Hackujeme OSR: Morálka a muži

Jak se chýlí ke konci moje kampaň v Old-School Essentials, je načase podělit se o svoje domácí úpravy a herní doplňky, které v ní používám. Ve skutečnosti jich není moc. Čekal jsem, že budu touhle dobou mít sestavený už úctyhodný „toolbox“ různých náhodných tabulek a generátorů, ale ve skutečnosti jsem zjistil, že je pro mě jednodušší prostě si něco vymyslet než hledat na všechno nějaký generátor. Jednu věc ale využívám neustále: Morálku a muže, což je podrobnější systém na verbování družiníků a práci s nimi, vydaný v zinu Echoes From Fomalhaut #1 (a zkopírovaný v Castle Xyntillan).

Podrobnosti a odkaz na stažení po rozkliknutí.


Družiníci hrají v našich hrách důležitou roli a myslím, že jsou při hraní OSE nepostradatelní. Hráčské postavy jsou na nižších úrovních křehké, připravené moduly jaksepatří brutální (což je správně, protože OSE potřebuje vysokou obtížnost), a tak je najímání ozbrojených pomocníků důležitou součástí „řešení“ dostupných hráčským postavám. Je cosi bytostně „oldschoolového“ na tom, když do nebezpečného podzemí nesestupují jenom čtyři blázni, ale vedou si s sebou i světlonoše a ozbrojence. Navíc družiníci podporují dynamiku „riziko versus odměna“ a práci se zdroji – čím víc družiníků si hráči najmou, tím víc se rozmělňují rizika, ale zároveň je to stojí víc zdrojů (mzdy) a klesají odměny (družiníci dostanou svůj podíl na pokladech a na hráče tak zbyde míň zkušeností).

Družiníci taky dávají hře zdání opravdovosti a obohacují hru o kratší dějové linky „vedlejších postav“. Mohl bych vám vyprávět o bačovi Gildrikovi, který se zamiloval do své zaměstnavatelkyně Jianny tak moc, až se jí stal osinou v zadku a ona se ho snažila zbavit… ale když mu ghúl rozerval hrdlo, uronila pro něj slzičku. Nebo o mladém hezounovi Garfirthovi, který se zhlédl v paladinovi Gilbertu Rovném a přál si mít pekáč buchet jako on… jen aby skončil neslavně, proklán šípy lapků v naprosto zbytečné ztrátě, když ho hráči samotného nechali hlídat vchod.

Ne všechny příběhy končí tragicky! Pašerák Craccus začal svoji kariéru jako zajatý nepřítel, pak byl družinou najat, ukázalo se, že fetuje nějaký bílý prášek – a že je překvapivě drsný (rozuměj: kostky mu přejou) a kosí jednoho nepřítele za druhým. Už je z něj menší legenda. A cizokrajná válečnice Drogaš doprovázela družinu až do náhodného setkání s drakem, načež se rozhodla, že ho uloví a nabídla hrdinům, ať jdou s ní. Nepřijali a nevíme, kde je jí konec. Podle mě ho jednoho dne opravdu objeví a vrátí se jako legendární hrdinka.

Družiníci zkrátka byli spolehlivým kořením naší hry.

OSE přitom postrádá jasná vodítka, za jakých podmínek a za kolik peněz se dají najmout. Ano, dává nám pravidla, jak má najmutí proběhnout, ale nepomáhá s „vygenerováním“ družiníků ani rozhodnutím, kdy a v jakém množství budou k dispozici. Pročež vřele doporučuji tenhle jednostránkový doplněk. Nejdřív ho sem pošlu přesně v původním znění, bez jakýchkoli úprav, a dole uvedu, jak ho používám.

Jak to používám

Drobné změny pravidel

  • Mzda: Mám trochu vyšší. Používám vlastní ceníky všeho, tak to není tak jednoduchý převod, ale všude mám ceny víceméně dvojnásobné. (Počítejte taky s tím, že mzda se násobí úrovní družiníka!)
  • Délka kontraktu: Uvedená mzda je za jeden týden, pak se musí kontrakt obnovit. Pokud byla předchozí expedice problematická (někdo umřel, stalo se něco jiného nemilého…), hází družiník při obnovování na morálku. Když neuspěje, odmítne kontrakt prodloužit.
  • Podíl na lupu: I družiníci na nižších úrovních chtějí jeden půlpodíl (standardní pravidlo OSE). Ti na vyšších můžou chtít celý podíl.

Tohle dělá z družiníků výrazně dražší a cennější zdroj, ne spotřební zboží. Pořád jsou dost levní, kor jakmile si postavy začnou nahrabávat tisíce a tisíce zlatých, ale už aspoň chápete, proč do toho jdou. Klíčové je, aby chtěli vždy podíl na pokladech, to je jediná citelná cena.

Morálka

Víceméně doslova podle dokumentu, to je shodou okolností skoro totéž, co popisuje OSE (dokument je původně psaný pro jinou OSR hru).

Příprava

Mám rád, když ozbrojenci nejsou jenom čísla, ale mají i nějaký drobný charakter. Předem si ke každému připravím pár slov, možná trochu obměním vybavení. Například:

  • Thog, lehký pěšák. Kopí, dýka, kožená zbroj. Cestovatel; nosí s sebou slovník starého runového jazyka.
  • Ranulf, kušiník, 2. úroveň. Kuše, válečná sekera, kroužkovka. Ork! Povýšeně shlíží na lidi.
  • Kaitlin (ž), prakostřelkyně. Prak, krátký meč, štít, kožená z. Pronikavý, znepokojivý pohled. Pozorně naslouchá.

Samozřejmě je nepraktické generovat tohle při hře (zkoušel jsem to jednou – nikdy víc). To znamená, že všechny ty pravděpodobnosti nalezení toho či onoho typu družiníka v tom či onom počtu a na té či oné úrovni si naházím předem v klidu doma. Potom si vytvořím potřebný počet družiníků. Mám Excelovou tabulku a v té mám takhle připraveno pár desítek družiníků – rozdělené podle měst, např. „Dostupní v Corrocu v lednu“, „dostupní v Corrocu v únoru“ atd.

(Nemusím snad říkat, že generuju jenom ta místa, u kterých hrozí, že se tam v příštím sezení podíváme, že ne?)

Charaktery a zvláštnosti mě někdy napadají samotného, jindy používám online generátor Meatshields! (který mimochodem může sloužit jako alternativa k tomuhle doplňku, protože vám vygeneruje i počty), tuhle Quentinovu tabulku nebo cokoli jiného, klidně pokaždé něco jiného nebo různé kombinace.

Práce ve hře

Kontrolu nad družiníky máme sdílenou já i hráči. Většinu času za ně prostě „hýbou“ hráči. Říkají věci jako „Ranulf s Katlin budou hlídat tady na křižovatce“ a já nemám důvod to zpochybňovat. Hráči za své družiníky většinou nemluví – to jsme neurčovali pevně, nějak to vyplynulo hrou. Chovají se k nim jako k hráčským postavám, kterým sice velí, ale „neroleplayují za ně“.

Příležitostně za družiníky mluvím nebo jednám já. „Ranulf držkuje, že s Kaitlin na křižovatce hlídat nebude, protože smrdí.“ Nebo: „Gildrik se přimotá k Jianně a řekne: Já pro teba urobím čokolvek, moja!“.

Ale velmi často za družiníky nemluvím, takže jsou prostě tišší někde bokem. Nemá smysl to lámat přes koleno. Jako sudí musím sledovat spoustu věcí a není reálné, abych zvládal svědomitě hrát třeba za pět družiníků a poctivě sledovat, co si ten který z nich myslí o té které situaci. A není to vlastně ani žádoucí: družiníci jsou stafáž, není potřeba věnovat jim příliš mnoho herního času. Stačí je jednou dvakrát za sezení připomenout a ozvláštnit nějakou replikou nebo hláškou.

Občas si nějakého družiníka oblíbím a mluvím za něj častěji. Někdy to vyplyne tak, že má docela zajímavý charakter – většinou, když se mu stane něco zajímavého. Nemám to nikdy promyšlené předem, kromě těch tří čtyř slov v přípravě. Věci vyplývají spontánně. Překvapivě snadno se mi hrál třeba orčí kušiník Ranulf, který měl v popisu „Povýšeně shlíží na lidi.“ V průběhu sezení mu velmi dobře padali kostky, zatímco hráčům moc ne, takže Ranulf se měl i čemu posmívat a jeho přezíravost působila organicky.

Někteří družiníci naopak zůstanou většinu času nezmínění a řeknu jejich slovy něco jen vzácně, jestli vůbec. Máme v družině druhého kušiníka, jmenuje se Jestřáb, a nic moc o něm nevím. Nemluví. Je to nevyvážené a nespravedlivé, ale tak to prostě je (asi i zábavnější?).

Přeju příjemnou zábavu s družiníky i vám!

One thought on “Hackujeme OSR: Morálka a muži

  1. Pingback: Přehled blogu | Zpátky do dungeonu

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s