Recenze: Na zelené vlně – Věž kněžky Afry

  • Dobrodružství pro Dračí hlídku
  • Pro začínající postavy
  • Ke stažení na webu Dračí hlídky
  • napsala Zuzana „Lady Arxis“ Urbanová

35 - obálkaNa Hrochově Hrádku objevili při opravách sklepení průchod do neznámých podzemních prostor a najali si družinu, aby podzemí prozkoumala. Družina v příběhu objevuje několik spodních pater částečně zasypané prastaré věže. Jaká tajemství asi skrývá? Podaří se družině některá odhalit?

Dlouhé karanténní dny a večery – jak lépe vás strávit, než probíráním se dostupnými dobrodružstvími v naději, že objevím opominutý poklad. Tak pojďme pro změnu zase k Dračí hlídce. Věž kněžky Afry je úvod k sérii Na zelené vlně, což má být řada volně provázaných dobrodružství věnovaná postupnému skládání mocného artefaktu. Na webu Dračí hlídky je kromě tohohle ke stažení ještě druhý díl série z plánovaných desíti.

Pokud jste sem zavítali poprvé nebo už jste zapomněli, dovolím si připomenout svá kritéria hodnocení (+ odkazy na další recenze).

Hned po přečtení úvodního odstavce jsem si říkal: Konečně dobrodružství, které se nesere se zbytečnými okecy a jde přímo k věci. Pravá a nefalšovaná jeskyně, průzkum hradního podzemí. A tenhle nádherný obrázek ten dojem utvrdil:

35 - hrádek
Záhy se ale ukázalo, že to byl jen trik na zmatení nepřítele. Na téhle mapě se totiž dobrodružství vůbec neodehrává, to je prostě jen podzemí hrádku, ve kterém je postavám zadán úkol, a celou touhle mapou postavy zrychleně proletí v něčem, co se dá nejpřesněji označit jako cutscéna (to není jediný příměr z počítačových her, kterým si dneska pomůžeme). Reálné dobrodružství začne až na těch schodech úplně dole.

Ale popořadě.

Družina je najata, aby prozkoumala čerstvě odhalené podzemí hrádku, protože kopáči se tam bojí vlézt. Vedoucí výkopových prací dá postavám dvě lopaty a krumpáč, lucernu s olejem na čtyři hodiny a zaúkoluje je, že kdyby našly něco neobvyklého, mají se hned vrátit a hlásit to. Jelikož odhalené schody jsou zřícené, postavy se po laně spustí dolů do tmy. Ale ještě než hráči vůbec můžou začít hrát, musí si vyslechnout sedm, slovy 7 odstavců textu určeného k přečtení nahlas. Je to zhruba jedna hustě popsaná áčtyřka. Takhle nějak:

Studený vítr vám foukne krátce do zátylku a připomene tak, že jste vysoko v horách. Někteří z vás si otráveně narovnají límec, jiní si natáhnou přes hlavu kapuci. (…)

Přijali jste práci na Hrochově Hrádku za nocleh a trochu jídla. Doufáte, že si odnesete alespoň pořádný úlovek ze zasypané věže, kam se za chvíli vydáte. (…)

Správce tvrze vám nabídne krátkou prohlídku některých prostor, hlavně vyhlídku z hradeb. Dnes jsou přítomni majitelé a tak vynecháte salónky v prvním patře, abyste je nerušili. (…)

Prošli jste sklepením tvrze až k malé obloukové mříži do kanalizace. „Držte se lana“ vybídl vás Equej a podal prvnímu konec lana. Jeden po druhém jste se protáhli do tmy (…) Cestou jste zahlédli dvě odbočky, ve kterých slyšitelně někdo něco tesá. Obě mají vchod zakrytý kusem hadru. (…)

Ještě projdete několik zatáček, v průběhu dvou minut se dostanete na kamenné schodiště. (…) Equej postaví na zem vak s věcmi, otevře nezamčená dvířka a shodí do tmy dolů dlouhé lano, upevněné v zemi před dveřmi v železném oku.

Potíž s tímhle způsobem psaní dobrodružství (a vedení hry) je ten, že degraduje hru na autorské čtení. Hra má být série zajímavých rozhodnutí. Hráči přicházejí na herní sezení, aby se mohli rozhodovat, interagovat s herním světem, vymýšlet plány, být aktivní. Nepřicházejí na hru, aby si poslechli, jak jim deset minut v kuse něco předčítáte, notabene ne, aby poslouchali, jak jim vyprávíte, co jejich postava dělá, kudy všudy jde a jak se při tom cítí.

Tohle není doporučení. Já vám to zakazuju. Já vám to zvěstuju jako božská autorita z nebes, jste prorok, scházíte z vrcholku hory, noříte se závojem stoupajícího dýmu a v rukách nesete desky, do nichž jsem svým všemoudrým hlasem vytesal:

  • Neřekneš hráčovi, co jeho postava dělá.

  • Neřekneš hráčovi, co si jeho postava myslí.

V tomhle případě můžete právem namítnout, že v úvodu k dobrodružství se dá takové rámování snést – je to prostě jen úvod před hrou a po něm předám slovo hráčům. Ano, dalo by se to prominout, kdyby to mělo pět vět, ne jednu stránku. A kdyby se totéž neopakovalo i v dobrodružství samotném. Pojďme na něj.

Dobrodružství jako statický 3D model

35 - věž

Dobrodružství se odehraje v těchhle čtyřech místnostech.

Postavy prozkoumávají napůl zavalenou věž, lineární sekvenci čtyř místností. Nikde se nic nestane, není tu nic interaktivního, až v poslední místnosti se strhne boj s oživlou sochou, kterou buď můžou zabít, nebo z ní sejmout kletbu. Dohromady jedna interaktivní situace. Konec.

Místnosti jsou podrobně a pěkně vymodelované. Představuju si autorku jako 3D grafičku, která vytváří úroveň pro počítačové RPG. Sem umístí zpráchnivělé kostry, támhle dá mosaznou klícku, tady vymaluje strop na modro, jinde zavěsí zvonkohry a závěsy. Je tu spousta barvitě popsaných předmětů, je to obrazotvorné. Ale 3D grafička bohužel už nespojila síly s designérem, který by vymyslel, co se tu dá dělat.

1. místnost: Výklenky s kostrami (neoživlých) válečníků. Tři plné plátové zbroje, dvě kroužkové, nějaké ty zbraně. Družina začínajících dobrodruhů si tak hned v první místnosti své kariéry nabere výbavu za miliony a jde dál.

2. místnost: Spousta podrobně popsaného nábytku. Ve zdi je několik otvorů a když se do nich zasadí oblázky uložené v bedně, otvory se magicky rozsvítí. Tohle je point & click adventura, nepočítám to jako interaktivitu, protože neprobíhá žádné zajímavé rozhodnutí. Navíc to nemá žádný význam, je to jen efekt. Hráči najdou kamínek, tak popíšou, že ho strčí do zdi. Dohráno.

Je tu taky deník kněžky, který si hráči můžou přečíst, což opět není nic interaktivního.

3. místnost: Tohle je jakýsi hudební rébus. Ze stropu visí různé zvonkohry. Poličky rozmístěné na zdi připomínají zoubky na válci flašinetu. Hráčům má dojít, že podle těch poliček si mají domyslet správné tóny a potom je ve správném pořadí zahrát na zvonkohru. Tohle by byl zábavný rébus do nějaké únikové hry nebo videohry. Jak to odehrát v RPG, netuším. Hráč řekne: „Hraju na zvonkohru ve správném pořadí“? PJ mu odpoví: „Tak se ti to povedlo“?

Až se to povede, odsune se část podlahy a odhalí prostor, kde nic není. To není vtip, cituji: „Nic jiného tu není, je to modlitebna pro kněze místního boha“. Můžu s ní něco dělat? Ne.

4. místnost: Oživlá socha zakleté kněžky. Bojuje s postavami a na pomoc si přivolá nemrtvého paladina. Hráči si prý můžou nějak odvodit, že když se vrátí do modlitebny odhalené v předchozí místnosti, můžou se pomodlit k jejímu bohu a ten kněžku odkleje. Dopadne to tedy tím, že sochu buď zabijí, nebo odčarují. Toť vše, konec dobrodružství.

Není tu prostor skoro k ničemu. Hráči se pohrabou ve věcech, přečtou si deník, zabojují si se sochou, neudělají žádné rozhodnutí a jdou domů.

Když text bere hráčům slovo

Pojďme se na jednu místnost podívat podrobněji. Tohle všechno je text určený k přečtení nahlas:

V části kruhové místnosti odhadem o průměru 8 metrů jsou na podlaze naskládány podle velikosti dřevěné bedny, klece a klícky na ptáky. Na podlaze zasypané prachem si všimnete viditelných škrábanců od nějakých pařátů velikosti lidských prstů. Také tu leží rozvázaná kožená kotníková bota se zpevněnou špičkou a malý dřevěný štít, rozštípnutý v půli. V botě najdete malou kostřičku.

U západní zdi stojí dřevěná, světlá lenoška, s pestrobarevným čalouněním, přes kterou je přehozen kus hadru, aby se neušpinila. Na lenošce jsou dva vyšívané polštářky s pestrobarevnými ptáky a zbytky vlněné deky. Na zdi vedle lenošky vidíte zdobení podobné kroužku velikosti dlaně se zahnutým ocáskem dolů, které je provedeno střídavě ve dvou řadách ve zlaté barvě. Jeden znak je asi loket vysoký a na dlaň široký. Celá malba se vejde do půlsáhového pruhu a vede od stropu až k podlaze.

Strop je dřevěný, malovaný na modro. Je na něm upevněno pár závěsných sedátek pro ptáky, jedno větší, metrové, a dvě asi poloviční. Není zde vidět žádný držák na světlo. V části u schodiště, kudy jste přišli, je pár prken rozbitých pod tíhou závalu.

Takovýhle blok textu přečtený naráz v jednom kuse popírá hned několik principů RPG a dobrého vedení hry. Tak v první řadě, takhle dlouhý popis vůbec neplní účel, který popis má plnit: přehledně hráčům popsat, co vidí a s čím můžou interagovat. Garantuju vám, že než dočtete k poslední větě, nikdo už si nebude pamatovat, co jste zmínili na začátku. Popis je nutné osekat na kost, zmínit jen to hlavní, podrobnosti rozvíjet až později.

Za druhé, jaký má smysl zaplavit hráče barvitými detaily (modrý strop, jedno větší a jedno menší závěsné sedátko, vlněná deka), když s nimi nejde nic dělat? Pár evokativních detailů dokáže vhodně nastolit atmosféru, ale tři odstavce? Výsledkem je smyslové přehlcení. Statický 3D model, kterým se můžete kochat, ale dělat s ním nic nejde.

Za třetí, přečtěte si tu modrou pasáž. Já to četl několikrát a pořád si to nedokážu představit. Hráči si to jenom z poslechu nemůžou představit tuplem. Při takhle složitých věcech je nutné pečlivě volit slova, aby byl obraz jasný (nebo se zamyslet, jestli je vůbec potřeba). Obrázek by vydal za tisíc slov. Zkrátka: je třeba myslet na použitelnost ve hře.

Za čtvrté a především: takhle dlouhé texty popírají smysl RPG, kterým je interakce. Když všechno vychrlíte na hráče předem, berete jim tím možnost mluvit s vámi, pokládat vám otázky. Hra je přece vzájemná komunikace: vy nahrubo popíšete, že v místnosti je nepořádek, hráči se zeptají, jaký nepořádek, vy řeknete, že je tam oblečení a boty, hráči se zeptají, jak vypadají, vy jim je popíšete podrobněji, hráče napadne, že se podívá do boty, vy mu řeknete, co v ní našel… Chvilku mluvíte vy, chvilku hráč. Jeden, druhý. Tam a zpátky. Jako ping pong. Mluvíme spolu, komunikujeme… hrajeme!

Když to všechno přečtete předem, včetně toho, co hráči našli v botě (aniž by vůbec řekli, že se do ní podívají), kde je potom ta hra? Od čeho ještě potřebujete hráče?

Kde chybí interaktivita

Dobrodružství končí tím, že postavy vynesou deník z podzemí a předají ho pánovi tvrze. Ten ho (po postavách) pošle do chrámu do města, načež velekněz prohlásí, že deník odkazuje k mocným artefaktům a pošle je hráče hledat (v dalších dobrodružstvích). Cizí postavy hrají hru, hráčské postavy nemají vlastní agendu a koukají na ně.

Samotné dobrodružství (5 stran včetně úvodu) je doplněno popisem tvrze (3 strany) a pár cizími postavami (1 strana). V tvrzi není nic zajímavého a není v ní co dělat – dozvídáme se, kolik je tu strážných, kolik koní, jaké obrazy visí nad schodištěm nebo že na nádvoří „mohou návštěvníci zhlédnout nejen bojová vystoupení, ale také divadelní či hudební představení“. To je pěkný detail, ale opět – co je na tom zajímavého k hraní? Mám snad hráčům popisovat divadelní hru a oni mě mají mlčky poslouchat?

U cizích postav je vylíčený vzhled a povaha, ale o nic jim nejde. Nemají s postavami žádné cíle, nic po nich nechtějí, nekují intriky. Není tu žádný háček ničeho dobrodružného, nic, co by hráče nakoplo k jakémukoli činu nebo spřádání piklí.

Autorce docela pěkně jde vymýšlení prostředí – jsou tu pěkné detaily, barvité popisy. Tuhle kreativitu je teď potřeba přesměrovat tak, aby prostředí oživila a nabídla hráčům příležitosti, jak v něm být aktivní, jak něco plánovat, jak převzít iniciativu a přestat být jen posluchači. Nabídnout jim prostředí, kde se dějí zajímavé věci, a oni do nich můžou vstoupit a ovlivňovat je podle svého. Nepochybuji o tom, že ve svých hrách takové věci dokáže přirozeně vymýšlet, ale do dobrodružství se bohužel nedostaly.

Věž kněžky Afry je tak ve výsledku právě jako statický 3D model nebo jako takové ty papírové modely měst a hradů, které jsem lepil, když jsem byl malý. Můžete si ho prohlédnout, můžete se pokochat, můžete si přečíst, co přesně kde je. Ale pokud se tu má odehrát nějaké dobrodružství, budete ho muset vymyslet z fleku sami.

5 star rating icon vector illustration eps10. 5 star rating sign

Diskuze na RPG Fóru

Věž kněžky Afry v Databázi RPG

One thought on “Recenze: Na zelené vlně – Věž kněžky Afry

  1. Pingback: Jak jsem recenzoval dobrodružství | Zpátky do dungeonu

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s