaváním pod padací mříží a následným zneškodněním srážím, ale jelikož to by vyžadovalo, aby plavec byl beze zbroje a následně vyřadit kdovíkolik stráží zakutých v kyrysech, bylo to vyhodnoceno jako nepravděpodobné.

Zvažovala se i možnost nějak to vyřešit bombou, ale nikdo nevymyslel jak.

Čímž možnost říční brána padá. Zbývá možnost jít se podívat do Sigridiny jeskyně… anebo vymyslet ještě něco jiného.

(h) Blíží se večer. Po dlouhé debatě se Sigrid se domluvíme, že my přespíme ve vesnici, abychom se alespoň trochu zotavili. Sigrid mezitím nalíčí přepadení na stráže, které v noci určitě budou pročesávat vesnici. Dáváme tedy našich šest ukořistěných zbrojí zbojníkům a spolu se Sigrid a dalšími devíti zbojníky s luky se vydáváme do vesnice.

(h) My zůstáváme ve mlýně, doporučujeme Sigrid, aby past připravila na náměstíčku vedle obecní hospody, a jdeme spát.

(h) Ráno se dozvídáme výsledek noční akce. Do vesnice se z hradu skutečně vydala šestice stráží vedená seržantem, ale zjevně nějak věděli, že se na ně chystá past. Sigrid a její zbojníci měli sice výraznou přesilu a podporu lučištníků schovaných v budově naproti hospody, ale hradní stráže měly zase lepší výcvik a fungovaly jako dobře sehraná jednotka. Strážní se nakonec museli stáhnout a na náměstí nechat ležet čtyři ze svých mužů, ale na straně zbojníků jsou čtyři vážně zranění.

(h) Máme tedy k dispozici další čtyři zbroje, ale Sigrid úplně ztratila chuť podnikat další riskantní operace. Jediné, do čeho je ochotná se pustit, je pokoutně proniknout do hradu nebezpečnou jeskyní.

Zároveň se nepodařilo eliminovat celou hradní výpravu a přeživší dostali příležitost stáhnout se do hradu. Na hradě tím pádem už vědí, že nechytají jenom tři uprchlé vězně, ale čelí lidovému povstání. Zbojníci, které až dosud marně hledali, vyrazili do akce. Začíná dobývání hradu Wittgenstein! A na hradě jsou připravení!

KONEC SEZENÍ

Komentář

To jsem si na sebe zase umotal pěknou situaci.

Ano, zbojníci jsou v dobrodružství narafičení jako asi nejpravděpodobnější prostředek, kterak dobrodruhy dostat do hradu. Ano, s útokem na hrad Wittgenstein se v nějaké formě v zásadě počítá. Ale ne, nepočítá se s tím, že hrad v tu chvíli bude zburcovaný. To výrazně mění situaci – jedna věc by byla nepozorovaně proniknout do hradu a v nestřežené chvíli shodit z hradeb lana zbojníkům, kteří by vyšplhali nahoru a zahájili útok „zevnitř“. Něco jiného je mít před sebou hrad s aktivními hlídkami na hradbách, které nic takového nedopustí. No… hodně štěstí. Hlavně mně.

Z velké části si za to můžu sám – přepadení, které zbojníci nachystali na hradní výpravu, která ve vesnici hledala uprchlé vězně, se odehrálo „mimo záběr“, postavy u toho nebyli. Já jsem se ale rozhodl to s hráči odehrát. (Respektive, zjednodušeně naházet, protože poctivě podle pravidel odehrát souboj dvaceti aktérů je ve WFRP nemožné – minule mi to trvalo pár hodin.) No a zbojníkům to holt blbě padalo, a navíc se ukázalo, že nemají zrovna dobré statistiky. Skončilo to víceméně plichtou a stáhnutím obou stran.

Ano, vím to, tohle bych vůbec nemusel řešit, kdybych přijal logiku „příběhového hraní“ a prostě si sám rozhodl, jak to má dopadnout podle toho, co se mi hodí. Mohl jsem třeba říct, že zbojníci povraždili všechny strážné do jednoho, a ještě navíc zajali seržanta Kratze a vlečou ho na výslech. Na hradě by nikdo nic netušil a bylo by možné se tam snadno dostat.

Jenomže já to prostě nedokážu. Ta potřeba hrát „poctivě“, nechat rozhodovat kostky, „play to find out“ je prostě silnější než já. A hlavně to považuju za zajímavější – hráči jsou konfrontováni se situacemi, které přirozeně vyplynuly ze hry, ne které jsem já příběhově zorchestroval taháním za nitky.

No ale teď musím vymyslet, jak je do toho hradu dostanu. Protože jsem zodpovědný za to, aby to rozumně šlo. Protože je tam potřebuju. (Ach, jak se mi teď stýská po sandboxech, kde je v pořádku odněkud odejít.)

Ale ono to nějak půjde. Hráči sami eliminovali šest strážných, teď při přepadení padli další čtyři, to je deset pryč z původní posádky cca 25 mužů (přesná čísla nechci prozrazovat). Hrad je výrazně oslabení, zbojníků je spousta… ono se něco vymyslí. Zkusím něco narafičit, uvidím, s čím přijdou hráči.

A jestli příště nastane nějaký hromadný souboj bez přítomnosti hráčů, tak ho rozhodně nebudu hrát poctivě a určím výsledek podle „potřeb příběhu“. 😈

Diskuze na RPG Fóru