Sailors on the Sunless Sea 4: Too Much Cool

0101Proč jsem vybral jako první zrovna tohle dobrodružství: Jednak se mi líbil nápad úvodního „síta“ s nulaúrovňovými postavami. A jednak mě oslovil přístup, kdy zatímco jiné hry by vás na úvodní dobrodružství poslaly řešit karavanu přepadenou loupežníky, tenhle modul se nebojí „dovolit“ hráčům už od první hry zažívat cool věci. Spoustu z nich už jsme viděli – mutační studna, žhnoucí zlovolné lebky, záhadná megarostlina prorůstající dungeon, (neotevřená) načtyřikrát prokletá hrobka –, a to nás ještě čeká plavba po podzemním moři, kde postavy přepadne kraken (66 životů) a závěrečná megabitva proti asi 30 nepřátelům uprostřed kultistického rituálu na podzemním zikkuratu. Dungeon Crawl Classics je dost heavy metal.

Jak tak v tuhle chvíli, na začátku třetího sezení, stojí postavy na hranici podzemního jezera a chystají se vyplout do finále, říkám si: Páni, oni to celé zvládli vlastně dobře. Krakena určitě vyřeší bez jediné ztráty a na finální boj jsou taky dobře připravení, takže to zvládnou snadno a většina z nich přežije. Na první úroveň postoupí dejme tomu tak 7 postav, každý si vybere jednu a zbylé se můžou tahat s družinou jako nosiči, podpora a zásobník postav pro případ smrti. Bude z toho taková krásná žoldácká kumpanie.

Ach, jak šeredně jsem se mýlil. Za dvě hodiny to bude vypadat na Total Party Kill.

0501Takže tu máme samovolně připlouvající loď, počmáranou záhadnými symboly, které ve tmě mdle zeleně žhnou. U břehu stojí menhir, do něhož jsou vytesány uhrančivé spirály a schody vedoucí na vrchol. Když se někdo pokusí spirály rozluštit, málem upadne do transu, ve kterém má potřebu zabít nejbližšího společníka a obětovat ho vodám (hint!) Na vrcholku menhiru spousta vyhořelých svic. Když postavy zapálí vlastní svíci, spirály vytesané do kamene začnou žhnout a od menhiru vystřelí po vodní hladině zelená nitka, která se omotá kolem lodi, přitáhne ji ke břehu a míří dál to tmy. Postavy nasedají na loď, vymýšlejí různé koniny (například barvíři konečně najdou použití pro štůčky látky, které s sebou celou dobu tahají – přikryjí se jimi, aby na palubě nebyli vidět) a dál se nechají unášet očarovanou lodí ke zlatavé záři a zvukům bubnů.

0502

Možná už jsem říkal, že pod hladinou číhá kraken? Napovídá to i jedna z mozaiek. Ten teď dvěma chapadly chytne loď a zbylá čtyři vztyčí vysoooooko nad hladinu. Hráčům okamžitě dojde, že čeká asi na nějakou oběť. Text dobrodružství nabízí několik možností, jak krakena uspokojit: obětovat poklady, obětovat živou osobu, naházet do vody spoustu mrtvol… Když jsem úplně na začátku nechával některé poražené zvěrolidi přežít, bylo to zčásti proto, aby je hráči mohli zajmout a potom použít jako obětiny. Jenže oni je zapíchli, jejich škoda. A poslední možnost: spálit ve zlaté kadidelnici čarovnou františku, která dokáže dočasně uchlácholit bytosti Chaosu. Což naše hrdiny okamžitě napadne a tím se vyhnout víceméně jisté smrti. Vzhůru do finále.

Uprostřed podzemního jezera stojí zikkurat, jemuž ze spár mezi kameny prosvítá magmatické světlo. Hemží se kolem něj 20+ (!!!) zvěrolidí. Někteří tancují, jiní vijí do tmy, další obstarávají zhruba desítku zajatých vesničanů, strhávají z nich šaty, pomalovávají je rudkou a po jednom je vodí nahoru na špičku zikkuratu, kde se tyčí asi pětimetrová silueta jakési rohaté postavy ve zbroji (viz mozaika). Připlouváte k zikkuratu. Zatím si vás v té tmě nikdo nevšiml, všichni jsou příliš zabraní do rituálu. Co děláte?

0503

Je tu asi 25 nepřátel, kteří jsou mechanicky zhruba stejně silní jako postavy. Hráče ale napadne obléct se do těch čtyř rudých kápí, které mají s sebou a kterých se zvěrolidé bojí. Zatímco ostatní tedy zůstávají na lodi, čtyři vesničani vystoupí na břeh a vmísí se mezi zvěrolidi, což jde překvapivě dobře – sice si jich všímají, ale klopí hlavy a uhýbají z cesty. Takhle naše čtveřice spirálovitě vyjde až na vrchol zikkuratu, kde konečně zjistí, co se tady děje: trojice zvěrolidích šamanů vrhá zajatce a všelijaké poklady do díry uprostřed, kde lze zahlédnout lávu. Obřadu předsedá člověk (!) ve stejné, jen méně plesnivé rudé kápi, jakou mají postavy. V rukou třímá dřevěno-slaměnou konstrukci/figurínu mocného Pána Chaosu. To byla ta silueta, co postavy viděly z lodě. Hráči rychle vyhodnocují, že tohle je šéf celé operace, a rozhodnou se ho zneškodnit tady a teď – útok!

Tady to ještě nezačalo jít z kopce.

Nahoře se to začíná mlátit. Rudý kultista sice schytá vrženou dýku přímo do hrudi, ale ještě stihne figurínu vrhnout dolů do hlubin. Hladina lávy se zavlní, vytryskne vzhůru, vycákne na kameny zikkuratu. Mezi lávovými loužičkami se z ní formuje obří postava, která postupně vychladne do podoby obrněného Pána Chaosu – soudě podle mozaiek, které jsme viděli, jde o jednoho ze dvou bratrů, kteří kdysi vládli téhle tvrzi.

0504

Tady to ještě nezačalo jít z kopce. Jenže na příchod finálního bosse začínají reagovat zvěrolidi pod zikkuratem: někteří zůstávají u zajatců, ale větší část vybíhá nahoru. A na to reagují postavy na lodi. Až tady to začalo jít z kopce:

0505

Nahoře je po příchodu chaotického Pána situace dost zoufalá. Neviním hráče z toho, že nahoře zaútočili, přestože byli jen čtyři – nemohli ještě vědět, že kultista přivolá takovou posilu (i když, upřímně, mohli něco tušit – tohle je fantasy RPG). Jenže v tu chvíli asi bylo žádoucí (a) začít zdrhat zpátky k lodi, nebo (b) aby všichni z lodi vyskákali na břeh a vyšplhali se přímou čarou nahoru, posílit své kamarády ještě dřív, než tam vyběhnou zvěrolidi zespodu. Jenže naše postavy místo toho chvíli čekaly a nedělaly nic, a pak se rozdělily do ještě menších skupinek – jedna se vrhla „zachraňovat“ zajatce, druhá střílením z lodi navázala část zvěrolidí na sebe. Vznikly nám z toho tři separátní boje, všechny proti přesile.

Nutno podotknout, že z velké části je na vině i to, že hráči si chtěli šetřit své cenné postavy, aby jim neumřely, a tak je nechali sedět „v bezpečí“ na lodi, zatímco bojovaly jenom méně cenné postavy. Výsledky bohužel byly… předvídatelné.

0506

Asi po hodině. Je to hektické, máme tu přes třicet aktérů, díky bohu za relativně jednoduchá pravidla a abstrakci (příšery řeším po skupinách, ne po jedné). Nahoře to chvíli vypadalo slibně – vzpomínáte na ty zlovolné lebky, které postavy nesly s sebou? Ukázalo se, že v přítomnosti Pána žhnou nenávistí a jako by po něm chtěly skočit, což jim postavy dopřály a hodily je po něm. Výsledek: explodují při zásahu. Jaj! A do toho ho mastičkář kriticky trefil svěcenou vodou! Jaj! Ale pak Pán ve dvou kolech rozplácne dvě postavy svým tříhlavým řemdihem. Zbylé dvě postavy nahoře už jsou několik kol zaměstnány přetlačovanou se šamany: ti sice nemají zbraně, ale snaží se je přeprat a hodit dolů do lávy, a všichni zápasí a zápasí, chvíli má navrch ten a chvíli onen, ale konec wrestlingu je v nedohlednu.

Dole mezitím: „záchranná“ skupina totálně pohořela a pomřela. A postavy šetřené „v bezpečí“ na lodi mají co dělat, aby tu loď ubránily. Vyhlašuju pauzu na zamyšlení. Ať se ale zamýšlím, jak chci, nevychází mi z toho nic jiného než totální masakr. Ledaže: co kdyby chaotický Pán shledal, že nahoře už ho není třeba a rozhodl se sejít dolů a zaútočit na loď? Aspoň tím ztratí pár kol pohybem, a navíc to zní logicky.

0507

Boha jeho, konečně! Potom co se o něj zabila jedna další postava v marné zteči, potom co osazenstvo lodě vyházelo všechna kopí, co mělo po ruce, potom co Pán odpálkoval jednoho ze dvou obránců lodě do vody, ho konečně poslední na lodi – lovkyně Kralida – dorazila sekerou. Zde nutno podotknout, že nikdy nešvindluju. Všechny kostky (a kritické zásahy) házím před hráči a neupravuju statistiky nebo životy příšer tak, aby byly méně drsné. Má Pán napsáno 35 životů a poškození 1k6+1? Proti postavám, co mají v průměru 2,5 životů? Budiž, nechť kostky rozhodnou.

Po necelých dvou hodinách boje, kdy zařvalo sedm postav. Chaotický Pán se roztéká do své původní podoby: lávy, která padá do vody, takže syčí a dýmí. Zikkurat se najednou začíná chvět, jeho vnitřní světlo pohasíná. Zvěrolidi přestávají bojovat, rozhlížejí se, panikaří. Jeskyní projede zachvění. Zikkurat se drolí a hroutí do sebe, stejně tak ze stropu padají krápníky a vypadá to, že to tu celé spadne. Panika!

Je zázrak, že ty dvě postavy nahoře – gembler a sklář – to přežily až sem. V jednu chvíli dokonce byla jedna vržena do propasti, ale ještě se stihla chytit za špičky prstů a druhá ji přiběhla na pomoc, sejmula útočníka a vytáhla ji nahoru. Tihle dva hrdinové teď probíhají mezi panikařícími zvěrolidmi, obírají cenné předměty ze svých padlých druhů, zvedají hrstky rozsypaných stříbrňáků, běží pro vesničany, přikazují jim popadnout své bezvědomé kamarády a dotáhnout je na loď. Lovkyně na lodi usekává prsty zvěrolidem snažícím se vyšplhat na palubu.

A pak už se skála drolí a i s tvrzí se hroutí do bývalého podzemího jezera. Naši loď nabírá obrovská vlna a vrhá ji kamsi do tmy. Všichni se drží, čeho můžou, a doufají…

(Ale přežijou to. Konec.)

Ufffffff

To… bylo… ech… něco. Dvouhodinový megasouboj, skoro všichni mrtví. Ti, co přežili, přežili o chloupek a vlastně ani nestihli pobrat zajímavé předměty (lituju kouzelné zbraně a zbroje chaotického Pána, které jsem dokonce vytiskl na kartičky). Zůstalo jim něco málo mincí. Bajo to hezky shrnul slovy: „Kolik že nás umřelo a kolik jsme zachránili lidí?“ Myslím, že jsme se dopočítali někam k 10 zachráněným a 14 mrtvým? Asi.

Zhodnocení celého konceptu úvodního „síta“ napíšu někdy samostatně. Ale teď k Sailors on the Starless Sea. Chtěl jsem cool, dostal jsem cool. Možná až příliš. To dobrodružství má barvité detaily a situace, pěkné příšery, pěkné předměty… výborné nápady. Metal hadr. Je dost lineární a HODNĚ krvavé, ale to je holt asi syndrom úvodního tutoriálu. Po dohrání jsem byl trochu vystresovaný, vyklepaný. Adrenalin. Jsem rád, že jsme to hráli, byla to v mnohých ohledech inspirativní zkušenost, ale asi to bude na dlouhou dobu poslední taková hra. Už se vyloženě těším na příště – jenom pár hráčských postav na první úrovni místo celé armády nýmandů a relativně „normální“ dobrodružství s více roleplayingu a nebojových možností.

Jo a o co že vlastně šlo? Nečekejte kdovíjaký metaplot. Do tvrze dvou dávných vojevůdců Chaosu se vrátil rudý kultista, který je uctíval. Když našel mutační studnu, začal si z vesničanů budovat armádu zvěrolidí a s jejich pomocí unášel další lidi, jejichž obětováním v krvavém rituálu hodlal bratry opět vzkřísit. Příchod postav ho donutil všechno urychlit, pobrat, co měl, a provést rituál tady a teď. Mělo by se to dát všechno odtušit ze samotné hry – viz ty rudé kutny, kterých se zvěrolidi bojí, mozaiky na zdi atd.

Sailors on the Starless Sea. 7/10. Would not play again. 🙂

Advertisements

2 thoughts on “Sailors on the Sunless Sea 4: Too Much Cool

  1. Ahoj a pardon za pozdní reakci. Teď má družina dva zloděje – jsou to ty dvě postavy, co jediné přežily vršek zikkuratu. Původním povoláním gembler a toho druhého z hlavy nevím. Třetí postava je lovkyně Kralida, která přežila na lodi > stala se z ní válečnice. Čtvrtá postava je trpasličí pasáček hus, tedy povolání Trpaslík, který to přežil tím, že nepřišel na tohle sezení 🙂 A pátá se vyráběla od začátku, je to kněz Amona Tora, boha záhad.

    Fakt už to musím sepsat.

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s