Historie RPG 002: Flying Buffalo a Tunnels & Trolls: Proč tak vážně, vážení? (1970–1985 a dodnes)

Je nejvyšší čas na další díl naší historie RPG. Vidíte to optimisticky trojciferné číslo v nadpise? Tímhle tempem se do řádu stovek nedostaneme do soudného dne. Je potřeba s tím pohnout. Historie RPG her, od jejich počátků až do dneška. Vyprávěná článek po článku, nakladatelství po nakladatelství, hru po hře, příručku po příručce.

V prvním díle jsme si představili zrod RPG her z wargamingové scény a podívali jsme se na Dungeons & Dragons a jiné rané hry od nakladatelství TSR. Dnes se zaměříme na jeho první konkurenci, která se objevila už rok po vydání D&D. Nakladatelství Flying Buffalo je nejstarší dodnes působící vydavatel RPG her – a to jste o něm možná ani neslyšeli! Největší slávy se těšil v sedmdesátých letech, kdy jeho vlajková hra Tunnels & Trolls byla jednu dobu druhým nejprodávanějším RPG po Dungeons & Dragons. Flying Buffalo a Tunnels & Trolls přinesly důraz na lehkost, nadsázku a jednu fenomenální novinku – sólová dobrodružství.

Pár poznámek k téhle sérii

  • Články jsou převážně založené na nenahraditelné knižní sérii Designers and Dragons (2014) od Shannona Appleclinea. Jde o nejucelenější historické pojednání o RPG hrách, články jsou z velké části výtahem z těchto knih, doplněným o pár podrobností dohledaných bokem.
  • Historii RPG si budeme představovat víceméně chronologicky, organizovaná bude podle jednotlivých nakladatelství. To znamená, že různí designéři, ale i herní linie můžou – jak budou předcházet mezi jednotlivými nakladateli – z našeho vyprávění příležitostně mizet, aby se objevili někdy jindy nebo někde jinde. Mějte trpělivost.
  • Články budou hustě prolinkované s Databází RPG. Každá nová zmínka o nějaké hře nebo produktu vás přenese na jejich anotaci v Databázi RPG. Silně doporučuju proklikat si, co vás zajímá. V databázi jednak najdete podrobnosti, na které se v článku nedostalo, jednak si tam můžete zobrazit hry a herní produkty i jinak než chronologicky podle nakladatelů (např. podle systémusvětaherní rodinydesignérů…).
  • Jak budou přibývat nové články a informace o nových nakladatelstvích a jejich tvorbě, budu se vracet ke starým článkům a na patřičných místech je prolinkovávat s těmi novými. Klidně se tedy k článku vraťte o pár měsíců později, je možné, že se v mezičase rozšíří.
  • Nevyhnutelné nepřesnosti nebo nedostatky, které se určitě objeví, budu napravovat, jak na ně budu upozorněn v diskuzi na RPG Fóru nebo tady v komentářích pod článkem.

Létající buvol na PMB scéně (1970+)

Pojďme přetočit čas zpátky do roku 1970. V dnešním příběhu opustíme wargamingovou komunitu z oblasti Velkých jezer na severu Spojených států, která touto dobou experimentuje s prvními „Braunsteiny“ – wargames, kde každý hráč představuje jednu jedinou postavu (viz 1. epizoda) –, a přesuneme se do jiných krajů i jiných kruhů. Těmi jinými kraji bude prosluněná Havaj, jinými kruhy bude PBM neboli „Play By Mail“ neboli korespondenční hraní.

Korespondenční hraní je v roce 1970 teprve v plenkách. Fanoušků wargames, kteří nemají s kým hrát, je celkem dost, takže nápad na vzájemné zasílání tahů poštou se objevil už dávno. Potíž je v tom, že většina publikovaných wargames na tento režim hry není příliš stavěná. Jediná hra, která je s korespondečním hraním jakžtakž kompatibilní, je touto dobou Diplomacie (1959). Potřebuje ovšem jednoho moderátora, který bude od ostatních hráčů přijímat tahy, vyhodnocovat je a potom jim zpátky zasílat výsledky.

Rick Loomis je v roce 1970 voják původem z Arizony, ale sloužící právě na Havaji. Je to taky hráč wargames a naráží na to, že v tichomořské izolaci nemá moc spoluhráčů. Rozhodne se tedy uchýlit ke korespondenčním hrám a rovnou si napíše vlastní, nazvanou Nuclear Destruction (1970), ve které po sobě hráči v roli jaderných mocností házejí atomovky a snaží se být posledním přeživším. Podobně jako Diplomacie pracuje hra s jedním moderátorem, který přijímá a vyhodnocuje tahy ostatních hráčů. Loomis si totiž řekl, že když už se her nemůže účastnit jako hráč, bude aspoň moderovat hry ostatním. Hráčům, kteří v inzerátech věstníku nakladatelství Avalon Hill sháněli korespondenční spoluhráče, začal odepisovat s nabídkou: zúčastněte se mojí hry Nuclear Destruction. Stačí, když mi pošlete svůj tah spolu s oznámkovanou zpáteční obálkou, a já vám obratem pošlu vyhodnocení kola. Vy pošlete další tah, a tak dále a tak dále.

Nabídka se překvapivě uchytila a brzy už Loomis vyhodnocoval tahy v několika souběžných hrách více než 200 hráčům. Místo oznámkovaných obálek začal vybírat symbolické poplatky, zpočátku 10 centů za tah (čistý výdělek asi 2 centy). Narážel ale na problém, že hráčů přibývalo a vyhodnocování tahů mu zabíralo stále víc a víc času. Shodou okolností bylo Loomisovou rolí u armády kódovat a posílat zprávy pomocí úžasné skvělé technologie zvané „počítač“, což mu vnuklo nápad. Nechal si od kolegy Stevea McGegora svoji hru naprogramovat a společně si začali pronajímat čas na sálovém počítači společnosti Control Data nedaleko základny. Do počítače zadávali data z tahů přišlých poštou, počítač vypočítal výsledky, oni je odeslali hráčům.

Když v roce 1972 ukončili Loomis s McGregorem vojenskou službu a vrátili se do rodné Arizony, rozhodli se v rozjetém byznysu pokračovat. Dali úspory dohromady, za 14 000 dolarů (v přepočtu na dnešní něco přes 2 miliony korun!) si koupili „minipočítač“ Raytheon 704 a dál za drobný poplatek vyhodnocovali PBM hry. (Zábavná kuriozita: v těchto dobách se „uložené hry“ skladovaly ve formě proděrovaných papírových pásek rozvěšených po zdech.) Jak v knize Designers & Dragons píše Shannon Applecline: „Byl to pravděpodobně první počítač na světě zakoupený výhradně za účelem hraní her.“ Jejich nově založená firma dostala název Flying Buffalo.

Z dnešního pohledu se to může zdát překvapivé, ale v 70. letech (ale i mnohem později) – době, kdy neexistovala skoro žádná forma her pro jednoho hráče – byl po jejich nabídce obrovský hlad. Flying Buffalo bylo dobrý byznys. Firma astronomicky drahý počítač nejenom splatila, ale časem postupně upgradovala na nové a nové. Rozšiřovala taky nabídku svých her. Jako druhý přišel sci-fi Starweb (1976), později fantasácká Heroic Fantasy (1982) a mnohé další. Jiné firmy začaly úspěch Flying Buffalo napodobovat a nabízet vlastní korespondenční hry. Jednu dobu bylo korespondenční hraní takový fenomén, že Flying Buffalo začalo speciálně pro PBM komunitu pořádat sešlost The Annual Flying Buffalo Convention (co můžu soudit, poslední, 41. ročník se konal v roce 2014). Byli to právě „létající buvoli“, kdo průmysl PBM her de facto založil a vždycky byl jeho lídrem.

My teď PBM přestaneme sledovat, protože do historie Flying Buffala vstoupí RPG hry. Ale až se o nich budeme bavit, pamatujte na jednu věc: PBM hry budou vždy tvořit minimálně polovinu příjmu této firmy. Takže přestože její RPG odnož zažije vzestupy a pády, firma díky stálému příjmu z PBM nikdy nezbankrotuje a všechno přežije. Ve skutečnosti funguje dodnes a její hry, včetně původní Nuclear Destruction si můžete zahrát i teď – to znamená, že se nepřetržitě hraje už 50 let. Hry jsou stále stejné, jen se dnes místo pošty obyčejné používá pošta elektronická.

Nicméně my bychom měli zůstat v 70. letech.

První vyzyvatel na RPG scéně: Tunnels & Trolls (1975)

V Arizoně zůstaneme, ale střihneme na jinou osobnost, než se obě linie vyprávění potkají.

Ken St. Andre byl příležitostný wargamer, ale především knihovník, fanoušek brakové fantastiky, příležitostný pisatel sword & sorcery povídek a vydavatel vlastního zinu, zkrátka nadšenec. V lednu roku 1974 vyšly původní Dungeons & Dragons, ale vyšly daleko, kdesi na druhém konci Ameriky. St. Andre se o této zvláštní, nové formě hry doslýchal od svých korespondenčních přátel z komunity okolo fantastické literatury, ale ať hledal, jak hledal, nedokázal ji v arizonském městě Scottsdale sehnat. Až pak, z čistého nebe, v dubnu roku 1975 přinesl jeden z jeho přátel na herní večer bílou krabici, ve které to bylo – Dungeons & Dragons! Zatímco ostatní hráli hry, St. Andre se usadil stranou a pustil se do čtení.

A byl zmaten.

Hra popsaná v krabici nedávala nezasvěcenému moc smysl (čímž je původní D&D vyhlášené). Nikdo z jeho přátel nevěděl, jak se D&D hraje, a z pravidel se to pochopit moc nedalo. Přesto ty části, které se pochopit daly, slibovaly fascinující zážitky: výpravy do rozsáhlých podzemí plných nestvůr a pokladů! St. Andre se to rozhodl vyřešit jediným možným způsobem: vzal to, co z D&D chápal, a napsal vlastní hru.

Jsme – prosím pěkně – v roce 1975. Na světě existují jen dvě RPG hry, původní Dungeons & Dragons (1974) a výrazně míň známé, westernové proto-RPG Boot Hill (1975), obě od nakladatelství TSR. Jejich první konkurence a historicky třetí RPG hra bude v zásadě na koleni zbastlený domácí hack. Některé fenomény RPG scény mají překvapivě dlouhou tradici!

Ken St. Andre pracoval na své hře tři dny. V průběhu zjistil, že D&D obsahuje spoustu redundantních a podivně komplikovaných součástí a pravidel, třeba divné kostky (pryč s nimi!), divné vlastnosti postav (opravdu potřebujeme inteligenci a zároveň moudrost?), divnou morálku (pseudokřesťanští klerici? pryč s nimi!), všeobecné podivnosti (přesvědčení? co je to sakra za blbost?) a především spoustu složitého počítání. Znělo to víc jako domácí úkol než jako zábava. A tak řezal a řezal… a vylepšoval a vylepšoval… a psal na psacím stroji… až měl – tamtadadá! – po třech dnech hotové Tunnels & Trolls (1975).

První verze Tunnels & Trolls (T&T) měla 20 strojově psaných stran, které St. Andre oxeroxoval a rozdal přátelům. (Vlastně jí ještě nějakou dobu říkali Dungeons & Dragons, ale to se ukázalo být neudržitelným.) Po troše testování St. Andre napsal novou verzi, která se mezitím rozrostla na 40 stran, a v univerzitním copy shopu nechal nakopírovat 100 kopií. Tuto první edici T&T pak začal porůznu prodávat.

Tunnel & Trolls jsou v Dungeons & Dragons velice podobné. Stejně jako předloha počítají víceméně jen s prolézáním dungeonů, ve kterých se vyskytují nahodilé nestvůry, nástrahy, náhodná setkání a poklady. I to málo pravidel, která Dungeons & Dragons nabízejí pro hraní mimo dungeon, z Tunnels & Trolls úplně mizí (pravděpodobně kvůli tomu, že pro St. Andreho spadly do skupiny nepochopitelných pasáží, které si nedokázal představit). Hlavní rozdíl mezi oběma hrami je pak v objemu pravidel a výpočtů. Zatímco D&D už ve své původní verzi tíhne k simulační mentalitě a většímu počtu dílčích pravidel, Tunnels & Trolls nezapřou skutečnost, že Ken St. Andre byl víc než wargamerem fanouškem dobrodružné literatury a neměl o podrobnou simulaci moc zájem. Hra má jeden jediný vyhodnocovací hod využívající šestici základních vlastností, soubojový systém, seznam vybavení, seznam kouzel a to je prakticky všechno. (Ona to vlastně není moc zajímavá hra.)

A zatímco D&D se velice rychle začalo brát vážně, T&T si vždy potrpělo na humor a celkovou odlehčenost. Hra je slavná tím, že její kouzla se jmenují například „Tumáš, hade!“ (magická střela) nebo „Ty nebožátko!“ (léčení), drží si nevážný tón, v pozdějších dobrodružstvích koketuje s lehkým erotičnem. Ken St. Andre se nikdy netajil tím, že chtěl vytvořit protipól k D&D, které ho sice inspirovalo, ale působilo na něj příliš těžkopádně a zaprděně.

A tady se obě linie vyprávění spojují.

Jelikož St. Andre nemohl svých 100 kopií prodat, poprosil svého známého, Ricka Loomise z firmy Flying Buffalo, jestli by posledních 40 výtisků nevzal s sebou na hráčskou sešlost Origins do Marylandu na východním pobřeží. Loomisovi bylo jasné, že se to nemůže prodat, ale z kamarádství souhlasil. Prodal je všechny, po Tunnels & Trolls se jenom zaprášilo.

Když se vrátil zpátky do Arizony, okamžitě se s Kenem St. Andre domluvil na spolupráci a ještě téhož prosince (1975) vydal v licenci (vesměs totožnou) „druhou edici“ T&T. Tím započala dlouholetá spolupráce mezi Kenem St. Andre a vydavatelstvím Flying Buffalo, která je na herní scéně poněkud nezvyklá tím, že všechna práva na hru si ponechal autor, nikoli vydavatel. Přestože St. Andre poskytoval firmě výhradní licenci na Tunnels & Trolls a sám pro ni hru i další rozšíření tvořil, zároveň publikoval i jiné hry pod jinými vydavateli. Jejich historie tak jsou úzce spjaté, nikoli však srostlé.

Vynález sólo dobrodružství (1976–1979)

Flying Buffalo mělo výhodu v tom, že na RPG trh naskočilo velice brzy. V roce 1975 je jedinou konkurencí dominantního TSR, během roku 1976 se teprve začnou objevovat první další vydavatelé, a až léta 1977–1978 je skutečným počátkem RPG boomu, kdy se s novými hrami roztrhne pytel a vzniknou takové legendy jako Traveller (1977) nebo RuneQuest (1978). Flying Buffalo má díky svému náskoku víceméně zjištěnou pozornost hráčského publika a dost prostoru k experimentování. V prvních letech existence RPG je druhou nejprodávanější hrou hned po D&D.

A tak Flying Buffalo záhy vydá druhou hru od Kena St. Andre, Starfaring (1976), historicky první sci-fi RPG. Ještě v témže roce vydá St. Andre pod jiným nakladatelem (Metagaming Concepts) svou třetí hru, Monsters! Monsters! (1976), která obrací tradiční role a obsazuje hráče do rolí nestvůr. Obě hry jsou variacemi na Tunnels & Trolls a drží si miminalistického i humorného ducha… a žádná z nich se výrazněji neprosadila. (Práva na Monsters! Monsters! se v roce 1979 dostanou k Flying Buffalu, které vydá vlastní, lehce upravený dotisk.)

Svoji cestu k úspěchu našel lidé okolo Flying Buffala vlastně náhodou, když po právě proběhlém sci-fi conu zašli do restaurace a kdosi mimo řečí nadhodil, že by bylo zajímavé napsat dungeon jako „naprogramovaný text“, ve kterém by hráč četl a vybíral z předem připravených možností. Rick Loomis se nápadu chytil, a tak vznikl Solo 01: Buffalo Castle (1976), první „sólo dobrodružství“ světa.

Sólo dobrodružství v lecčem připomínají pozdější gamebooky, ale nejsou tak docela totéž. Stejně jako v gamebooku je kniha tvořená číslovanými odstavci, které vám dávají možnosti, jak chcete pokračovat, a odkazují čtenáře na další odtavce. Neobsahují ale vlastní pravidla, hráč k jejich hraní musí znát pravidla existující RPG hry, ve které si taky vytvoří postavu a tu potom sólo dobrodružstvím prožene. Konkrétně Buffalo Castle je pak až překvapivě věrným převedením raného dungeonu do formy pro jednoho hráče. Popisuje podzemí tvořené zhruba 20 místnostmi s nahodilým „sranda obsahem“ – tu je strom drahokamovník, onde spící medúza v místnosti plné soch, jinde zase drtící past nebo moderní bankovní trezor. Na rozdíl od gamebooku nesledujete žádný příběh, ale libovolně a zcela nelineárně se pohybujete mezi místnostmi, dokonce můžete přijít různými vchody a kdykoli zase odejít. Samozřejmě především bojujete, a dokonce se i hází na náhodná setkání! (Jen světlo si nemusíte počítat.) Cílem je nahrabat si co nejvíc pokladů a kouzelných předmětů a odejít z dungeonu dřív, než vás něco zabije – protože se předpokládá, že ta stejnou postavu potom budete hrát ve standardní RPG hře nebo s ní půjdete do dalšího sólového dobrodružství.

(Fanouškovská mapa Buffalo Castle. V dobrodružství pochopitelně obsažená není – při průchodu si ji musíte sami poctivě kreslit na čtverečkovaný papír.)

Z dnešního pohledu působí Buffalo Castle celkem primitivně, text není žádná vysoká literatura a obsahově je jeskyně dost nahodilá, bez jakékoli vnitřní logiky nebo „ekologie“ (ale takové byly v roce 1976) všechny jeskyně. Ale vzpomeňme na to, co jsme si říkali před chvílí – v téhle době je po jakékoli formě hry pro jednoho hráče ohromná poptávka. Buffalo Castle oslaví ohromný úspěch a dá za vznik celé řadě sólo dobrodružství pro Tunnels & Trolls, která udělají díru do světa. Ruku k dílu rychle přiloží i Ken St. Andre, který si oblíbí tvorbu smrtících dungeonů, jako je Solo 02: Deathtrap Equalizer Dungeon (1977), a později začne experimentovat s formou, např. s prvkem náhody a pokoušení štěstí v „teleportačním“ dungeonu 04: Naked Doom (1977). Pozdější sólo dobrodružství vypustí hráče z dungeonu a začnou se víc blížit sword & sorcery povídkám a například Solo 09: City of Terrors (1978) od nového a velice důležitého designéra Michaela Stackpolea. Nicméně i City of Terrors si pořád uchovává volnou, nelineární strukturu převzatou z RPG her – představuje celé město, ve kterém můžete volně chodit a zažívat 13 různých dobrodružství, dokud vás něco nezabije nebo se radši nerozhodnete skončit a pokračovat s přeživší postavou někde jinde.

Vznik sólo dobrodružství je o to pozoruhodnější, že v roce 1976 se prakticky nevydávala ani normální dobrodružství. Publikovaná dobrodružství v tu dobu existují jen dvě, The Temple of the Frog (1975) a podstatně míň rozšířené Palace of the Vampire Queen (1976). Flying Buffalo jaksi obešlo standardní dobrodružství a začalo rovnou vydávat ta sólová.

Sólo dobrodružství se rychle stala fenoménem, který začali napodobovat dokonce i vydavatelé jiných RPG her. Zároveň pomohla vynalézt nový formát zábavního produktu. Shodou okolností vyšlo Buffalo Castle jen pár měsíců před prvním dílem slavné série interaktivních knih „Choose Your Own Adventure“, postavených na stejném principu číslovaných odstavců. Liší se od ní větší „herností“ a menší „příběhovostí“. Oba tyto proudy inspirace – hra i literatura – se později spojí v jeden, když se jimi ve Velké Británii inspirují Steve Jackson a Ian Livingstone a v roce 1982 rozjedou legendárně úspěšnou sérii gamebooků Fighting Fantasy.

Flying Buffalo později začalo vydávat i standardní dobrodružství, jako Dungeon of the Bear (1978–1979) nebo Catacombs of the Bear Cult (1981). Vesměs odpovídají dobovému standardu, jsou to otevřené dungeony vhodné k nelineárnímu průzkumu, byť spíš na tom divnějším konci spektra (medvědodlačí kentauři…). Jenomže se příliš neprodávaly a nakladatel od nich po čase upustil. Tomuhle segmentu trhu už v tuhle chvíli dominuje první edice AD&D (1978) – nakladatelství TSR se po pár letech, kdy pro své hry žádná dobrodružství nevydávalo, konečně probudilo a začalo chrlit moduly jeden za druhým. Málokterý seriózní hráč chce touhle dobou hrát T&T. Dobová poptávka si žádá důraz na simulaci a větší komplexitu, než jakou dokážou minimalistické Tunnels & Trolls nabídnout. Humor, nadsázka a primitivní pravidla odsoudí hru k nezdaru…

… na poli „standardních“ RPG. Zato se ukáže, že jednoduchost se velice hodí pro sólová dobrodružství. Od této doby se budou Tunnels & Trolls výrazně profilovat jako platforma pro sólové hraní.

Na konci sedmdesátých let už má Flying Buffalo zajetý úspěšný model. Tunnels & Trolls prosvištěly prvními čtyřmi „edicemi“ (1975–1977), které představovaly jen dílčí úpravy, a ustálily se (na dlouhých 25 let) na edici páté (1979). Ani ta nepřináší žádné zásadní změny a rozšíření, jedná se především o začištění existujících pravidel, kompletně přepsáno a přeorganizováno (skvělou) ilustrátorkou a redaktorkou Liz Danforth. Řada sólo dobrodružství pro T&T čítá koncem dekády už dvanáct titulů.

Jako každé správné nakladatelství 70. let vydává Flying Buffalo i svůj vlastní herní časopis Sorcerer’s Apprentice (1978–1983). Jeho šéfredaktorem je sám Ken St. Andre, pravou ruku mu dělá Liz Danforth. Časopis se věnuje především vlajkové hře Tunnels & Trolls, ale přináší i novinky ze světa her a recenze od Michaela Stackpolea a povídky od tehdejších uznávaných autorů fantastiky. Étos odlehčeného hraní T&T v kontrastu s vážným simulačním hraním D&D výstižně shrnul Ken St. Andre v editorialu prvního čísla:

Cíle Sorcerer’s Apprentice je představit širšímu publiku filozofii, s jakou T&T přistupují k hraní fantasy RPG: a sice že roleplaying je zábava. Dungeons & Dragons, navzdory své niterné švihlosti (zejména v typech a názvech nestvůr), jaksi nabyly kvazi-seriózních rysů náboženství.

– Ken St. Andre, úvodník, Sorcerer’s Apprentice 1 (1978)

Tunnels & Trolls a jejich sólová dobrodružství sklízely úspěch i v zahraničí. Hra bude postupně přeložena a vydána ve Spojeném království, Německu, Francii, Itálii, Finsku a Japonsku. Na většinu z těchto trhů se dostane dokonce ještě před Dungeons & Dragons, což jí zajistí náskok a popularitu mnohdy větší než na domácím trhu, kde prohrává boj s D&D a jinými fantasy hrami. Není přehnané říct, že Tunnels & Trolls jsou úspěšnější v zahraničí než doma – a z nějakého důvodu se jim daří hlavně v Japonsku, kde prodají mnohem víc kopií než v Americe. Stabilní přísun peněz od zahraničních licenčních vydavatelů bude spolu s PBM hrami další, co podrží Flying Buffalo nad vodou, až za pár let půjde do tuhého.

Zlatá léta a expanze (1980–1983)

Začátek osmdesátých let je první zlatou érou pro celý RPG průmysl. Kauza se „záhadnou“ ztrátou studenta Jamese Dallase Egberta III. v roce 1979 (viz Historie 001) dostane Dungeons & Dragons do televizních zpráv po celé Americe a přispěje k tomu, že D&D získá během pár let miliony nových hráčů. A přestože je to dobrá zpráva hlavně pro D&D, trocha toho štěstíčka po něm přece jenom steče k ostatním. Prakticky všichni vydavatelé v téhle éře dramaticky expandují, chrlí nové produkty, sklízejí nevídané zisky, nabírají zaměstnance… O pár let později čekají většinu z nich finanční potíže, když se ukáže, že trh se nedá nafukovat donekonečna a není tak velký, aby uživil expanzi všech.

V roce 1983 dosáhne Flying Buffalo svého vrcholu 21 zaměstnanců (včetně personálu kamenné prodejny, účtárny atd.). Srovnejte s TSR, které bude mít ve stejném roce zaměstnanců kolem 400. TSR a jeho vlajková hra (A)D&D jsou skutečnými obry, všichni ostatní jsou jen příštipkáři u jejich pat.

(A)D&D je takovým hegemonem fantasy scény, že nakladatelům, jako je Flying Buffalo, vzniká dilema. Můžou vydáváním rozšiřujících produktů podporovat své vlastní fantasy hry a smířit se s omezenou zákaznickou skupinou. Nebo můžou vydávat „univerzální“, systémově neutrální produkty a doufat, že jimi zaujmou i dramaticky početnější zákaznickou skupinu hráčů D&D (a jiných fantasy her). Flying Buffalo volí stejnou cestu jako mnozí další a naskakuje na vlnu systémově neutrálních fantasy doplňků.

První univerzální knihou od Flying Buffala je sborník pastí Grimtooth’s Traps (1981). Rick Loomis s tímhle námětem přišel, když viděl, že ostatní vydavatelé tvoří sborníky kouzelných předmětů, postav, kouzel nebo nestvůr, a chtěl mít něco, co nikdo jiný nemá. Kniha, uváděná ikonickým trollem Grimtoothem, představuje 101 záludných, šílených a humorných pastí pro použití ve fantasy hrách. Její herní hodnota je přitom pochybná, protože skutečné použití ve hře by většinou vedlo k rychlému a frustrujícímu vyvraždění hráčských postav. Jde vlastně o satirický produkt – jakýsi metahumor, kde se kniha tváří jako herní příručka, ale ve skutečnosti si z herních příruček (a her) spíš utahuje. Stala se nicméně hitem a na jejím základě vznikla celá ediční řada dalších a dalších Grimtooth’s Traps. Flying Buffalo tak už v roce 1981 objevilo jednu věčnou pravdu RPG trhu – není nutné vydávat jen praktické herní materiály, produkty určené spíš ke čtení se prodávají stejně dobře, možná i líp.

Flying Buffalo svoji řadu bezsystémových produktů nazvalo Catalyst a kvůli lepšímu odlišení od produktů pro T&T ji začalo vydávat pod samostatnou značkou „Blade“. Její druhou hlavní složkou kromě sborníků pastí se staly takzvané „Citybooky“, ediční řada zahájená příručkou Citybook I: Butcher, Baker, Candlestick Maker. (1982). Ta prezentuje 25 různých podniků (hostince, obchody, ubytování, zbrojnice, chrámy…) vhodných k zasazení do libovolného fantasy města. Unikátní je v tom, že každému podniku věnuje prostor několika stránek, přikládá podrobný plánek, popisy a ilustrace důležitých postav, zboží z nabídky… Jednotlivé podniky jsou přitom chytře propojené vzájemnými vazbami. I tahle příručka se setkala s úspěchem a dala za vznik sérii dalších Citybooků specializovaných vždy na různá témata (přístavní město, zločinecká čtvrť…).

Úspěch Flying Buffala se opírá především o tým kvalitních psavců. Kromě Kena St. Andre je to hlavně nový interní designér Michael Stackpole nebo televizní scénárista „mezi zakázkami“ Lary DiTillio. Nakladatelství ovšem spolupracuje i se spoustou externích autorů, mezi nimiž se mihnou i taková slavná jména jako Dave Arneson, Jennell Jaquays nebo Rudy Kraft. Berme to jako ukázku toho, že tehdejší herní komunita je ještě malá, lidé se často osobně znají z různých setkání, spolupracují nebo volně přecházejí z jednoho nakladatelství do jiného. (Možná jedinou černou ovcí je nakladatelství TSR, které se s ostatními moc nekamarádí ani oni s ním.)

První nová hra po několika letech – MSPE (1983)

Druhým způsobem, jak se vypořádat s dominancí (A)D&D, je zkusit proniknout do jiných žánrů. Flying Buffalo se o to pokusí v žánru pulpové akce, bondovek a špionážních filmů hrou Mercenaries, Spies & Private Eyes (1983) z pera Michaela Stackpolea. MSPE používají herní systém převzatý z Tunnels & Trolls, ale rozšiřují ho přidáním dovednostního systému a dalších úprav vhodných pro filmovou akci, např. ziskem „dobrodružných bodů“ (zkušeností) za troufalost a riskování. Pořád si přitom uchovává málopravidlového ducha původní hry.

Jedinou špionážní hrou byla až doposud Top Secret (1980) od TSR, relativně oceňovaná hra, která ovšem živořila ve stínu svého velkého brášky AD&D a nedostávalo se jí od vydavatele dost pozornosti. Proč se nepokusit urvat si tenhle segment trhu pro sebe? Bohužel pro MSPE ale mají ve stejnou chvíli stejný nápad i ostatní, a tak v témže roce vyjdou hned dvě další hry s podobným zaměřením: Espionage! (1983) a James Bond 007 (1983).

Raději než se pouštět do férového souboje s Jamesem Bondem, rozhodnout se jeho konkurenti jít na to chytře a spolčit se proti němu. Michael Stackpole se totiž shodou okolností zná se spoluautorem Espionage! Georgem MacDonaldem a dohodnou se, že si budou své hry navzájem podporovat. První sólové dobrodružství The Adventure of the Jade Jaguar (1983), ve kterém hráč zachraňuje profesorku unesenou zlovolnými domorodci, a standardní dobrodružství Stormhaven (1983), které hráče zavede na ostrov, kde pod svým sídlem ředitel technologické korporace provádí záhadné experimenty, tak Flying Buffalo vydá s opatřená dvojími statistikami pro MSPE i pro Espionage!

Bohužel James Bond 007 se ukázal být úplně jiná liga. Proti tradicionalistickým oponentům nasadil elegantní inovativní systém s takovými vychytávkami, jako jsou „hrdinské body“, které hráči dostávají za výrazné úspěchy nebo dramatickou akci a potom je můžou utrácet za ovlivňování herního prostředí. V kombinaci se známou filmovou licencí to hře získá prvenství v žánru. Pomůže jí ale i to, že Mercenaries, Spies & Private Eyes ze souboje boje krátce po startu odpadnou…

Pád létajícího buvola (1983–1985)

Flying Buffalo dokázalo rychle expandovat mimo jiné díky jedinečné dohodě se svou tiskárnou Associated Litho. Ta firmě poskytla štědrý úvěr – respektive tiskla pro ni knihy zadarmo s tím, že si bude brát 60% podíl z jejich prodeje, dokud se náklady na tisk nesplatí. To nakladateli umožnilo dramaticky rozšířit počet titulů i jejich náklad, aniž by musel mít dopředu našetřené peníze na tisk. Dohoda fungovala skvěle do té doby, než tiskárna krátce po vydání MTPE změnila majitele a ten nový začal chtít peníze předem. (Důvod, proč nový majitel tiskárny trval na penězích dopředu, se vyjevil asi o půl roku později, kdy sebral celou firemní kasu a zmizel, takže tiskárna zbankrotovala.)

Flying Buffalo okamžitě narazilo na problémy s cash flow – ze starých knih dostávalo jen 40 % tržeb, z toho muselo hradit kompletní provoz firmy i početnějšího týmu zaměstnanců a ještě nějak ušetřit dost peněz na nový tisk. Bylo by nutné prodávat hodně knih hodně rychle, aby nakladatelství vůbec zůstalo nad vodou. Nebo hledat úspory.

Jako první odešel časopis Sorcerer’s Apprentice. Tak jako většina herních časopisů příliš nevydělával a byl spíš prostředkem marketingu, což z něj dělalo zbytný výdaj. Skončil sedmnáctým číslem v roce 1983. Ani to ovšem nepomohlo, a tak firma musela začít propouštět zaměstnance. Jenomže to vedlo ke zpožďování rozpracovaných titulů, což obratem vedlo k pomalejšímu přísunu peněz, což obratem vedlo k dalšímu propouštění…

Nakonec ředitel Rick Loomis shledal, že musí rozprodat většinu edičních řad a nechat si jen tu nejvýdělečnější – Tunnels & Trolls a jejich sólová dobrodružství. Novou hru Mercenaries, Spies & Private Eyes prodal v licenci nakladatelství Sleuth Publications. Licenci na bezsystémovou řadu Catalyst koupil vydavatel deskových her Task Force Games, který se zrovna snažil proniknout na RPG trh.

Když firmě skončil pronájem kamenného obchodu, Rick Loomis ho neprodloužil. Obchod prodal a firmu přestěhoval na farmu, kterou podělil ve Scottsdale na předměstí arizonského hlavního města Phoenix. Odešli i poslední hvězdy týmu jako ilustrátorka Liz Danforth nebo designér Michael Stackpole a z Flying Buffala najednou byla docela malá firmička, byť stále živá! Příjmy z PBM her, zahraničních licencí Tunnels & Trolls i dotisků starších dobrodružství postačují k důstojnému přežívání.

Veterány z Flying Buffala se mezitím neztratili. Ken St. Andre, Liz Danforth a Michael Stackpole udělají jen o pár let později díru do světa počítačovým RPG Wasteland (1988). Michael Stackpole se pak proslaví jako autor románů z fiktivních vesmírů Star Wars a BattleTech.

Zakladatel a věčný ředitel Flying Buffala Rick Loomis se mezitím věnuje i jiným aktivitám. Je zakládajícím členem organizace Game Manufacturers Association (GAMA), která popularizuje neelektronické hry, sdružuje jejich výrobce a pořádá každoroční con Origins, a většinu života stráví na některé z jejích vůdčích pozicí. V komunitě se stane známou a oblíbenou postavou – nejenže vede firmu a svědomitě vyhodnocuje tahy korespondenčních hráčů, ale traduje se, že skoro každý víkend svého života stráví na nějakém conu.

Flying Buffalo s vydáváním RPG produktů nepřestane, díky stabilní finanční základně, věrným fanouškům a spolupráci s externími designéry bude sem tam něco vydávat ještě dlouhá léta – vlastně dodneška. Ale rok 1985 je pomyslným předělem, kdy přestává být jedním z tahounů RPG trhu. Skóre ke konci roku 1985: 20 sólo dobrodružství pro T&T, 5 knih z bezsystémové řady Catalyst a různé další tituly. Přínos herní scéně: především důraz na humor, lehkost a minimalismus v opozici k dobové oblibě komplexní simulace.


A tady by se hodilo vyprávění ukončit a vrátit se zpátky k nakladatelům působícím v 70. letech, než ujedeme příliš daleko do budoucnosti. Ale zbylý příběh Flying Buffala už by na další samostatný článek nevydal, tak ho dokončíme rovnou – s omluvou za to, že (výrazně) předbíhám.


RPG dojezdy (1986–1997)

Osekané Flying Buffalo se v novém útočišti na Loomisově farmě opře o své jiné než RPG tituly. Segmentu korespondenčních her se v 80. letech stále daří – firma jich během své existence vytvoří a bude provozovat sedmnáct. Částečně působí na deskoherním trhu, především vydáváním nových edic karetní hry Nuclear War (1965) včetně různých rozšíření. Vyrábí nezvyklé kostky. A sem tam ve spolupráci s externími designéry vydá i nějaký ten RPG produkt.

Sólová dobrodružství pro T&T vydává víceméně nepřetržitě, byť odstupy mezi jednotlivými tituly se výrazně prodlouží – viz Solo 21: Red Circle (1987), Solo 22: Caravan to Tiern (1989), Solo 23: Dark Temple (1991) a poslední Solo 24: When the Cat’s Away (1993), kterým řada „plnohodnotných“ sólových dobrodružství skončí.

Nakladatelství Sleuth Publications zkrachuje krátce potom, co vydá vlastní verzi základní příručky Mercenaries, Spies & Private Eyes a jedno rozšíření, takže licence se vrátí zpátky k Flying Buffalu. To pro hru vydá dvě další rozšíření: z pera spoluautora D&D Davea Arnesona kombinované sólové a standardní dobrodružství Mugshots No. 1: The Case of the Pacific Clipper (1991) ve kterém hráč řeší pulpové vyšetřování plné letadel, vzducholodí, tajných základen a německých záporáků, a Mugshots No. 2: Taking Care of Business, což je sborník 30 podrobně rozpracovaných nehráčských postav z 20. století (1992). Tím ale MTPE nadobro skončí.

Bezsystémovou ediční řadu Catalyst sice Flying Buffalo licencovalo firmě Task Force Games, ale je to ve skutečnosti pořád Flying Buffalo, kdo jednotlivé příručky připravuje – Task Force Games je jenom vydávají. V rámci téhle spolupráce vznikne několik titulů Catalyst včetně herního světa Lejentia Campaigns založeného na komiksu Elves of Lejentia, ve kterém příslušníci čtyř elfských kmenů, z nichž každý reprezentuje jiný živel, bojují proti armádám temna. Když zkrachují i Task Force Games, i licence na řadu Catalyst se vrátí zpátky Flying Buffalu a to v ní – coby ve své poslední linii RPG knih – bude ještě pár let pokračovat. Vyzkouší dokonce i nové formáty, jako sborník lokací a setkání v divočině Wilderness Encounters (1991) nebo sborník map měst Maps: Cities (1993). V roce 1994 vyjde poslední, sedmý díl sborníku pastí Grimtooth’s Traps Bazaar a v roce 1997 vyjde poslední, sedmý sborník městských podniků Citybook VII: King’s River Bridge.

A tím RPG produkce létajících buvolů končí.

Nebo ne?

Čtyřnásobné kříšení Tunnels & Trolls (2005–2014)

Od vydání posledního sólo dobrodružství v roce 1993 zmizí Tunnels & Trolls na víc než deset let ze scény. Nakladatelství Flying Buffalo žije především z PBM her, designér Ken St. Andre se už zase živí jen jako knihovník. Pořád je to ale on, nikoli nakladatel, kdo vlastní veškerá práva na Tunnels & Trolls, což bude podstatné, když se hru rozhodne u příležitosti jejího třicátého výročí oživit – ať už pod původním vydavatelem, nebo jinde.

Nejdřív spolu s Flying Buffalem vydá pětapůltou edici Tunnels & Trolls (2005). Jde jen o lehké začištění předchozí páté edice (1979) bez podstatných změn. Cílem je především dostat hru znovu do tisku, aby se po letech opět dala koupit. V následujících letech ještě Ken St. Andre připraví pro Flying Buffalo několik „rychlých startů“ – zjednodušených pravidel s ukázkovými (sólo) dobrodružstvími –, distribuovaných zdarma u příležitosti Free RPG Days (např. 2007 a 2008). V zásadě jde ale jen o marketingový nástroj na popularizaci vydané hry. Flying Buffalo už nemá kapacity publikovat jakákoli plnohodnotnější rozšíření

Třicáté výročí ovšem přineslo i druhou reedici Tunnels & Trolls! Souběžně s předchozím vydá St. Andre ve spolupráci s nakladatelstvím Fiery Dragon sedmou edici T&T (2005), někdy nazývanou taky „30th Anniversary Edition“. (Pokud postrádáte edici šestou, pak vězte, že neexistuje.) Ta už není jen dotiskem, ale skutečnou aktualizací včetně lehké modernizace pravidel. Právě pro sedmou edici a nakladatelství Fiery Dragon napíše St. Andre několik úplně nových sólo dobrodružství a nakladatel později vydá revidovanou sedmapůltou edici (2008). Ale jinak je Fiery Dragon především vydavatelem d20 produktů a jeho produkce pro T&T je spíš symbolická.

Třetí pokus o vzkříšení Tunnels & Troll proběhne, když St. Andre poskytne licenci nakladatelství Outlaw Press, které začne chrlit spoustu nových (sólo) dobrodružství pro T&T, včetně několika od samotného St. Andre, jako například Hot Pursuit (2007). I tento projekt skončí nevalně, když se zjistí, že ilustraci použitou na obálce Hot Pursuit nakladatelství „ukradlo“, aniž by zaplatilo jejímu autorovi. Tímhle upozorněná hráčská komunita pak zjistí, že nakladatelství Outlaw Press – věrné svému názvu – používalo „ukradené“ ilustrace i ve svých předchozích produktech naprosto běžně, a St. Andre u proto licenci na T&T odebere.

V roce 2010 odchází třiašedesátiletý knihovník St. Andre do důchodu a rozhodne se nově nabytý čas využít k tomu, aby Tunnels & Trolls oživil ještě jednou a tentokrát pořádně. Nové možnosti digitální distribuce mu umožní založit si malinké nakladatelstvíčko Trollhalla Press a začne vydávat nová dobrodružství svépomocí. Novinky jako Khara Khang’s Random Rainbow Maze (2010), Deep Delving (2011) nebo A Traveler’s Tale (2011) mají daleko k někdejším profesionálním produktům od Flying Buffala. Jsou to v zásadě „amatérské“ počiny dělané doma na koleni, s jednoduchými ilustracemi od samotného St. Andre nebo jeho známých, distribuované pro zákaznickou skupinu nižších stovek hráčů jako PDF nebo „tisk na vyžádání“, nejdřív přes autorovy webové stránky a později přes eshop DriveThruRPG. Jak uvedl sám St. Andre, žádné peníze pořádně nevydělávají, ale ukazují světu, že T&T pořád existují, pořád pro ně vycházejí nové produkty a pořád je o ně (relativní) zájem. To nakonec inspiruje samotné nakladatelství Flying Buffalo (respektive Ricka Loomise, který je s ním v tuhle dobu víceméně synonymní), aby taky vstoupilo na DriveThruRPG. Nejdřív ve spolupráci s Kenem St. Andre zařadí tituly od Trollhalla Press do svojí nabídky, zveřejní PDF verze některých svých starých titulů a začne zkoumat, co všechno by ještě stálo za zvážení.

(Trochu stranou naší pozornosti stojí osmá edice T&T (2012), která vyjde výhradně francouzsky – Francie je totiž další zemí, kde jsou T&T populární – a je syntézou pravidel z edice páté a sedmé.)

Flying Buffalo zpátky na scéně! (2013–2021)

Comeback proběhne ve velkém stylu, oznámením nové, nejlepší (a zřejmě poslední) edice Tunnels & Trolls, pro kterou se podaří sestavit all-star tým původních autorů, teď už povětšinou v důchodovém věku: designér Ken St. Andre, jeho spoluhráč a autor některých dobrodružství Jim „Bear“ Peters, ilustrátorka a redaktorka Liz Danforth, nakladatel Rick Loomis a dvorní grafik Steve Crompton. Úspěšná kampaň na Kickstarteru s 1600 podporovateli jim umožní cíl naplnit, a tak skutečně vychází ultimátní, vypiplaná, ale stále povědomá edice Deluxe Tunnels & Trolls (2015), poprvé i s pořádným popisem „výchozího“ světa TrollWorld. Zároveň ukazuje realitu nového trhu, kdy je díky digitální propagaci a distribuci možné vydávat hry pro relativně omezené skupiny fanoušků v nízkých nákladech, které by v dřívějších dekádách byly neudržitelné.

Flying Buffalo je v tuhle chvíli nejstarším stále ještě působícím RPG vydavatelem. (V těsném závěsu za ním se drží stejně nesmrtelné Chaosium.)

Úspěšný Kickstarter ale především znamená, že Flying Buffalo je zpátky ve hře. V následujících letech začne postupně restaurovat celý svůj katalog produktů a zpřístupňovat ho jako PDF. Standardní dobrodružství, sólová dobrodružství, bezsystémové příručky z řady Catalyst, to všechno postupně vychází na DriveThruRPG, někdy v konverzi pro edici Deluxe, s revidovaným nebo bonusovým obsahem, novými ilustracemi nebo třeba vylepšenými mapami. Vznikne dokonce i pár úplně nových produktů. Vzkříšení Tunnels & Trolls se podařilo!

Podobným revivalem projdou i Mercenaries, Spies & Private Eyes. Úspěšná kickstarterová kampaň pomůže nakladateli vzkřísit starou hru a vydat nové vydání pravidel nazvané MSPE Combined Edition, které v sobě spojuje obsah obou starších, lehce odlišných verzí hry (jedné od Flying Buffala, druhé od Sleuth Publishing). Reedici doprovázejí zrestaurované verze starých rozšíření, a dokonce i první nové dobrodružství pro MSPE po více než dvaceti letech – hon na komunistické konspiranty v San Franciscu padesátých let The Red Cult of Vladimire (2020).

Konec? (dnes)

Rozjeté plán přeruší smutná událost. V roce 2019 zemře jeden den před svými 73. narozeninami ředitel nakladatelství Flying Buffalo, Rick Loomis. Celý život od svých 26 let vedl svou firmu, vyhodnocoval tahy korespondečních her, jezdil na jeden con za druhým a pomáhal popularizovat neelektronické hry.

Vedení nakladatelství převezme grafik Steve Crompton, zatímco dědicové přemýšlejí, co si s firmou počít. Pod Cromptonovou správou nakladatelství ještě dokončí rozpracované projekty z Kickstarteru, ale je jasné, že firma bez svého šéfa spěje ke konci. V roce 2021 je oznámeno, že firmu kupuje nový majitel (relativně neznámá společnost Webbed Sphere, s hrami nemá nic společného). Co můžu soudit z webových stránek, ten jen pokračuje v prodeji existujících herních produktů, ale nic dalšího sám nevyvíjí. Zdá se, že nejstarší RPG nakladatelství tentokrát už doopravdy odchází ze scény.

PBM hry součástí koupě nejsou. Byly vyčleněny do samostatné firmy Rick Loomis PBM spravované Loomisovými dědici, kteří chtějí na jeho památku i nadále vést jeho korespondenční hry. Chcete si zahrát? Můžete. (V čase psaní tohoto článku stránka opravdu působí aktuálně a hry živě.)

A Ken St. Andre? Ten přejmenoval své nakladatelstvíčko z Trollhalla Press na Trollgodfather Press a ve věku 75 let nepřestává tvořit. Poslední dobou se zaměřuje hlavně na povídky ze světa Trollworld, sem tam napíše nějaké sólo dobrodružství, nedávno nakreslil svůj první komiks v životě, ale občas se zmůže i na něco velkého. Nedávno spolu s Cromptonem stejným způsobem pomocí Kickstarteru oživili St. Andreho další stařičkou hru a vydali druhou edici Monsters! Monsters! (2020) St. Andre tak zůstává nejdéle působícím RPG designérem a je jedním z posledních žijících příslušníků staré party, která byla u toho, když se tvořily první RPG hry. Někteří to mají jako vášeň na celý život.

Co bude dál?

Z příběhu nakladatelství Flying Buffalo už pravděpodobně nic nezbývá. Nebo ho nový majitel (opět) oživí? Uvidíme. A co se nového nakladatelství Kena St. Andre týká, kdo ví, co tenhle nezmar ještě stihne vytvořit. Ale to by byl každopádně příběh pro nový článek. („Jeden vydavatel, jeden článek,“ pamatujete?) A na takový článek bude čas, teprve až se dostaneme do současnosti. Teď se ale musíme vrátit zpátky do sedmdesátých let a podívat se na další legendu, která formovala ranou RPG scénu. Příště to bude o nakladatelství Judges Guild.


Diskuze k článkům na RPG Fóru

Chcete přiložit ruku k dílu?

Pomozte nám plnit Databázi RPG anotacemi chybějících her a produktů. Možná nedokážete přispět texty přímo o těch nejstarších hrách (možná ano?), ale třeba máte doma v poličce svoje oblíbené současné hry, světy a dobrodružství, které v databázi ještě nejsou. Šup tam s nimi! A při té příležitosti je ohodnoťte, ať pomůžete ostatním se v nepřeberně pestrém světě RPG zorientovat.

One thought on “Historie RPG 002: Flying Buffalo a Tunnels & Trolls: Proč tak vážně, vážení? (1970–1985 a dodnes)

  1. Pingback: Historie RPG 001: TSR a D&D aneb od hrstky wargamerů v garáži po multimilionový byznys (prehistorie–1979) | Zpátky do dungeonu

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s