Jenom nápad: Sirotčinec pro nehrané moduly

Kolik máte na poličce RPG produktů, které nejspíš nikdy nebudete hrát? Není vám jich líto? Nezasloužily by trochu lásky?

Tohle si říkám každou chvíli, když mi oči padnou na nejnižší foch knihovničky. Občas se poštěstí najít některému produktu lepší domov. Třeba včera jsem poslal k novému majiteli Asterion včetně prvních tří rozšíření, které jsem si nakoupil, když mi bylo patnáct, a potom je obřadně četl na školním lyžáku, ale nikdy jsem je nehrál. Dodnes mi k Asterionu občas zabloudil zrak a říkal jsem si, že si ho s odstupem času musím přečíst a posoudit, jestli je to tak dobré, jak mi to tenkrát přišlo, nebo tak ukecaně nehratelné, jak mi to od pohledu přijde dnes. Nakonec jsem se ho zbavil a spadl mi kámen ze srdce, že to nemusím číst a vynášet nějaké kontroverzní teze.

Jenže pořád tam těch příruček dost zbývá. Kouknu na ně, polituju je, ale hrát je samozřejmě nebudu, protože svět je plný lepších produktů a já mám namyšlené plány asi na pět kampaní dopředu, ve kterých na hraní náhodných přebytků není prostor.

Ale stejně… herní produkty by se měly hrát. Není jim smutno?

Nezasloužily by si, aby si je někdo zahrál?

Trochu lásky pro moduly

Za ta léta se mi RPG produktů nastřádalo dost. Některé jsem koupil a skutečně hrál, jiné jsem koupil, protože jsem je hrát chtěl (a nikdy nehrál), další se ke mně dostaly spíš náhodou od lidí, co rušili sbírky a já si řekl „Proč ne?“

V první řadě je nutné říct, že plnohodnotné RPG hry jsou odsouzené k věčnému zapomnění. Z doby, kdy jsem hrával „příběhové“ hry, mi tu leží věci jako Sorcerer nebo Primetime Adventures, u kterých vím, že už po nich nikdy neštěkne ani pes. Chtělo by to moc námahy a času potřebných k osvojení si nové hry, zverbování několika dalších podobně naladěných hráčů a jejich zaškolení do nových pravidel. Nehledě na to, že i samo hraní příběhových her je celkem náročné. Nic, co bych chtěl dělat charitativně. Takže sbohem, Burning Wheel, nikdy jsem tě nehrál a ani nikdy nebudu! Pak jsou tu věci, které si říkám, že si jednou ještě musím zahrát, třeba Burning Empires, ale ruku na srdce, spíš se to nestane.

Trochu jiný případ jsou dobrodružství. Jistě, i tady jsou pukavci. Na Dragonlance Classics: Volume 1, prapůvodce všeho zla, se neodvážím ani pohledět. A Cleric’s Challenge II, dobrodružství pro jednu hráčskou postavu (!!!), mi přijde taky pofidérní. Ale pak je tu spousta věcí, které jsou vlastně fajn a jejichž jediným hříchem je, že nezapadají do plánů na vzletné, mistrně zkomponované kampaně. Dobrodružství na palubě lodi, dva různé tropické hexcrawly, horor z 30leté války, nějaká kobka hadích králů či co…

Na RPG Fóru nedávno MarkyParky uspořádal PbP hraní Prokletí Karaku (tady je koncept a organizační téma, tady samotný výstup – stojí za přečtení, i když je to román). Pamětníci ho možná pamatují jako první „oficiální“ modul pro Dračí doupě, v hráčském folklóru opředený historkami o nehratelnosti. A víte vy co? Byla to celkem sranda! Jistě, kvalitativním nárokům na „vážnou“ kampaň by to nevyhovělo, ale když se do toho šlo s vědomím toho, že si chceme jen užít modul, který bysme jinak nikdy nehráli, stálo to za to.

Což mě přivádí k tomu nápadu:

Co takhle věnovat trochu lásky všem těm opomíjeným modulům, co se vám válí doma? Ne navážno, ne v rámci dlouhé kampaně, ale formou jednorázových hraní na pár sezení. Na chvíli zapomenout na touhu po spřádání esteticky uspokojivé kampaně a prostě se jen tak vyblbnout v něčem, co byste jinak nehráli? Být otevřený všemu a třeba se nechat příjemně překvapit?

Berte to jako výzvu!

Sirotčinec pro nehrané moduly

(Blbý a nelogický název, vím, ale lepší nemám.)

Cíl: Oprášit moduly, které se vám válí doma a vy byste si je jinak nezahráli. Dát jim druhý (respektive, a to si přiznejme, spíš první) život.

Rovnou předesílám, že sám nevím, jestli do něčeho takového chci vůbec jít. Ale kdyby… kdyby přece jenom… tak jak by to fungovalo? Zvu vás k myšlenkovému cvičení.

Předně: své běžné hráče z toho asi můžu vynechat. Tady není prostor k rozvoji příběhu ani piplání postavy. Tohle je nápad pro nadšence, kteří nacházejí zvrhlé potěšení v náhodnosti. Mohlo by to zaujmout stejné lidi, co mají rádi náhodně generované postavy a rozehrávání emergentních prvků. Degustování náhodně vybraných modulů je vlastně totéž, posunuté ještě o level výš. Na RPG Fóru by se tací fajnšmekři mohli najít.

Což asi defaultně znamená hrát online. Třeba na to vážně dojde při nadcházející druhé karanténě.

Takže dáme dohromady třeba šest, osm, deset lidí ochotných zachraňovat osiřelé moduly. Střídají se ve vedení her, pokaždé zachraňuje něco ze své sbírky někdo jiný. Jaký to bude mít formát?

Co?

Moduly (ale klidně obecněji „produkty“), které se vám válejí doma a jinak byste je nehráli. Primárně fyzické knihy. Sekundárně PDFka, za které jste vyplázli peníze. Potažmo – a to už je hraniční – i věci, co jste postahovali někde z internetu a zařadili jste si to do pomyslné „sbírky“. Hlavní kritérium ale je: nikdy jste to nehráli a je nepravděpodobné, že byste to jinak v dohledné době hráli.

Žádná vysoká estetická kritéria. Bereme s otevřenou myslí všechno, co není úplná kravina. Staré i nové. Pamatujte, cílem Sirotčince je zachraňovat moduly, které by jinak ležely samy samotinké a zapomenuté, takže ne že záměrně sáhnete po tom, co jste vždycky chtěli hrát a máte to nachystané pro nejbližší příležitost. Tohle je charitativní zachraňování sirotků, nikoli realizace vašich dlouhodobých snů a vizí!

V čem?

GM si sám řekne, v čem to bude hrát, a každý modul je možné hrát v něčem jiném.

Doporučoval bych něco jednoduchého, co se hráči nebudou muset zdlouhavě učit. Taky chceme systém, který ustoupí do pozadí a nebude strhávat pozornost na sebe – jde nám o koštování modulů, nikoli koštování systémů. Příběhové hry, u kterých by hráči dumali nad fungováním mechanik nebo které by modul mohly upozadit, jsou nevhodné.

Chce se mi říct „OSR hry“, protože D&D zná prakticky každý, ale nechme si otevřená zadní vrátka, kdyby někdo chtěl hrát něco, co se old schoolu podobá, byť jím to formálně nemusí být. Navíc je možné, že někdo má třeba dobrodružství k Warhammer Fantasy Roleplay a bude je chtít hrát v tom.

Hlavně jde o to, že celý tenhle „projekt“ je nevážná pakárna, takže to chce něco intuitivního, co si lidi nebudou muset dlouho osvojovat. Kdyby se z toho měla stát práce a studium, nikdo to nebude chtít dělat.

Jak?

Tady to začíná být sranda. Máme volnou skupinu lidí, kteří se můžou různě kombinovat. Někdo zahlásí, který osiřelý modul jde zachraňovat a v jaké hře. Utvoří se ad hoc skupina, která se schází přesně po dobu, než modul dohraje. Pak se rozpadá. Pokračuje někdo jiný něčím jiným. V případě mimořádného nadšení může běžet víc skupin paralelně.

  • Postavy musí být náhodně naházené nebo generované. Žádné Mary Sue, žádné promyšlené charaktery s osobním příběhem. Čistá emergence. Tohle má být o modulech, tak neodvádějme pozornost k postavám.
  • Přeživší postavy můžou po dohrání modulu přecházet do dalších modulů s jinými GMy, nehledě na svět, systém, žánr atd. Nesou si s sebou všechny schopnosti a předměty z předchozích her. Ano, vzniká tím mišmaš. Gonzo lasery v Ravenloftu? Jasně! Kdyby to mělo dělat jó bordel, má GM právo dát před hrou nějaká omezení, ale neberme se zas tolik vážně.
  • Předpokládá se, že čas plyne přesně tak, jak se dobrodružství odehrajou sobě. Když postava umře, je mrtvá a už se neukáže ani v žádné jiné hře. Žádné prequely, přísná chronologie. Dělalo by to bordel kvůli schopnostem a předmětům.
  • Postavy můžou přecházet i napříč systémy a v tom případě je nutné je nějak na koleni konvertovat. Dokud se budeme držet jednoduchých OSR a příbuzných systémů, neměl by to být problém. Navíc to dává prostor k všelijakým skopičinám.
  • Moduly budou chtě nechtě určené pro různé úrovně, takže při konverzi je možné postavy podle potřeby povyšovat i ponižovat po úrovních. Někdy to nebude možné (typicky kdyby postava na vysoké úrovni měla hrát modul pro 1. úroveň) a v tom případě je lepší vytvořit si novou postavu. Hráči můžou mít libovolné velkou „stáj“ postav na různých úrovních.
  • Postava nemůže hrát ve dvou hrách současně, protože si nechci představovat ten bookkeeping. Jestli chcete hrát ve více hrách souběžně, využijte jinou postavu ze stáje.

Co kdo dělá?

Úkolem GMa:

  • Je připravit si a vést některý osiřelý modul ze své sbírky. Hraje ho poctivě tak, jak by ho hrál za jiných okolností. Předpokládáme, že ne všechny moduly budou úplně špičkové, takže GM může dělat potřebné úpravy a vylepšení. (Smyslem tohohle bodu je jenom říct, že nemáte být sadisti a hrát co nejvíc doslovně i za cenu nefunkčnosti – prostě hrajte normálně. Představte nám modul ve vší poctivosti, ať si ho můžeme užít.)
  • Není řešit hráčské postavy a rozehrávat jejich osobní příběhy. Takže žádné bengy, osobní scény, připravování vedlejších NPC na míru postavám, žádný worldbuilding (pokud to nepatří k modulu!). Nedělejme z toho kampaň, držme přípravu na minimu. GM je tady v roli simulátoru herního prostředí, ne v roli vypravěče příběhu. Cílem je, aby to bylo stručné a jednoduché.

Úkolem hráčů:

  • Je hrát modul! Interagujte s jeho prostředím, prozkoumávejte ho, rozehrávejte možnosti, které vám nabízí. Vyblbněte se v něm. Cílem je modul hrát, ne ho obcházet.
  • Není být efektivní hrdina a proletět modul v co nejkratším čase s co nejnižším rizikem. Berte své postavy jako nástroj, který vám umožňuje užít si srandu s obsahem modulu, ne jako svého avatara, kterého si hýčkáte i za cenu toho, že se hernímu obsahu musíte vyhýbat.
  • Je vytvářet zábavu pro všechny! Předpokládáme, že některé moduly můžou být nic moc, fádní. V takovém případě je úkolem hráčů, nikoli GMa (!!!) být proaktivní, hledat na nich něco zábavného a to rozehrávat. Máte svojí postavu, modul vám nabízí nějaký obsah, vezměte ho, hrajte si s ním a bavte ostatní.

A co potom?

  • Každému dobrodružství se po dohrání založí anotace v Databázi RPG.
  • Hráči (nejen GM!) si po dohrání dobrodružství přečtou.
  • Všichni pod anotaci připojí svůj komentář a hodnocení. Stačí stručné, ale aspoň něco. Nepovinně o tom můžeme diskutovat!

Tohle není „povinné“, ale je to velmi žádoucí. Hlavní motivací k Sirotčinci je dát život opomíjeným produktům a nedopustit, aby byly zapomenuty. I proto by bylo fajn, kdyby výstupem byl nějaký text, který zůstane. Ani ne tak příběhový zápis, radši spíš popis produktu a jeho zhodnocení.

Pokud do Sirotčince půjdete, půjdete do něj proto, že vás zajímá zkoumání náhodných modulů, které byste jinak nehráli, chcete si je vyzkoušet, chcete se o nich dozvědět víc, klidně o nich i něco málo napíšete.

TL;DR

Skupina lidí, co se v různých konstelacích potkávají k online hrám.

Odehrávat moduly, které se vám nějak dostaly do sbírky, ale nikdy jste je nehráli a asi byste se k nim jinak nedostali.

Ad hoc skupiny na pár sezení (podle potřeb modulu), pak se rozpadají.

Nebrat to moc vážně.

V libovolných hrách, ale s preferencí k OSR, protože to zná každý a pro hraní modulů je to vhodné.

Hrát moduly v libovolném pořadí a v proměnlivých skupinách hráčů a GMů.

Postavy chronologicky přecházejí z jednoho dobrodružství do dalšího a je nám jedno, jestli skákají mezi různými světy, systémy a úrovněmi.

Hráči můžou mít stáj více postav, což se hodí, kdyby konverze byla moc složitá nebo kdyby chtěli hrát ve více hrách naráz.

Finální výstup v podobě anotace a komentářů.


Zaujalo to někoho?

Nějaké komentáře k formátu?

Pojďte do diskuze na RPG Fórum!

* A ano, jsem ten typ člověka, co kdysi prohlásil: Nebudu kupovat žádné hry na Steamu, dokud si nezahraju všechny ty, co jsem nakoupil v různých slevách. Dlouho mi to nevydrželo.

8 thoughts on “Jenom nápad: Sirotčinec pro nehrané moduly

  1. Pingback: Přehled blogu | Zpátky do dungeonu

  2. Nevím kam jinam to napsat. Tvůj blog často navštěvuju a čerpám z něj inspiraci a poznatky pro vlastní hry. Takže díkec že to děláš a prosím pokračuj.
    (a tenhle koment klidně smaž)

    To se mi líbí

  3. Díky za komentář, potěšil a dodal motivaci. 🙂 A koukám, že už jsi našel cestu do diskuze na Fórum. Tak to už jsme dva blázni svolní k téhle šílenosti! 🙂 Kdo ví, třeba si spolu ještě zahrajeme.

    To se mi líbí

  4. Pingback: Těžké teoretično: Markusův manifest dobrodružného odschoolového sword & sorcery, aneb vyjádření zcela subjektivních, ale samozřejmě totálně objektivně nejlepších preferencí | Zpátky do dungeonu

  5. Pingback: Těžké teoretično: Markusův manifest dobrodružného oldschoolového sword & sorcery, aneb vyjádření zcela subjektivních, ale samozřejmě totálně objektivně nejlepších preferencí | Zpátky do dungeonu

  6. Pingback: DCC Masks of Lankhmar: Představení modulu, videozáznamy a reflexe | Zpátky do dungeonu

  7. Pingback: ASE01 a 02: Zápisky z kampaně v gonzo megadungeonu na pomezí wargamingu | Zpátky do dungeonu

  8. Pingback: WFRP Night of Blood: Představení modulu, rozbor, videozáznamy | Zpátky do dungeonu

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s