Překlad a recenze: Zimoviště opeřené prasnice

  • Dobrodružství pro Lamentations of the Flame Princess
  • Úrovně postav nejsou uvedené, ale spíš pro začínající postavy
  • Ke stažení tady v tomhle článku!
  • napsal Logan Knight, přeložil Jiří „Markus“ Petrů

Potkáte čaroděje Felixe Píďalku, jak se krčí na kamenech pod zasmušilým stromem. On a šest dalších členů jeho žoldácké skupiny bylo najato, aby v horách našli opeřenou prasnici, vyřízli cysty rostoucí na jejím těle a zanesli je alchymistce. Zhruba v půlce jeskyně si ale uvědomili, že nejsou první, kdo prasnici našel…

Parazitické nákazy, stylově prokleté brnění, chirurgický zákrok amatérských veterinářů, nespolehlivá zápalná zařízení, jedlé houby, neslýchaná kouzla, čaroděj v nouzi. Stojíš-li o nechutnou slávu a urvané končetiny, rač navštívit Zimoviště opeřené prasnice!

Zimoviště opeřené prasnice je hororová výprava do neveliké přírodní jeskyně, kde dobrodruhy čeká spousta příležitostí, jak přijít o život nebo aspoň o končetiny. Trochu zvrhlé sadomasochistické dobrodružství, ostatně Lamentations se samy označují jako „weird“, „horror“ nebo „grimdark“ a bývají k hráčům brutálnější, než je zvykem v jiných hrách. Pravděpodobně tím nebudete chtít protáhnout pečlivě hýčkané postavy ze své rozjeté kampaně, ale jako jednorázovka nabitá atmosférou je to vynikající.

Skutečnost, že mi tohle dobrodružství stojí za překlad, asi jednoznačně prozrazuje, že ho považuju za ukázku skvělé tvorby. Tak si pojďme ušetřit chození kolem horké kaše, rovnou mu dejme pět hvězdiček, vy si ho můžete stáhnout a za odměnu (pro vás, nebo pro mě?) si i přečíst recenzi.

Tak.

A teď ještě dokumenty ke stažení (dobrodružství a vystřihovací mapa zvlášť, klikněte na ně). A potom už recenze.

Jeskyně, ve které se budete bát

Zimoviště opeřené prasnice je jeskyně v pravém slova smyslu – přírodní, nepravidelná a vymykající se čtverečkům, stalagmity a stalaktity, kluzké bahnité podlahy. Má 13 popsaných lokací strukturovaných víceméně do kruhu s pár odbočkami. Rozsah brožurky (37 stran) trochu klame tělem, protože stránky jsou malé (hádám A5) a často jen řídce popsané, aby měla každá lokace svoji stránku i s náhledem umístění na mapě (navíc je to v PDF všechno prolinkované, takže velmi užitečné třeba na hraní z tabletu). Reálně je to stručné dobrodružství tak na jedno sezení.

V jeskyni hnízdí titulní opeřená prasnice, nestvůra s ohromným zobanem spící „na lůžku hnijícího peří s hlavou zataženou do buclatých faldů masité kůže.“ Na těle jí rostou cysty naplněné toxicky zelenou tekutinou, která je vysoce ceněná alchymisty. Jedna alchymistka proto najala žoldáky, aby z prasnice za pomoci sedativ a skalpelů opatrně vypreparovali co nejvíc cyst. Potíž je v tom, že tekutina nesmí vystříknout na člověka, jinak se s ním začnou dít zajímavé věci. Žoldáci záhy zjistili, že v jeskyni nejsou první. Skupina předchozích nešiků, proměněných tekutinou v hrůzné příšery, je zaskočila a roztrhala na kusy.

Hra začíná ve chvíli, kdy hráči potkají venku posledního přeživšího z žoldácké kumpanie, kouzelníka Felixe Píďalku, který utekl ve chvíli, kdy předchozí výprava zmutovaná do „červavých tumorů“ cupovala jeho kamarády. Teď dobrodruhy prosí, aby se s ním do jeskyně vrátili, protože tam nechal svoji kouzelnou knihu a fakt ji potřebuje. „Jestli se toho rozhodnete ujmout – a podle Felixe na to máte –, alchymistka vám vyplatí 100 stříbrných za cystu. Felix ani nechce podíl, stačí mu najít svoji knihu.“

A tak začíná výprava za prasnicí do slizké jeskyně, kde se potulují extrémně nebezpeční mutanti a povalují nechutné (a ne vždy tak docela mrtvé) pozůstatky předchozích dobrodruhů.

Evokativní psaní

Na dobrodružství chci vyzdvihnout hlavně způsob, jakým je formulovaný text. Autor kráčí přesně na té správné hraně mezi stručností a dostatkem barvitých detailů, kterých není ani málo, ani moc. Má dar pomocí několika mála slov barvitě a živě vykreslit situaci. Když například popisuje podlahu pokrytou mechem, který zakrývá díru:

Zelený mech na podlaze je hutná plísňovitá břečka (…). Kdo stoupne do prostředka, toho jistě čeká vcucnutí a vlhký pád, který ho v proudu slizu vyvrhne do oblasti X.

Tenhle popis je sice stručný, ale rozhodně ne minimalistický. Minimalista by napsal třeba: „Mech na podlaze – kdo stoupne, propadne se do oblasti X“ a zbytek slov by prohlásil za zbytečný balast. Jenomže jeho popis by byl sice minimalistický a přehledný, ale taky nudný.

Podceňovaným úkolem modulů je inspirovat Sudího. Slova jako „hutná plísňovitá břečka“, „vcucnutí a vlhký pád“ nebo „vyvrhne v proudu slizu“ plní přesně tuhle funkci, aniž by výrazně prodlužovala text a dělala ho nepřehledným (je to pořád jenom pár slov navíc!). Nejsou tam od toho, abyste je předčítali hráčům – proboha, hlavně nic nepředčítejte! –, jsou tam pro oči Sudího, kterého mají vtáhnout do děje, naladit ho na tu správnou notu, ale pak už mu předat otěže a věřit, že zbytek ukočíruje sám. Přečtu si „břečka“, „vyvrhnout“ a „sliz“, což nakopne mojí fantazii, hodí mě to do určitého mentálního rozpoložení a do hlavy mi samy skáčou další nápady. Začnu u herního stolu dělat mlaskavé zvuky, čvachty čvachty, huhly huhly, a najednou se mi popisy vymýšlejí samy.

To je evokativnost. Dobrodružství nemá být podrobný návod s výčtem všech potenciálních eventualit ani strohý a suchý technikální popis, ale především nástroj, který pomáhá Sudímu vést hru.

Autor jde na budování atmosféry chytře přes všechny smysly. Přílišnou strohostí atmosféru neuděláte. Přílišnou ukecaností taky ne. Ale dva tři chytré detaily, navíc třeba pachové nebo hmatové, můžou vydat za tisíc slov a způsobit, že se hráči budou cítit, „jako že tam doopravdy jsou“ – což je zejména u hry, která chce být hororová, velmi cenné. Takže si představte, že najdete jednoho z předchozích žoldáků. Dokonce pořád žije! Jenomže je to…

Wilhelm Esmond-Womald, ještě nafouknutější než Adalbert Voß Bachen, dlaně a chodidla scvrklé a zčernalé. Mluví přes bubliny zvratků, které mu stékají po krku. Cítí, jak v něm cosi žije.

A někde v tuhle chvíli vstupujeme na území Vetřelce. A to je kurva dobře!!!

Horor je i hra postupně gradujících náznaků, což si autor uvědomuje, takže když mají postavy vstoupit do místnosti s hnusnou příšerou, není to podané stylem „Tady je místnost a v ní je příšera.“ Nejdřív potkáte cestičku krve. Potom oběť. Potom nakouknete do místnosti a nic nevidíte. Jenom slyšíte, jak někde za rohem cosi mlaská…

Pach žaludečních kyselin a soli. Mrzne tu, ruce se vám třesou, od stěn se odrážejí cákavé ozvěny dávené žluči a ten zvuk nemůžete dostat z lebky.

Tady někdo ví, jak na to! A musím podotknout, že tohle všechno jsou velice konkrétní a velice hratelné situace. Není to statický text, který hráčům přečtete jako povídku, zatímco oni vás poslouchají a nic nedělají. Je to interaktivní hraní, odhalování náznaků, postupná signalizace nebezpečí. Hráči mají spoustu příležitostí koumat a bloumat, přicházet s různými nápady a řešeními.

A občas i drobný vtípek pro Sudího, třeba:

V poslední díře vzadu vpravo, hned za zúžením, je zalezlý osamělý červavý tumor. Cítí vibrace vaší přítomnosti. Čeká na vhodnou příležitost vykouknout ven a lapit vás. Když se mu to podaří, zkusí někoho z vás zatáhnout do díry. Divili byste se, jak je hluboká

K čemu je tam ta poslední věta? Je to balast? Ale kdeže! Je to celkem šikovný námět na to, co dělat s obětí a jak situaci dál popisovat, kdyby se tumorovi podařilo někoho z hráčů lapit. Evokativní detail. Inspirace.

Červaví tumoři? WTF? O co že v té jeskyni jde?

Je tu celkem dost věcí, ale základní „zápletka“ spočívá v tom, že hráči chtějí vyříznout cysty spící opeřené prasnici, kterýžto úkol jim znesnadňuje několik nechutných stvůr, tzv. „červavých tumorů“, což jsou zmutovaní členové první výpravy, kteří zabili druhou výpravu (hráči jsou výprava třetí). Tumoři jsou hlavní překážka jeskyně, a aniž bych spoiloval, řeknu jenom, že jsou to chytře hororové stvůry v tom smyslu, že nemůžete prostě naběhnout a rozsekat je. Je totiž ve vašem zájmu se k nim moc nepřibližovat… Takže hororová zdrhačka před příšerami? Tak trochu. Klasika, ale která se nikdy neomrzí.

Potenciální „slabinou“ dobrodružství je, že šikovně postupující družina to může vzít zkratkou rovnou k prasnici, odebrat jí cysty a zase utéct, aniž by potkala byť jediného tumora. Což je „slabinou“ spíš v uvozovkách, protože (a) pokud to tak hráči chtějí hrát a mít radost z toho, že se vyhnuli nebezpečí, tak proč jim ji kazit; a (b) jestli se chcete vyhýbat nebezpečí, tak proč vůbec hrajete hororovou hru?

Každopádně autor si je toho vědom, a tak hráčům dává další důvody k průzkumu jeskyně. Předně je to Felix Píďalka, který chce najít svoji magickou knihu, a dokud ji nebude mít, tak hráčům pravděpodobně neprozradí správný postup odřezání cyst z prasnice. Druhá drobnost je, že jsou k tomu zapotřebí skalpely a injekční stříkačka se sedativy, kterou nesla jiná členka žoldácké skupiny. To jsou minimálně dva předměty válející se na různých místech jeskyně.

Na několika místech jeskyně jsou předchozí žoldáci, v různých stádiích smrti, života, rozkladu a schopnosti komunikovat.

A pak je tu ještě celá řada menších detailů a odměn za prozkoumávání, které vám zůstanou jako památka na tuhle jeskyni do další kampaně. Jinde bych řekl „poklady“, ale tyhle jsou fakt divné. Děravá perla, ze které se rodí nekonečné množství čím dál větších slepých krabů. Zápalné bomby, které vám můžou vybuchnout v ruce. Ta nejlepší prokletá plátová zbroj, jakou jsem kdy viděl (s neskutečně dlouhým, ale skvostně groteskním popisem), která navíc chytře kombinuje prokletí s výhodami, takže ji možná sami budete chtít nosit. Tabulka divných podzemních hub jako „hypnoblob fialový“ nebo „vřeštící pýchavka“. A Felixova kniha se čtyřmi kouzly, ze kterých mi naskakuje husí kůže. Jak vám zní třeba kouzlo Podkožní zapouzdření?

Je tady toho na těch třinácti místnostech příjemně dost. Je to pěkně podané, v šikovném formátu a uzpůsobené pro okamžité použití ve hře. Všechno připravené a naservírované skoro bez práce jako „vezmi a hraj“. Včetně krásné vystřihovací mapky.

Pro atmosférický one-shot nebo jako menší odbočka v rámci nějaké sadistické grimdark kampaně je tohle špica.

Na co ještě čekáte?

Diskuze na RPG Fóru

Zimoviště opeřené prasnice v Databázi RPG

2 thoughts on “Překlad a recenze: Zimoviště opeřené prasnice

  1. Pingback: Jak jsem recenzoval dobrodružství | Zpátky do dungeonu

  2. Pingback: Přehled blogu | Zpátky do dungeonu

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s